Skafandr a motýl

Zklamani roku :-( Cekala jsem komorni film o lasce, nadeji a tak, ale misto je to zmoulani kapesniku pri kazde scene. Film neni dlouhy, ale je zdlouhavy. Na muj vkus z nej prilis cisi primocara americkost. Tudy cesta nevede... (08.05.2011)

Priznám sa, že zo začiatku sa mi Skafander a motýľ pozeral veľmi ťažko, no keď som sa cez to po ťažkopádnom rozbehu dostala, bola som milo prekvapená. Jedná sa o veľmi emotívny kúsok, podfarbený cynickými vnútornými monológmi hlavného hrdinu, ktoré ho pozdvihli o úroveň vyššie ako väčšina podobných filmov, nakrútených podľa skutočných udalosti. Aj keď tisíckrát opakované spelovanie francúzskej abecedy mi už po čase trochu liezlo na city a nezmyselné sugestívne zábery na skafander mi prišli už trochu moc, Schnabel si za tento kus odo mňa zasluhuje plných 5. (9/10) (13.11.2009)

Vězněm ve vlastním těle... Handicap, s kterým se musí vyrovnat hlavní hrdina, je pro mne hluboce neuvěřitelné, že je film založen na autobiografickém příběhu existujícího člověka, chcete-li to jmenovitě, na reálných prožitcích francouzského novináře Jeana-Dominiqua Baubyho, obdivuhodné, koliko síly a odhodlaní k životu tento muž našel, přestože, a to se nebojím napsal, přišel o všechny životní požitky, snad vyjma uvažovaní, možnosti vnímat a ve velmi, ale velmi omezené míře komunikovat... Od začátku do konce vůči výhledům sledovaného bezútěšný film, mentální perspektiva hlavní postavy a jeho houževnatost paradoxně budí v otevřeném divákovi dojmy naděje a lásky k života (ať už je jakýkoliv)... Technickou preciznosti je cirka první půlhodinka, experimentální kamera J. Kaminského, kdy snímá jako by z pohledu J.-D. Baubyho, Kaminski vůbec v tomhle filmu ukazuje svou extratřídu, ostatně jako i všichni ostatní... 80% (28.09.2013)

Moc pěkný inspirující film s příběhem založeným na skutečných událostech. Chválím kameru a několik silných a zvláštních momentů ve filmu a taky musím vyzdvihnout netradiční průběh filmu. Několik lidi tu třeba píší, že se u filmu nudili, ale mě přijde, že každá scéna tu má svým způsobem význam a hlavně si člověk uvědomí, jak je fajn, že je zdravý...8/10. (16.09.2020)

I přes mizernou kvalitu projekce v letním kině, kdy se napřed spálil jakýsi filtr v promítačce a film byl poté promítán s několika přestávkami, jsem v kině vydržel a neodešel :). Ono natočit takový film, aby nebyl jen čistě srdceryvný a vyvolávající soucit je těžké. Ale v tomto případě se to myslím povedlo. (21.07.2008)

dokonalost v té nejkrystaličtější podobě.. první polovina filmu je něco tak neuvěřitelného, že Schnabelovy předchozí filmy (oba dle mého naprosto geniální) vypadají jako drobná stylistická cvičení..jízda kabrioletem paříží?!!!!!! nová vlna je zpět a Schnabel ji křísí! nemá smysl onanisticky vypočítávat, co všechno je v tom filmu dokonalé, stačí ho jen znovu a znovu prožívat v celé jeho kráse.. a pak znovu.. a znovu.. a znovu... Schnabel je Bůh, já jsem jeho poslušnou ovcí a jsem tomu rád! už se těšim na další personu, kterou Bůh zrežíruje..bude to opět dokonalé, tomu věřím! (07.02.2008)

Wo ho hou, tak tady bych s tím vysokým hodnocením trochu brzdila. Osobně zde vidím hned několik nedostatků. Film působí, že se hrdina se svým postižením poměrně rychle smíří. Na začátku jednou prohlásí, že chce umřít a pak si stěžuje například na to, že neděle je naprd, protože musí celý den koukat na televizi, kterou mu pak vypnou a nikdo se mu nevěnuje. Podle toho, jak je vykreslen jeho život a jeho charakter před mozkovou příhodou, se mi prostě nechce věřit tomu, že zrovna tenhle člověk se dokáže smířit a vystačit si s tím, že mu zbydou hlavně jeho vzpomínky a fantazie. Dále nevím, jestli by se na to vůbec dalo koukat bez retrospektivních scén, z nichž třeba ta s panenkou marií je naprosto dokonalá. Na jednu stranu oceňuji, že se tvůrci vyhnuli citovému dojení, jenže tato snaha byla natolik úporná, že film ve mně nevzbuzoval emoce žádné, což je také špatně. (09.12.2011)

Morseovou abecedou by třeba zvládl dvě... (05.04.2014)

Vlastně mi moc není jasné, proč se takové filmy točí. Herecké výkony byly velmi zajímavé (von Sydow je stále pašák), kamera a střih se pohybovaly na hranici svěžího, experimentálního filmu, ale děj i poselství by se daly popsat jednou větou. Myslím, že zajímavější bude četba samotné knižní předlohy. (20.03.2008)

Já nevim jak to popsat, to byl zážitek jakej jsem už dlouho nezažil. Film je velice dojemný ale není uřvaný, neobyčejný sarkasmus hlavního hrdiny dokáže rozesmát i v těch nejnepříjemnějších situacích. A hlavně, tak úžasnou kameru jsem už hodně dlouho neviděl. Doopravdy, toto se musí vidět a pro mě to je nejlepší film loňského roku, symfonie emocí. (20.05.2008)

