Vzpomínky na lásku

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Jak to ti Korejci dělají, že takovýto příběh, který přímo svádí k tolika klišé a všude jinde bych to bez váhání nazval naprostým CITOVÝM VYDÍRÁNÍM v jejich podání působí tak přirozeně, nenuceně a LIDSKY. Těžko říct, ale jedno vím zcela jistě. Na celkovém vyznění snímku mají ( vyjma kameramana a režiséra ) zásadní podíl oba hlavní představitelé. Před jejich citlivým, nenuceným hereckým projevem smekám. Co může být horší pro mladého člověka, než postupná ztráta paměti a sebekontroly. Asi to se mnou nebude až tak zlé, když mě ještě něco dokáže takto dojmout. ANO, přiznávám bez mučení, že jsem se ( zcela VÝSTIŽNĚ to napsal uživatel Matty - nemá cenu nic vymýšlet, stejně bych trefnější přízvisko nenašel ) příběhem NĚŽNÉHO DRSŇÁKA Woo-sung Junga a KŘEHKÉ BOJOVNICE Ye-jin Son nechal unést. p.s. nesnažte se pls američané o jakýkoliv remake. Je to předem odsouzeno k ZÁHUBĚ! p.p.s. viděna director's cut..... (19.04.2010)

Pamäť. Koľkokrát aj tuná, na čsfd pozerám po čase na vlastný komentár k filmu a vôbec netuším, že som niečo podobné niekedy videl. Ale toto si zapamätám. Minimálne kvôli nasledujúcej scéne. Odohrala sa však mimo filmu. On a ona sedia na pohovke a rumádzgajú. Ani malé deti. Slzy im tečú po lícach, brady sa trasú. A prečo? Lebo obaja čumia na kórejský slzopudný doják. Ten je len ixtou verziou základnej dejovej kostry takmer každého smutného ľúbostného filmu: Ich zaľúbenie bolo hlboké, šťastie dokonalé, no nemohlo to trvať príliš dlho, lebo... Avšak spôsob akým to je nakrútené vyplavuje slzy. A to sa počíta, navyše ak to nebola len obligátna slzička v závere. & obligátna poznámka na záver: vôbec ma neudivuje, že škála hodnotenia mojich obľúbených užívateľov tohto filmu je od odpadu po päť hviezd a aritmetický priemer 68%. (16.09.2013)

Až som sama zo seba prekvapená, prečo dávam plný počet, no po dôkladnej introspekcii a analýze mojich dojmov, dojatí, emócií a sĺz počas filmu nemôžem urobiť inak...po prekonaní prvotných predsudkov zo šikmookých hercov a kórejských filmov mi došlo, že ten film je vážne dobrý po všetkých stránkach. Tematicky výborne spracované, herecké výkony ma takisto dostali, hudba neskotočne príťažlivá a všetko dohromady to vo mne nahromadilo obrovskú paletu emócií... (18.07.2006)

(Director's cut) Bolo pre mna takmer nemozne tento film dopozerat. A nebolo to koli dlzke, ani koli tomu ze by film bol nudny, ci nebodaj zly. Bolo to koli tomu, ze poslednych dvadsat minut filmu som pozeral zo zovretym hrdlom a slzami v ociach. Ten nadherna cistota uprinost a krasa bez akehokolvek patosu ci klise, sposobili to, ze tie posledne dve slovicka vo filme, ktore som vedel ze nakoniec pridu sposobili to, ze som sa skutocne rozplakal. Nadherne je, ze so nemal ten pocit ako pri niektorych filmoch, ktore divaka vydieraju nasilu. Nie skutocnou hlbkou, ale scenami, ktore zarucene funguju. Nie v tomto pripade. Tu su emocie cire, uprimne, nutia vas pribeh brat ako nieco, co sa skutocne stalo. Ta vobec najkrajsia romanticka drama, aka bola kedy natocena a zaroven jednen z najlepsich filmov ake som kedy videl. (10/10) (12.08.2007)