Skafandr a motýl

Nezapomenutelný film! (09.11.2009)

Tragický životní příběh editora francouzského Elle, který byl po mozkové mrtvici upoután na lůžko. Jeden z filmového klubu na Cinemaxu. Depresivní námět, přesto vtipný a braný s nadhledem. (26.06.2010)

S přáním mnoha motýlů. -Čtyři hvězdičky dávám, protože pět si zaslouží jen knížka.- Pouhé mrknutí oka. (09.09.2010)

Pohled do světa člověka uvězněného ve svém těle je samo o sobě silné téma, kterého se tvůrci zhostili velmi dobře. O naprosto perfektní kameře tu již bylo napsáno dost, je to věc, která asi každého na první pohled zaujme (zašití oka bylo vskutku neuvěřitelné). Jean-Dominique dokazuje, že i přes strašné postižení lze prožít život se ctí a odhodláním, když má člověk vůli a podporu lidí okolo sebe. Ne každý to asi dokáže a skončí u první myšlenky, kterou měl zpočátku i Jean-Do, totiž touhu zemřít. (06.02.2011)

4,55. Tenhle film ve mně probudil urgentní nutkání zanechat škol a věnovat se pláči nebo pomoci lidem, kteří ji potřebují. Naštěstí jsem obojí přemohl. Ve skrytu duše ale doufám, že příště budu v obou případech poražen. (17.07.2008)

...tak jsem si řekl: " Ano, konečně můžeš být můj oblíbený herec Mathieu Amalricu !! " :-) (12.05.2009)

Prečo ja pozerám také sentimentálne filmy? Cítil som sa skľúčene počas celého filmu, ktorý je napísaný podľa skutočnej udalosti. To bolo práve to čo ma zarážalo, pretože to čo dokázal Jean-Dom bolo niečo neuveriteľné. V jednom okamihu stratiť celý svoj život a dorozumievať sa pomocou obyčajného mrkania bolo na mňa trošku priveľa. Veľmi autentické (aspoň z pocitov to tak vyplývalo), to je to čo ma ohromilo. (10.06.2010)

25. 09. 2010 (253.); vnímání života z naprosto ochrnutého těla, jak je tento stav možný? (30.09.2010)

Zivot invalidu nema smysl nejak rozebirat, ale u pripadu krome jednoho oka a mozku absolutne paralizovaneho byvaleho uspesneho sefredaktora a womanizera se filmovy prumysl proste zastavit musel a natocit odpovidajici podivanou. Povedlo se z poloviny, protoze podobne ladeny Hlas more me uchvatil daleko vic a zanechal hluboky zarez v me filmove dusi. Tezko se vysvetluje proc. Verim, ze hlavni pricinou meho prumerneho smysleni je urcita plochost a nepovedeny zaverecny tah na branku, ktery je velmi rozvlacneny a zaspany v radoby umeleckemu citeni tvurcu. 65% (08.07.2009)

Smutny film vyjadrujuci aky je zivot krehky a ako rychlo sa moze zmenit. Pohlad "jeho ocami" vas este viac stiahne do deja. Musim uznat ze napisanie knizky v takomto stave musi byt neuveritelne mravencia praca, ktora vyzaduje strasne pevne nervy (hlavne na strane zapisovatelky). 7/10 (14.01.2013)

Úvod je božskej (už dlouho mě nic nevtáhlo tak rychle), střed je skvělej, poslední třetina dojíždí na setrvačník... (20.02.2008)

Celkově povedený film, jen nebýt pár scén, které mi přišli zbytečné (mimo jiné "Lurdy"). Knihu jsem nečetl, a tak nemohu posoudit, zda to co mi přišlo navíc není významné v předloze. 83/100 (26.02.2008)

Výborný film, něco na způsob Hlasu moře, ale mnohem lepší. Dojemný a lidský příběh podle skutečné události, kdy je úspěšný šéfredaktor časopisu Elle je náhle uvězněn ve vlastním těle. Příběh o pocitech člověka, kterému zkončil život, o smutku, touze a nezdolné vůli nechat po sobě na tomto světě poslední kapku sebe sama. Za zmínku stojí výborná kamera. Není to film pro masy. (26.05.2008)

