O ztracené lásce

To je tak když si pamatujete seriál z dětství, kdy zanechal obrovský dojem (zejména rodiče a princ), a po osmnácti letech si ho pustíte znovu. A zjistíte, že až na absolutní dramaturgický ústřel v sedmé epizodě (která sem vpadla z devadesátých let), jde vlastně o dobrou podívanou. Místy brutální a místy plnou naděje. Herecké obsazení je skvělé a nenašla jsem jediný slabý článek. Dokonce i Jiřina Bohdalová tu svou nevěstu prodá, protože v okamžiku, kdy řekne Květoslavovi "jdeme domů" vás zamrazí v zádech. (12.08.2020)

Ojedinělý pohádkový cyklus, jehož přednost tkví především v dobrém hereckém obsazení, velkolepé výpravě a napínavém ději, který je místy krutý jindy zase laskavý. Hudba dobře odděluje tyto dvě odlišné strany. Po herecké stránce to nemá chybu: hamižní rodiče Vladimír Dlouhý a Simona Stašová a jejich Honza v podání Danici Jurčové, tajemná pavoučnice Lucie Bílá, rázná Zlata Adamovská. Ale moment, který mi nejvíc učaroval byl ďábelský taneček Jiřiny Bohdalové a Jiřího Langmajera, to nemělo chybu. Z posledních dvou dílů by šel hravě udělat jen jeden a výsledek by tak byl lepší, ale budiž. Ale jako celek to působí originálně a atraktivně. Myslím, že nic podobného u nás zatím nevzniklo. Když jsem to viděl poprvé tak se mi to rozhodně zamlouvalo a ani podruhé jsem se u toho nenudil. Myslím že Mertaxův komentář není od věci: Tak divný, až je to zajímavý... (05.04.2008)

(Obsahuje spoilery!)Poctivě jsem zkoukla od prvního dílu po poslední a zhodnotila jsem seriál veskrze kladně, jen se mi nějak zazdávalo, že film osmý a devátý díl prudce ztrácí tempo a divák útrpně čeká, až si Honza vezme Pravoslava (oba správná orientace). Potom ho překvapí, že se tak nestane... Nejlepšími díly pro mě byly první čtyři a potom šestý a sedmý... Herecké výkony solidní, Stašová s Dlouhým jsou přesvědčivě a skvěle zahraní škudlilové, takže když mě někdy chytne šílená pohádková nálada, tak hodím videokazetu do přehrávacího stroje a dám si celý seriál takmer v kuse... Asi jsem cvok... Já vím=) (07.05.2006)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

První díly se mi hodně líbily. Velká Honza už tak roztomilá nebyla, stále šlo ale o pěknou a celkem originální seriálovou "pohádku". Dokonce se mi i líbily scény ve vězení. Sabina Laurinová i ostatní princezny byly dokonalé. Zlom přišel při záchraně Pravoslava a hlavně tuším předposlední díl (matějská pouť). Kvalitu pohádky to srazilo na kolena, pohled na pobíhající kočičí ženy nebo co to bylo, které na sobě měly oblečky jak pro děvky mě zrovna nenadchl. Ba naopak. Ale musím pochválit Jiřinu Bohdalovou coby noubenku Langmajera. Nechápu jak to dokázala zahrát, ale bylo to dokonalé :-D na tu "pohádku" bych se koukla znova jen kvůli ní. (14.01.2009)