Skafandr a motýl

Film natočený zo strany postihnutého človeka, ktorý navodí divákovi pocit bezmocnosti. Zaujímavý pohľad na ľudskú tragédiu, ktorý viac ako príbehom, dojme najme vlastnými predstavami, ktoré v nás vyvolá. (02.05.2008)

vizuální sonáta na téma "cena života a role umění" s krásnými herci, výbornou hudbou a svítící madonou... (12.09.2008)

Pri sledovaní životného príbehu Ramóna z Volania Mora som si povedal, že azda už nikto nemôže mať krutejší osud ako on. Až potom som zistil, že nikdy nie je tak zle, aby nemohlo byť ešte horšie. Skutočný príbeh o tom, ako sa život človeka môže zmeniť z minúty na minútu, keď zostane pripútaný na lôžko a komunikuje s celým svetom len mrknutím jedného oka sa podarilo J.Schnabelovi natočiť pomocou vynikajúcej kamery a strihu takmer dokonale. Naozaj je však škoda tej druhej polovice, ktorá mietne stráaca tempo a nebyť ktorej by mal film pravdepodobne ešte vyššie hodnotenia. Myslím si však, že aj filmy s takou vážnou témou by sa mali točiť s primeranou dávkou humoru a v tejto kategórií mi ako jednoznačný víťaz vychádza Rory O'Shea Was Here :)) (23.11.2008)

Pro mě je to nezapomenutelný pohled z druhé strany, hluboký, nevšední, alarmující. (12.02.2009)

Dokonalá one man show Mathieu Almarica. Dnes je už jasné že tohohle rodáka z Pařížského předměstí není radno podceňovat. Dokáže solidně vyprudit agenta s povolením zabíjet (Quantum of Solace), dohazovat trvalá bydliště blízkovýchodních teroristů Ericu Banovi (Mnichov), ale i zdrhat z přísně střežených věznic spolu s Vincentem Casselem ( Veřejný nepřítel státu,Epilog). Prostě kompletní herec. Nesmím zapomenout na precizní režii Juliana Schnabela a na dechberoucí předlohu Jean-Dominiqua Baubyho. Pro mě nejlepší francouzský film od 36 Quai des Orfévres. (04.01.2010)

Ultradepka. Forma i obsah bravurní, ale přesto je to poněkud povrchní. Amalricovy kreace s jedním okem a ústním koutkem jsou bez debat obdivuhodné, leč jeho postava není hrdinou filmu. Tou je bezesporu geniální Kamińského kamera - tím spíš, že i na francouzské herečky je radost se podívat. (05.02.2011)

,,Moje představivost a moje pamět jsou jedinou cestou, kterou můžu uniknout ze skafandru.“ Mám pocit, že na to, aby člověk dovedl objektivně zhodnotit tento film, jednoduše neexistují ta správná slova.A tedy každá jednotlivá větná konstrukce je nepřesná a nedokonalá.Pokud bych však měla přece jen nějaké hodnocení vyslovit, jednalo by se čistě jen o slovo: ÚŽAS! Julian Schnabel je samozřejmě špičkový výtvárník, který je nepochybně známý svojí osobitostí a naléhavostí svých sdělení...Co se však týče filmu, čekala bych od něj větší přehnanost v míře barevnosti a samotné konstrukce scén.Navzdory tomu se vám dostane něčeho neuvěřitelně křehkého, citlivého a emotivního.A scény jsou až přehnaně živé a reálné, a to velkou měrou i díky kameře, která vám všechny záběry snímá přímo z úhlu hlavního hrdiny.Takže máte přímo před obrazovkou pocit,že to prožíváte s ním.Pociťujete plně jeho zoufalost, bezmoc a bezvýchodnost jeho situace.Stáváte se na chvíli spolu s ním vězněm sami sebe, operujete se svým nejhlubším nitrem a uvědomujete si determinaci časem a životem samotným.. Jedna z nejsilnějších scén je ta, při níž Jean-Do leží v nemocnici před televizní obrazovkou, na níž nelze zachytit žádný signál, takže slyší jenom ten šílený pískající zvuk.A jeho bezmoc je tak velká, že se mu zdá, že se ve skafandru ponáří do vody a přitom je úplně bez kyslíku.Praskají mu žilky v oku a nikdo,nikdo nepřichází... Snímek, který ve vás zanechá hodně dlouho a hodně zřetelné stopy. (01.11.2011)

Dlouho jsem již nic tady nenapsal. Ani jsem nedoufal. Ale je to tu. Tento film si za mnou došel. Našel si mě. Vryl se mi pod kůži v nečekaný okamžik. V osobním smutku jsem hleděl na pohnutý osud člověka, který se z nenadání ocitne v přetěžké situaci. Film je natočen podle skutečné události. Ve filmu je řečeno, ještě zdravím, Jean-Dominiquem (údajně ateista) při návštěvě poutních Lurd: něco v tom smyslu, že: "Když by se (jemu), zdravému člověku měl stát zázrak, tak by musel být jedině totálním mrzákem". Pokud toto doopravdy prohlásil na tomto místě, tak se vůbec nedivím tomu, co se mu pak následně přihodilo. Budu si muset sehnat knihu. Rád bych si ji přečetl. Na YouTube je možno najít autentické video s již nemocným Jean-Dominiquem. Nemám již co dodat. Slova jsou zbytečná a dávám 5 hvězdiček. (05.12.2011)

