Le Scaphandre et le papillon
The Diving Bell and the Butterfly
Skafander a motýľ
The Diving Bell and the Butterfly
The Diving Bell and the Butterfly
The Diving Bell and the Butterfly
Režie:
Julian SchnabelScénář:
Ronald HarwoodKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Paul CantelonHrají:
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Patrick Chesnais, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Marina Hands, Max von Sydow (více)Obsahy(2)
Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (337)
beau... ()
Z filmu Skafander a motýľ je cítiť,že režisér Julian Schnabel je newyorský výtvarník.Ide o bývalého šéfredaktora časopisu Elle,ktorý bol úspešný,bohatý a o ženy nemal núdzu, až kým ho mozgová mŕtvica neochromila natoľko,že okrem ľavého očného viečka nevedel pohnúť žiadnym kúskom svojho tela.Intelekt ostal nepoškodený,a tak z počiatočnej depresie sa mu podarilo dospieť k akejsi mrkacej metóde,aby dokázal komunikovať s okolím a takouto metódou pretlmočiť svoj beznádejný stav ľuďom.Zašívanie pravého viečka a vôbec pohľad z pozície Baubyho je neuveriteľne realistický vďaka kameramanovi Januszovi Kaminskému.Tento film na mňa zapôsobil svojím vizuálom,svojou reálnosťou a i hereckými výkonmi.Pre mňa proste ľudský a úžasný film. ()
Velmi silný,těžký a depresivní příběh,který podtrhuje fakt,že se to doopravdy stalo a je natočen podle knižní předlohy,která je dle mně taky bezchybná.I přes veškeré depresivní momenty,kterými je film doslova naplněn,je to velice krásný snímek.Trpěl jsem s hlavním ''hrdinou'' a jednu chvíli jsem s tím chtěl skoncovat málem taky.Ta beznaděj pohybu,žití v uzavřeném těle je šílená a skvěle zachycená.Ani nevím co všechno bych chtěl tady popsat,vyzdvihnout,jdu se na to ještě jednou podívat.Plnej počet ***** !!! ()
Predstavte si ze jste velmi uspesni, mate pocit, ze svet se toci pouze kolem vas a plnymi dousky si uzivate zivota, kdyz vtom znenadani prijde mozkova prihoda. A jedine, co vam po ni zbude na tele pohybliveho je jedno vase oko a vicko. A prave toto postihlo pred x lety francouzskeho novinare toho casu sefredaktora modni bible Elle. Ocitl se nehybne pripoutany na nemocnicni luzko, ale co ovsem neztratil, byla nezlomna vule zit a pracovat. Tuto vuli skvele odvypravel reziser Schnabel, ktereho si do filmu pral Johny Depp, ktery mel ztvarnit hlavni roli ale kvuli vytizenosti odstoupil a tak role spadla do klina skvelemu M. Amalricovi a musim uznat, ze mozna dobre, ze Depp odstoupil, Amalric tuto roli zvladl fantasticky. Ale za svou kvalitu film krome rezisera, scenaristy a hlavniho predstavitele vdeci predevsim NESKUTECNEMU CITU kameramana s velkym K a tim je Januzs Kaminsky, dvorni kameraman mistra Stevena Spielberga. Co ten za kamerou dokazal... neuveritelne... to vse jeste podtrzeno krasne citlivym strihem a hudebni slozkou. Toto vse potvrzuje tuseni, ze tahle podivana stoji za to. Pro me 5 hvezd, bez debaty... ()
Jedním dechem...... ()
Pohled z druhé strany tmavé kobky. černý humor prošpikován situacemi, které zdravému člověku nedochází. Působivý příběh v dobrém zpracování. ()
E S A R I N T U L O M ... aneb každému z nás se tohle může stát. Berme svůj život pozitivně a buďme rádi za každý den. 78% ()
Jak vidno, může se to stát každému. Hlavní hrdina tady přijal nelichotivou skutečnost vcelku lehce. Nepřestal bojovat a navzdory svému nemalému handicapu vydal dokonce knížku. Klobouk dolů. Každopádně, poučná a samozřejmě smutná sonda do života podobně zasažených lidí. ()
Hodně dobrý film. Kamera dokáže diváka, vžít se do hlavního hrdiny. A pocítit tak ochrnutí celého těla. ()