Tam kde by běžný režisér volil sentiment a hluboké úvahy nad smyslem života ochrnutého člověka, volí Schnabel svěží cynismus. Ve spojení s originálním pojetím první poloviny filmu Vám vyjde vynikající a především originální dílo. A nic na tom nemění ani konvečnější druhá polovina snímku. (08.07.2007)

Podľa mňa ked človek dojde do štádia ,že sa nemôže môcť hýbať,jesť,ani hovoriť a nebude sa to dať zvrátiť,mali by dať takemuto človeku inekciu milosti.... (30.05.2012)

Někdy je až neuvěřitelné, do jakého stavu se může lidské tělo dostat. A právě tohle ukazuje snímek "Skafandr a motýl", který vypráví životní osud Jeana-Dominiquea Baubyho, který byl zdravý, užíval si život a pak se najednou všechno změnilo. Mathieu Amalric je v roli naprosto skvělý, ale snímek není patetickým rozprávění, tohle je velmi dobrý film. (11.04.2016)

...jako bych na tom vozíku viděl Pavla Lišku... Když se Bauby v nemocnici probudí, zjistí že se nemůže hnout, ba dokonce ani mluvit. A zatím co vy vše vidíte z jeho pohledu, není vám příjemně po těle. Já jsem se kroutil jak červík na háčku. Když došlo na telefoní "hovor" Baubyho s tátou, div že jsem se nerozbrečel. Ironické myšlenky zničeného, ale nikoli zlomeného muže, mě taky nejednou rozesmály. Já jsem zkrátka jenom bezmocně seděl na sedačce v kině a tento film si se mnou dělal co se mu zachtělo. Člověk si pak alespoň uvědomí, jak malicherné problémy řeší oproti tomu, co dnes a denně zažívají nějakým způsobem postižení lidé. Zítra vstávám brzo ráno... ale pokud budu zdravý, vstanu s úsměvem. (19.02.2008)

Motýl: Z nenapádné filmové kukly se zrodil nádherný poetický film, který ztrhává několika velice silnými momenty, krásnými metaforami a silnými výkony. Sledujeme duši dříve povrchního člověka uvězněného ve svém vlastním těle, jež se stává bezbranný a křehký jako motýlí křídla a s pomocí upřímných postav začíná tak jako motýl, hledat ty správné květiny. Skafandr: A je tu taky druhá strana. Skafandr. Tak jako on je film místy chladný a kovový, opuštěný v moři tak nudný. Co se stane když se motýl a skafandr potkají? Napůl nezajímavá a napůl dojemná podívaná. (24.03.2009)

Hodně povedený snímek. Schnabel ho technicky zvládl naprosto brilantně a sugestivity dosáhl kamerou z vlastního pohledu. Ta vypadá opravdu hodně dobře (hlavně ve chvíli, kdy oko zašívají), navíc Schnabel ví, že to takhle dlouho zobrazovat nejde, takže v ten správný moment uhne a jede normálně. Super nápad. Překvapil mě taky Amalric v hlavní roli, zvládl ji skvěle a naprosto uvěřitelně. Je tam plno emocí, které jsou bez problému skutečné a s hrdinou se dá soucítit. Dobrý nápad byl taky použít hrdinův vnitřní hlas, který je sarkastický, ironický a celé to posouvá do jiné roviny. Jediné, co mi tam vadí, je takové to násilné stříhání na hrdinův předchozí život. Někdy mi to přišlo hodně necitlivé a příliš ostré. Jinak ale výborný film s výbornými hereckými výkony a výbornou režií. 85% (13.12.2010)

Kamera byla opravdu famózní, zvlášť v první části, kdy je svět zabírán z pohledu Jeana-Do. Snímek je sice silně zaměřený na emoce, ale vyhýbá se citovému vydírání. A to díky (občas cynickým) poznámkám hlavního hrdiny. Pro mě je tenhle film mnohem silnější než knižní předloha. (05.12.2011)

Stejně jako Hlas moře dost depresivní a smutný film. Narozdíl od něj vizuálně dokonalý. Velice působivé, dojemné, se skvělými herci a výbornou hudbou. P.S. Invaze barbarů tomuhle snímku (ani zmíněnému Hlasu moře) nesahá ani po kotníky. (16.02.2008)

Velmi silný námět, který jistě každého zaujme. Jak by také ne - člověk ochrnutý na celé tělo, který se světem komunikuje pouze mrkáním jednoho oka. Jenže ono to bylo natočeno pro mě dost těžko stravitelným způsobem. Chápu záměr režiséra natočit většinu filmu z pohledu onoho ochrnutého, ale ty efekty s kamerou mi prostě po chvíli lezly krkem. Jinak ale klobouk dolů před skutečným Jeanem-Dominiquem Baubym za to, co dokázal. (08.12.2011)

Jsem ráda, že se takhle citlivého příběhu chytli Francouzi a ne hollywoodští tvůrci. Je to podobný případ jako Intouchables, které jsem viděla před pár dny. Příběh je dojemný a téma je divákovi naservírováno velmi jemně. Zpočátku mě nehorázně štvala subjektivní kamera, ale postupem času jsem si na ni zvykla a teď ji považuji za příjemné a zajímavé zpestření filmu. Oblíbená formulka "podle skutečnosi" snímku dodává na patřičné naléhavosti. Bylo to hezké, nelituji ani minuty (Skafandr a motýl jsem zaregistrovala při jeho premiéře a za těch pět let jsem na něj nezapomněla) strávené u tohoto filmu. Vyvstávající otázky o smyslu života potěší. Zvláštní, zajímavý film, skvělý Amalric. Chtělo by to ale větší emocionální zásah na mé straně. (05.04.2012)