Velmi citlivý a lidský film, který se zadře pod kůži. Fakt, že je natočen podle skutečné události, všechno jenom umocńuje. Život je zvláštní. V jedné chvíli jste na vrcholu sil, máte všechno, po čem toužite. Ve chvíli se te zlomí a ztratíte téměř všechno, stejně jako hlavní hrdina. Nejvíce mě zasáhly záběry nebo chvíle, kdy se setkává se svými dětmi. Nemůže je pohladit, nemůže si s nima hrát, nemůže jim dát svůj čas. Není plnohodnotným otcem, který by se o ně mohl starat nebo je zabezpečit. To muselo být pro skutečného Jeana-Dominique něco straštlivého. Jeho vůle dále žít a jeho rozhodnutí napsat knihu je opravdu uctyhodné. Z filmařského hlediska se mi líbil způsob, jakým je snímán svět kolem nemocného, a to z jeho perspektivy. Na druhou stranu film postupem času ztrácí své kouzlo, a nedokáže příběh udržet zajímavý a poutavý až do konce. (10.01.2012)

Přes hodně pomalý, nudný, nic neříkající dlouhý úvod se nám z tohoto filmu vyklubala docela slušná podívaná, ale s řadou chyb a ty nejhorší už jsem zmínil. Kamera z pohledu postižené Almaricovi postavy by mi nevadila, kdyby tak činila pouhých několik minut a ne půl hodiny, to jsem měl chuť snímek vypnout, protože mě tento styl natáčení nenadchnul. Byl jsem hodně zvědav na Almaricovu tvář, ale ta stále se naukazovala a říkal jsem si, za co tedy je Almaricův výkon hodnocen? Ale dočkal jsem se a film nabral konečně spád a Almaric mě zaujal, jak svým sympatickým hraním, tak skvěle zahranou mimikou. Šokovalo mě, že film je podle zkutečné události, lidi s takovým postižením hodně lituji. Nakonec tedy film hodnotím clekem dobře. Snímeku ale hodně pomáhá Almaric a přece jenom ten děj a samotný film se časem rozjedou, takže se snímek dá dokoukat a kladně ohodnotit, ale bylo to hodně na hraně. (14.04.2015)

80 % (Iva Hejlíčková, Ci 02/2008) (23.01.2021)

Smutný příběh a těžké artové drama. (02.01.2024)

Jean Dominique Bauby v životě nepoznal neúspěch. Nyní se jeho nehybné tělo nachází v lékařském zařízení, odkud nevede cesta zpět. Z těla hlavního hrdiny filmu Skafandr a motýl přežilo pouze oční víčko, které tvoří spojnici mezi jeho nositelem a zbytkem světa. Jakkoliv zní námět snímku depresivně, jeho snahou není diváky dojímat. Přestože happy end se zde pochopitelně nekoná, východiskem je překvapivě naděje. http://chromy.blog.idnes.cz/c/25685/Nadeje-ukryta-za-ocnim-vickem.html (17.02.2008)

V poloprázdném Artu v Brně na nás čekal úchvatný umělecký zážitek. Tvůrci nám nepředkládají něco hodné k politování. Naopak... i když je hlavní hrdina uvězněn ve svém těle a komunikuje jen pomocí mrkání oka, zjišťujeme, že mu zbylo víc humoru než všem lidem okolo něj. Soustředí se na to, co mu v žití zbylo, a těží z toho maximum. Příklad pro nás pro všechny. (28.03.2008)

Dlouho jsem se tomuto titulu vyhýbal, protože pro mě zní podobně jako Fanny a Alexander :-)....nebo mi připadal podle jména nesrozumitelný a tím pádem umělecky těžko pochopitelný...prostě různý předsudky....ale pak jsem si ho náležitě vychutnal, neboť vypovídá o něčem, co se může stát komukoliv....a hlavně celkem zábavnou formou!!!! (21.07.2009)

konecne film ktory je zas iny a originalny a vycnieva z davu..Skafander a motyl je krasna vypoved o zivote ktory strati vsetky iluzie..tak realny film v detajloch som uz davno nevidel..majstrovska kamera a scenar no proste sa mi tento film dostal pod kozu..velmi vysoky level inspiracie pre mna a hodnotim to do kategorie filmov ktore su NEEDED. 9/10 (28.08.2009)

Myslím, že tvůrci mohli z tohoto snímku vymáčknout víc, ale na druhou stranu snímek je podle skutečné události a když přehlédnu streotypnost filmu pak 4 **** jsou dostačující. (12.10.2009)

Nádherný film o síle lidského ducha, který dokáže překonat i ta největší příkoří a utrpení. Po skončení tohoto díla jsem dalších několik minut jen civěl do stěny a přemýšlel nad lidskými možnostmi. Skafandr a motýl je natočen tak úžasným způsobem, že jsem se do hlavního protagonisty chvilkama i úplně vžil. Toto má asi v největší míře na svědomí dokonalá kamera snímající dění z pohledu člověka naprosto ochrnutého a tedy nehybného. Často vidíme jen čtvrtinu obličeje člověka, který s Baubym zrovna hovoří a prostě nedokáže pohnout hlavou a podívat se přímo. Atmosféru zdravého ducha uvězněného v nepoužitelném těle je tu dle mého představena tak jak dosud nikdy před tím. (18.01.2010)

Asi patřím mezi velké výjimky,ale tohle mě opravdu nechytlo.... (05.05.2010)

"Nemám slov, abych vyjádřil smutek který mě zaplavil. Já, jejich otec, už nemám právo je pohladit po vlasech... Přesto mě naplňuje radostí, že je vidím žít, hýbat se, smát se. Tomu říkám krásný den." (13.08.2010)