Vzpomínky na lásku

Pamäť. Koľkokrát aj tuná, na čsfd pozerám po čase na vlastný komentár k filmu a vôbec netuším, že som niečo podobné niekedy videl. Ale toto si zapamätám. Minimálne kvôli nasledujúcej scéne. Odohrala sa však mimo filmu. On a ona sedia na pohovke a rumádzgajú. Ani malé deti. Slzy im tečú po lícach, brady sa trasú. A prečo? Lebo obaja čumia na kórejský slzopudný doják. Ten je len ixtou verziou základnej dejovej kostry takmer každého smutného ľúbostného filmu: Ich zaľúbenie bolo hlboké, šťastie dokonalé, no nemohlo to trvať príliš dlho, lebo... Avšak spôsob akým to je nakrútené vyplavuje slzy. A to sa počíta, navyše ak to nebola len obligátna slzička v závere. & obligátna poznámka na záver: vôbec ma neudivuje, že škála hodnotenia mojich obľúbených užívateľov tohto filmu je od odpadu po päť hviezd a aritmetický priemer 68%. (16.09.2013)

Pokud jednu z nejpěknějších definic lásky v textové podobě podal sv. Pavel v listě Korintským, pak ve filmu podobné postavení zaujímá Moment To Remeber. "Odpuštění je jen obětování malého místa v srdci." A láska je darování celého srdce. Nejsme jen postupně stárnoucí a sesychající skořápky z masa a kostí. A srdce není jen pumpující sval. Máme v sobě potřebu nadmíru silného citu, většina z nás. (21.04.2013)

Kórejská romantika má u mňa vysokú reputáciu a to vďaka neopísateľným pocitom, kedy mi chodia zimomriavky po chrbte a stačia na to iba pohľady zamilovaných, prípadne nápad. To je kumšt a rád sa nechávam unášať. Dobrých vecí sa človek tažko presýti a v záplave pochvalných komentárov a vysokých hodnotení, aj ťažko zachová chadnú hlavu. Moment to Remeber je pekný, citlivý film, ale onoho kýženého pocitu "opravdovosti" som sa žiaľ nedočkal. S mamutiou stopážou som sa nedokázal dostať "in" a postavy mi boli cudzie, pozeral som na hodinky. Hlavne v prvej časti filmu, než došiel "zvrat" a konečne sa niečo začalo diať. Na rozdiel od My Sassy Girl ľutujem, že som nevidel skrátenú verziu. Ono niekedy je menej viac a ani s tými slzami to netreba preháňať. (14.11.2005)

Jak to ti Korejci dělají, že takovýto příběh, který přímo svádí k tolika klišé a všude jinde bych to bez váhání nazval naprostým CITOVÝM VYDÍRÁNÍM v jejich podání působí tak přirozeně, nenuceně a LIDSKY. Těžko říct, ale jedno vím zcela jistě. Na celkovém vyznění snímku mají ( vyjma kameramana a režiséra ) zásadní podíl oba hlavní představitelé. Před jejich citlivým, nenuceným hereckým projevem smekám. Co může být horší pro mladého člověka, než postupná ztráta paměti a sebekontroly. Asi to se mnou nebude až tak zlé, když mě ještě něco dokáže takto dojmout. ANO, přiznávám bez mučení, že jsem se ( zcela VÝSTIŽNĚ to napsal uživatel Matty - nemá cenu nic vymýšlet, stejně bych trefnější přízvisko nenašel ) příběhem NĚŽNÉHO DRSŇÁKA Woo-sung Junga a KŘEHKÉ BOJOVNICE Ye-jin Son nechal unést. p.s. nesnažte se pls američané o jakýkoliv remake. Je to předem odsouzeno k ZÁHUBĚ! p.p.s. viděna director's cut..... (19.04.2010)

Až som sama zo seba prekvapená, prečo dávam plný počet, no po dôkladnej introspekcii a analýze mojich dojmov, dojatí, emócií a sĺz počas filmu nemôžem urobiť inak...po prekonaní prvotných predsudkov zo šikmookých hercov a kórejských filmov mi došlo, že ten film je vážne dobrý po všetkých stránkach. Tematicky výborne spracované, herecké výkony ma takisto dostali, hudba neskotočne príťažlivá a všetko dohromady to vo mne nahromadilo obrovskú paletu emócií... (18.07.2006)