Uvěznění v těle při totální paralýze je jako být unášen mořskými proudy v archaickém skafandru. Nebo možná ještě horší. Protože lidské vědomí je uvězněno uvnitř a může pohnout jen malou částečkou toho těžkého obleku. Ale i paralyzovaná duše ve skafandru může být volná jako motýl... ()
První polovina je skvostná. Neberte to ale tak, že ta druhá je slabší. Jen je prostě (logicky) tak stereotypní, že to jako film na mě vůbec nepůsobí. Jak mě Mathieu Amalric ze začátku zaháčkoval a já prožíval každou sekundu v jeho osobě, někde v půlce se to rozpadlo na sled stále stejných scén. A mě to prostě už ke konci vůbec nebavilo. ()
Pre niekoho sú príbehy podľa skutočných udalostí tie pravé, ja si však chcem pri filme oddýchnuť, a pozerať sa na paralyzovaného mrkajúceho chlapíka mňa moc nebavilo. Ano, je to hrozné keď tak niekto dopadne.... jedine co sa mi na filme páčil bola vtipná scéna, keď mu prišli zapojit telefón.. hold čierny homor. ()
Tak na tento film jsem se poměrně těšil. Svým námětem bezesporu originální a vyjímečný film. První polovina filmu na mě zapůsobila sugestivně, ale postupně jakoby skafandru docházel dech - sekvence vzpomínání na život před ochrnutím i postup ve psaní knihy ubíraly na tempu. Tím pádem začal na mě film působit zdlouhavým dojmem. Nicméně bych nechtěl opomenout, že velkou předností filmu je výtečná kamera a proto tedy dám nakonec čtyři hvězdy - 70% ()
Film, který určitě stojí za to vidět, především díky skvělé kameře. Pohled z vnitřku paralyzovaného těla je celkem ojedinělý, nicméně bravurně zvládnutý. ()
* utrpenie & samota * Marie-Josée Croze & Anne Consigny & Emmanuelle Seigner * Francúzska dráma z roku 2007, ktorú režíroval Julian Schnabel, je príbehom ochrnutého človeka. Jean-Do (Mathieu Amalric) je po mŕtvici kompletne ochrnutý a komunikuje iba prostredníctvom mrkania ľavého oka. Uväznený vo vlastnom nevládnom tele sa cíti ako v skafandri a pamäť a minulé spomienky ho udržujú pri živote a doprajú mu pocit byť motýľ. Vďaka najbližšiemu okoliu - doktorky Henriette Roi (Marie-Josée Croze), ženy Céline (Emmanuelle Seigner), zapisovateľky knihy Claude (Anne Consigny), logopédky Marie Lopez (Olatz López Garmendia) a ďalších priateľov a doktorov sa naučí komunikovať a napísať knihu, v ktorej zbilancuje svoj stav a svoju minulosť. ()
Nestává se často, že bych u filmu brečel. Tady jsem si prostě nemohl pomoci. Silný příběh, skvěle zahraný a zrežírovaný, ale především neskutečná kamera, která člověka vysloveně vtáhne do děje. ()
Natočené celkem pěkně, ale nic moc objevného. Dostat mozkovou příhodu, po které nemůžete komunikovat jinak, než jedním okem, jistě není nic příjemného a člověka to donutí se na svůj život podívat jinak. To už ale byla zpracováno v řadě filmů, tady je třeba alespoň ocenit, že se nesnaží zbytečně ždímat z diváka slzy. Mimochodem, docela by mě zajímalo, jestli bych i já dostal k ruce tři kočandy, kdybych taky prodělal tu mozkovou příhodu. Asi bych měl pro jistotu začít šéfovat nějakému časáku. ()
Nemůžu říct, že by to u mě byla láska na první pohled. Dokonce se přiznám, že prvních asi 35 minut jsem se nudila. Až postupně a pomalu si mě začal film spolu s Jean-Dominiquem získávat. Napsat, že je to krásný film je asi málo, takže raději doporučím podívat se a udělat si vlastní obrázek. ()
Působivá visuální hostina servírovaná v hustém podání. ()
Související novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Angelina špiónkou a Bondův protivník
