Der Lebensborn - Pramen života

Lebensborn je rozhodně lákavé téma, což pro mě byla u tohoto filmu polovina úspěchu. Také mě zaujala Vilma Cibulková, která byla jak vystřižená z nacistického špitálu, a lidový Bronislav Poloczek. I přes to všechno bych film nenazvala "strhující", jak ho popisuje oficiální text distributora. Chyběly mi silnější, emotivnější scény a hudba, která by je umocnila. (16.05.2012)

V hloubi Körnerových krutých, ledem ojíněných příběhů je cosi nekonečně smutného a vědoucího, z pradávných nedětských pohádek, co pamatuje přechody armád a světy dávno neexistujících národů. Téma šíleného projektu Lebensborn v člověku musí něco zaseknout. Vilma C. je tu skvělá, iluze, deziluze a zbytky soucitu se v její doktorce sváří snad podle momentální hladiny morfia v krvi. Okatá Grétka vypadá jako rodná sestra Keiry K. A love story je pořádně tragická. (18.01.2018)

Vladimír Körner samozřejmě nikdy nepsal realistické knihy a scénáře, ale v Pramenu života už je přeci jen příliš fantasmagorií (trochu mám podezření, že mu je ta nacistická kvazimystika blízká), nehledě na odpornou rádobyvážnou (z gruntu artrockového kýče) hudbu, která to vše sráží hodně nízko. Snad kdyby to točili Italové (Visconti, Pasolini, Bertolucci, Tornatore, ale i takový Brass), dokázali by filmu dát potřebný náboj, jaký nepostrádaly "fašistické" snímky zmíněných režisérů. (15.06.2010)

Čétéčka včera potěšila, a tak jsem si mohl po letech znovu vychutnat tento výborný český film o ne tak známých, ale o to více zajímavých událostech za druhé světové války. Musím mrknout co se stalo s hlavní představitelkou, ta svou roli zahrála na jedničku a nijak si ji nevybavuju z jiných filmů. Jak píše gogo76, přidat trošku více akce a napětí a byl z toho dokonalý pětihvězdičkový zážitek. I tak ale tento ne tak známý film stojí určitě za vidění! (13.05.2016)

škoda, že tento film nebyl o postavě, kterou tak skvěle ztvárnila božská Vilma, to by možná bylo na 5*. Vcelku ne špatné, ale občas jsem trpěl. Nemohl jsem nějak uvěřit tomu příběhu se zázračně zachráněným židovským mladíkem. A u zde již zmíněného opět zázračného happyendu jsem se hodně ošíval (a to mám vlastně happyendy rád). A při vší úctě k panu režiséru (pustit se do takového filmu je záležitost heroická), je nutno říci, že Cieslar není Vláčil. Tam, kde to Vláčilovi "šlo samo", je Cieslar trochu křečovitý. 3 a 1/2 * (11.04.2010)