Hezké chvilky bez záruky

Ať dělám, co dělám, nemůžu přijít na to, proč jsem před časem film ohodnotil dvěma hvězdičkami. Scénář vyznívá dost jalově, dialogy jsou úplně mimózní a humor dosáhl vrcholu asi ve chvíli, kdy o sobě Polívka říká, že je podobný Polívkovi. Jestli jsem si z filmu něco odnesl, bylo to zjištění, že je práce psychologa mnohem nebezpečnější než práce pyrotechnika, a jediné, co jsem mohl ocenit byl fakt, že člověk s rozbordeleným životem a psychikou, radí jiným lidem, jak mají žít, aby jim bylo fajn. (21.04.2020)

Umění to asi bylo. Akorát mi posleství tohoto příběhu zůstalo ukryto. Že by obžaloba současného životního stylu? Ukázka nezdravých společensko-sexuálně-kulturních vztahů? Nebo jenom výkřik do prázdna? A proč to točil kameraman v pokročilém stádiu parkinsonovy choroby? A co na to Jan Tleskač? To jsou otázky, které mě budou trápit po zbytek ... těch dvou minut, než dopíšu tenhle komentář a pudu dělat něco jinýho. (29.08.2010)

Chvíli trvá než si člověk zvykne na "nefilmový" koncept, nevtipnost některých scének, zbořenou dramatickou klenbu a nevyrovnané herecké výkony. Ale nakonec to uteče docela příjemně a člověk se u téhle série neobjevných srandiček z poradny alespoň nemusí stydět, tak jako při pohledu na obnažené šourky ve Vyhnání z ráje. Překvapivě dobrý Kraus. (22.09.2006)

Komický, tragický, současná problematika, spletitost lidských osudů všech sociálních vrstev, žabomyší války jak se říká o ničem. Dobrý film, film o životě, film o pacientech, film o nás všech..Chvílemi jsem byl na prášky i já:-)! A ta neuroticky pohyblivá kamera? Čert ví jestli to byl jen záměr, udělat film ještě více nepříjemným, ale kamera je přeci jen nástroj a nástroj je vždy v něčích rukách a ty ruce chtěli zřejmě jen vyjádřit nějaký pohled na scénu jako součást vyjádření..Dobrá režijní práce Věry Chytilové, která se tu snaží společně s ostatními autory odhalit nejen ty negativní lidské stránky osobnosti každého z nás. V některých okamžicích filmu to bylo jak se říká až nadoraz nebo natvrdo! (06.04.2008)

Má to situace a dialogy jako ze života? Ovšem, a je to největší klad toho filmu. O to víc mě ale mrzí, jak moc ten film zabíjí sám sebe tou bezdějovitostí, neskutečně mdlými a splývajícími postavami a hlavně otravnou filmařskou stránkou, která jako by vypadla z počátků dogmy 95. Ono taky Chytilové v novém tisíciletí přeskočilo z té digitální kamery a tady je to vidět ještě mnohem víc, než u Vyhnání z ráje, protože tady mě ty úhly kamery přišly ještě víc samoúčelné a nekoukatelné a na pohled vyloženě hnusné. A už jenom to mi dost zkazilo dojmy, protože mě to s každou další scénou iritovalo stále více a od půlky filmu jsem až začínal mít problém to dokoukat. Nehledě na to, že to byl záměr a že to takhle hektické a "šílené" prostě být mělo, ale k čemu mi to je, když z toho filmu vůbec nic nemám? Vlastně ani nevím, co mi tu chtěla Chytilová říct - že život stojí za hovno a manželské vztahy obzvlášť? Hm... no... to je, no... to je hodně "hluboké", to víte že jo. Ale teď bez vtipů - po zhlédnutí Chytilové posledního filmu jsem z toho slabého vyznění tak zklamaný, že až přemýšlím, že Vyhnání z ráje tu třetí hvězdu konečně dám. Tohle je prostě takový sled osudů, nějak propletených, dost svérázně natočených, ale zajímavé a podnětné mi to přišlo jen o maličko víc než Panelstory - takže skoro vůbec. 2* (04.11.2022)