Zní to jak z dob otrokářské společnosti, když si přečtete, že nějaké filmové studio zakoupilo life rights, tedy práva na život nějaké skutečně žijící osoby. Samozřejmě to není důkaz o všemocnosti… (více)
Velice realisticky podaný obraz toho, jak se žije člověku po mozkové mrtvici, po které mu odumře mozkomíšní kmen. Nemůže se absolutně vůbec pohybovat a jediná živá část na jeho těle je levé oko. Hlavní postavou je Jean-Dominique Bauby, šéfredaktor francouzského časopisu Elle. Kdysi býval velice charismatický a úspěšný, ale mozková příhoda to přerušila. Hned na začátku se Jean probudí z kómatu v jedné francouzské nemocnici. První lékař je celkem optimista a předpovídá mu plné uzdravení, druhý je ovšem realista a sdělí mu, že má locked-in syndrom, kdy je uzavřen ve svém těle, ale duševně zůstává naprosto v pořádku. A také mu zašije pravé oko, takže mu pro zbývá to levé, kterým může komunikovat. Slyšíme Jeanův vnitřní hlas a vidíme svět jeho pohledem, kdy se může rozhlížet jen pomocí koulení oční bulvy. Jeanovy vnitřní myšlenky jsou však okolnímu světu naprosto neznámé, i když to občas vypadá, že mu doktoři rozumí. O Jeana se starají dvě krásné ženy - jedna logopedka, druhá fyzioterapeutka. S logopedkou vyvine systém komunikace, ve kterém ona čte jednotlivá písmena a on jednou mrkne okem, jakmile zazní správné písmeno. Fyzioterapeutka jej chce naučit hýbat ústy a polykat a sama mu to předvádí, což jeho oku lahodí. V další části filmu vidíme Jeana také z pohledu druhé osoby, hlavně na balkoně, kde jej navštěvují známí, matka jeho dětí a také děti. Také vidíme Jeanovy vzpomínky, například na návštěvu poutního a léčebného místa jménem Lurdy, kde byl s matkou svých dětí a nevěřil v místní zázraky. Jean hodně fantazíruje, představuje si hory, pláže, císařovnu Eugénii a také různé erotické fantazie. Ještě před svou nehodou uzavřel Jean dohodu o napsání knihy podobné Hrabě Monte Christo, akorát z ženského pohledu. Tuto knihu se rozhodne napsat se ženou z nakladatelství, se kterým měl smlouvu, pomocí vyčerpávajícího způsobu se čtením písmenek a mrkáním. Ve knize Jean vysvětluje, jaké je to být uzamčen ve svém vlastním těle, které vidí jako ve staromódním hlubinném potápěčském obleku s mosaznou helmou, který se francouzsky nazývá scaphandre. Ostatní okolo něj vidí jeho živého ducha jako motýla. Odtud tedy pochází název filmu a knihy - Skafandr (tělo) a motýl (duch). Jean postupně odhaluje své vzpomínky na předchozí život, na své děti, jejich matku, na svou krásnou milenku, na jeho přátele a také otce. Byl prostě velice úspěšný, lehce arogantní a vše se mu až moc dařilo, až do jednoho dne, kdy jel se svým synem autem a ptal se ho, zda mu rostou chlupy na pinďourovi. Ve svých vzpomínkách vidí svého přítele, který jej také navštívil v nemocnici a který byl unesel v Libanonu a vězněn po dobu čtyř let, a také svého otce, který je příliš starý na to, aby mohl opustit svůj byt - je uvězněn ve svém bytě. V jejich osudech vidí paralely se svým ochrnutím. Jean své dílo dokončí a vyslechne si reakce kritiků, načež onemocní zápalem plic a zemře. Vyléčit se mu bohužel nepovedlo. Dalším motivem jsou rozpadající se neboli telící ledovce, které padají do mořské vody. Ty jsou vidět na začátku a také na konci filmu. Byl to tedy dost smutný a depresivní film, který ve mně oživil myšlenku, že člověk se může v životě snažit jak chce, ale stačí jedna událost jako nehoda nebo onemocnění a všechno je v okamžiku ztraceno a nelze to vrátil zpět. Byla tam jistá naděje na uzdravení a v jednom okamžiku (při rozhovoru se svou milenkou nebo svým otcem) to vypadalo, že promluví, bohužel žádné slovo z jeho úst nevyšlo. () (méně) (více)