Zajímavé díky snímání z pohledu hlavního hrdiny, vše vidíme jeho očima, až po delším čase vidíme jeho samotného. Na druhou stranu docela depresivní, protože ztráta svobody byla maximální a vůbec návrat mezi lidi nebyl možný. Neděle líčil Jean Do jako ty nejsmutnější, kdy se s pacienty nedělalo vůbec nic. Jeho fantazie byla pestrá, uvěznění v topícím se skafandru bylo přiléhavým vyjádřením, stejně tak jeho vnitřní řeč. Také se ukázalo, pro koho je osobou, kterou stojí za to navštívit a brát ho se vším všudy. Ta, kvůli které opustil svou ženu a děti, si ho chtěla uchovat jako člověka zdravého a i přes svou horoucí lásku ho nenavštívila. Hodně alibistické. Také tvrzení logopedky, že nesmí chtít umřít, když má kolem sebe lidi, kterým mu na něm záleží, mi přišlo absurdní. Být v jeho situaci, umřít bych chtěla taky. Zahrané to bylo dobře spíše na straně žen. (06.12.2010)

Dechberoucí, dojemné, bezkonkurenční a hlavně pravdivé! Po zhlédnutí ve mně pořád přetrvává jakýsi pocit klaustrofobie... Jsem ráda, že jsem tento výjimečný film viděla. A je velká škoda, že není více známý... /Dávám 6 hvězd z 5!/ (07.11.2011)

Silný příběh, skvěle zahraný a zrežírovaný, ale především neskutečná kamera, která člověka neskutečně vtáhne do děje. (03.05.2013)

[3,5*]          "We want you to take it easy for a few days." "What do you think I'm doing now?"          Veľmi nevšedne pojatá životopisná dráma, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jej nevšednosť spočíva v tom, že je snímaná z perspektívy hlavného hrdinu (Jean-Do), ktorý ostal uväznený vo vlastnom tele. Takže sledujeme okolitý svet tak, ako ho vidí Jean-Do, počujeme jeho (občas sarkasticky vtipné) reakcie na rôzne situácie, hoci v skutočnosti nič nehovorí a prežívame s nim jeho sny a fantázie. A treba dodať, že napriek hrdinovmu obmedzeniu sa je určite na čo pozerať (už len tie dve pôvabné terapeutky!), vďaka výbornej kamere Janusza Kamińského. Film dokáže vyvolávať silné emócie a aj ten prítomný humor je taký skôr cez slzy. Je tu viacero veľmi pôsobivých scén, z ktorých spomeniem hlavne "rozhovory" s otcom a frajerkou a spomienku v závere na tragickú udalosť, ktorá viedla k aktuálnemu hrdinovmu stavu. Výborný je Mathieu Amalric v hlavnej role (aj keď ho až tak často nevidíme), rovnako dobrý je i Max von Sydow v role jeho otca, ale nesklamali ani herečky (všetky tie spanilé devy z hrdinovho okolia). Veľmi dobre je zvolená i hudba, či už ide o klavírne motívy, alebo piesne Toma Waitsa.          "I decided to stop pitying myself. Other than my eye, two things aren't paralyzed, my imagination and my memory." (24.03.2023)

Velmi dojemný, citlivě zpracovaný příběh šéfredaktora francouzské Elle, který zůstává uvězněn ve svém těle - zcela ochrnutý. Tento pocit tvůrci podali tak věrně, že se divák do role nemocného opravdu dokáže vžít. Navíc je poutavě zapojen do jeho vzpomínek (obzvlášť emotivně na mě působily scény s otcem), snů a představ, nechybějí ani pacientovy glosy, černý humor a komentáře dění kolem. Kamera, jejímž prostřednictvím divák pohlíží na svět očima Baubeyho, působí autenticky, ovšem místy těká až přespříliš - snad pro umocnění dojmů, znázornění zoufalosti a bezradnosti? (Domnívám se, že takovéto znázornění pohybu oka a očního svalstva je nereálné, protože by to bylo značně namáhavé, bolestivé a vysilující). (17.02.2008)

Uf. Takže co napsat? Určitě umělecké dílko patřící na čt2 po desáté večer. Intelektuální film, řekla bych. Proč ne, mám je ráda, ale tady mi přišlo, že to prostě hrálo na intelektuální strunu, ale kouzlo sdělovaného se jaksi kamsi vytratilo. Takže myšlenka určitě zajímavá (a ono to bylo podle skutečné události, prý), bolest vyjádřena byla, stejně jako bezmoc a zoufalství, ale není to málo? (29.08.2009)

Smutně krásné, opravdu dobře natočeno, krásná práce kamery. Zvláštní je, že se dozvíme jak se to celé stalo až na konci filmu. (11.07.2011)