Co teď a co potom?

Československý osmidílný televizní seriál podle námětu A. Berkové, jenž se zabývá osudy nešťastných a zoufalých lidí, kteří hledají oporu u psychologických odborníků. Velmi výraznou postavu ztvárnil vynikající J. Hartl v roli doktora Fořta, jenž se pomocí jednoduchých a názorných cvičení ve skupinové terapii i individuálně skutečně a účinně snažil svým pacientům pomoci. Jednu z hlavních postav seriálu představovala novinářka I. Chýlková, jíž se rozpadlo manželství s nevěrným K. Heřmánkem a díky útěku k alkoholismu málem přišla i o dceru Janu v podání K. Jandové. Tento smutný a sugestivní příběh se jevil jako stěžejní a vypadalo to, že bude diváka provázet celým seriálem. Avšak v okamžiku, kdy nešťastná I. Chýlková dala přednost léčbě před pitím a odrazila se tak ode dna, její příběh ve čtvrtém díle nečekaně končí a seriál se věnuje problémům jiných osob. Skupinové terapie dr. Fořta právem přitahovaly divákovu pozornost, neboť se v nich odehrálo mnoho zajímavého a postupně tak odhalovaly problémy jinak neznámých osob, jež je navštěvovaly. Některým pacientům byl dán velký prostor a divák se tak mohl dozvědět mnohé z jejich osobního života, ať už se jedná o mladou vdovu Hanu Z. Bydžovskou, osamělou a nestabilní Noru se sklony k sebevraždám J. Šulcovou či nesebevědomého pošuka T. Juřičku. O jiných postavách, jež se pravidelně setkávali na sezeních u dr. Fořta, víme pouze to, jak se chovali na oněch terapiích a jejich trápení si můžeme pouze domýšlet z jejich slov. Tyto více či méně psychicky narušené osoby hrály O. Vízner, O. Navrátil, Ť. Brousek, T. Medvecká, J. Smutná, N. Konvalinková a V. Žilková. V seriálu se rozjíždí až příliš mnoho vedlejších dějových linií, aniž by byly uspokojivě vyřešeny, dokonce i poslední díl seriálu má velmi volné a nepřesvědčivé ukončení, jako by autorka neměla nic lepšího po ruce, a to v mých očích jinak výbornému seriálu dost škodí. Vskutku může mít divák dojem, že druhá polovina seriálu je o něco slabší, což dokazuje nedotažený závěr a proto jsem nucen přehodnotit své původně pětihvězdičkové stanovisko. (22.10.2018)

Jestli kdy, v dějinách seriálu, byl nějaký někomu někdy užitku, tak je to tento....." a to se může stát, to víš že se to může stát, že i ty se začneš kácet ".... Pro ty co žádný problém nemají (jsou li tací) se může zdát seriál zbytečný a nebo mu nevěří...ale možná že taky pochopí,časem.... Za realizaci takového důležitého projektu, za možnost se o sobě hodně dozvědět. 100 %viděno 2018 Od pátého dílu pokles úrovně , díly dopsány na objednávku... (21.07.2009)

Co teď a co potom se skládá ze dvou částí. V první čtyřdílné sérii z roku 1991 s názvy Tvrz, Kruh, Dveře a Dno sledujeme osudy redaktorky Evy Pírkové a v druhé rovněž čtyřdílné sérii dotočené v roce 1992 s názvy Hodný hoch, Maratón, Velmi banální příběh a Staré děti sledujeme osudy ostatních pacientů psychologa Fořta. (20.08.2015)

(hodnotím první sérii - díl 1 - 4): Seriál mě po nedávné repríze mě spíše rozesmíval. Sleduje dvě linie - v jedné excelující nesympatická chlastající Chýlková prožívá rozvodové peklo se svým nesympatickým přiblbým partnerem Heřmánkem, který zdrhl ke své milence Miroslavě Šafránkové a všem třem jim dělá peklo otravná dcera Chýlkové a Heřmánka, prostě spratek na odstřel (Klára Jandová). Tahle linie v post-socialistických kulisách je těžce pesimistická, autoři neopomenuli žádný aspekt deprese rozpadu rodiny a přitvrzují díl od dílu s pomocí výkonu Chýlkové. To by bylo tak za 3,5 hvězdy. Pak je tu druhá linie: vážený psychiatr Hartl léčí své pacienty a má povedenou partičku ve skupinové terapii. Tohle je bohužel hrůza, která táhne seriál ke dnu. Totiž, Hartl nepůsobí jako vážený psychiatr a to, co se děje v hvězdně obsazené skupinové terapii, bych souhrnně nazval "šílenství přerostlých dětiček v mateřské školce". Tyhle scény jsou směšné, nezajímavé, příliš dlouhé na poučnou levnou pointu, která je vždy uzavírá. Tahle linie je tak na odpad, zvlášť když vám dojde, že autoři chtěli zkopírovat ten kapitalistický model anonymních alkoholiků a rychle ho po revoluci prezentovat lidem jako čerstvou novinku dovezenou ze Západu spolu s lahvemi Coca Coly na pultech samoobsluh Jednota. Dnes už nám zůstala jen ta Coca Cola a vzpomínka na šokující výkon Chýlkové v roli trosky řítící se do pekel :) (15.11.2010)

Zajímavé praktiky a proslovy psychologa Fořta jsou sráženy některými nevěrohodně napsanými (a natočenými) scénkami. Vážně škoda toho děsného zpracování, protože jinak bych si tohohle seriálu považoval; v každém díle je nějaká ta chytrá myšlenka a třeba příběh pana Tichého ve 3. díle by si zasloužil vlastní film. (20.06.2014)