-
CinemaMagazine.cz
(Jaroslav Sedláček) 
"Filmem Hezké chvilky bez záruky se Chytilová do značné míry vrací ke groteskním a přitom kousavým komediím, jež tvořila na přelomu 70. a 80. let. Stále sice ví, co kritizovat a čemu se s jízlivou potměšilostí vysmívat, na rozdíl od oněch let ale netuší, co s tím dělat. Chybí jí trpělivost pohrát si…" (více)
-
Filmkabi.net
(Petr Hamšík) 
"Věra Chytilová načrtne spoustu problémů, které za paměti raději vytěsňujeme (domácí násilí, pohlavní zneužívání, hospice), ale nakonec nedospěje k žádným závěrům, ukazuje status quo, ovšem bez jakékoli naděje nebo snad touženého řešení. Ale o šťastné konce, respektive o konce příběhů, které by se v…" (více)
-
Filmpub.cz
(Lenka Křesťanová) 
"Hezké chvilky bez záruky vystihuje pro režisérčinu pozdní tvorbu typická dvojznačnost diváckého přijetí. Jakkoli jsou totiž její filmové morality humorné, nejsou určeny výhradně pro zábavu a už vůbec nesnesou žánrové zařazení, či jakoukoli jinou formu zjednodušení. Humor a situační komika tu…" (více)
-
Filmweb.cz
(Alena Oswaldová) 
"Jedním z mála světlých okamžiků filmu je konflikt Pavla a Petra (Martin Hofmann), fotografujícího umírající stařenky v nemocnici. Opravdu naturalistická kamera v tomto případě konečně slouží svému záměru, když odhaluje hrůzu života, respektive smrti. Tím Chytilová načrtla jedinou komplexnější a…" (více)
-
Kinema.sk
(Peter Konečný) 
"Kto od Věry Chytilovej očakáva babičkovský nadhľad či láskavé príbehy, nedočkal sa. Pani Věra je stále plná energie. Film svojim šialeným tempom, pulzujúcim rytmom a expresívnosťou pripomína skôr Panel story alebo Sedmikrásky než autorkine diela z 90. rokov. Komické príbehy sa striedajú s…" (více)
-
MovieZone.cz
(Petr Cífka) 
"Drtivá většina psychoterapeutických scének řeší pochopitelně vztahy. Lásku, sex a úchylnosti Chytilová možná zvládá zachytit v jisté obnaženosti a pravdivosti, až na výjimky se ovšem nedokáže přenést přes hranici vztahových klišé, které navíc nejsou zařazeny do nějakého nového kontextu, příběhu…" (více)
-
Nekultura.cz
(Martin Strnad)
"Celá vizuální stránka filmu je stejně jako jeho obsah tak trochu mimo mísu. Autorka díky kameramanovi Martinu Štrbovi využila digitální techniky, čímž se jí mimo jiné otevřela možnost experimentovat a přetáčet, protože to nic nestojí. Bohužel je ale jediným opravdu viditelným zástupcem digitální…" (více)
-
Premiere.cz
(Gabriela Kudelová) 
"Film je stejný jako jeho hrdinové: příliš nervní, překypující hlučnými hádkami i tichými výčitkami. Neutěšenou atmosféru prohlubuje ruční kamera, která mu svou roztěkaností dodává psychedelický nádech. Výsledkem je poměrně působivá duševní sonda, již oslabuje fakt, že je tu trochu přelidněno.…" (více)
-
Rozhlas.cz
(Věra Šmejkalová)
"Hezké chvilky bez záruky ale při vší hysterii a expresivitě přesto skýtají útěchu v podobě konejšivého uklidňování hlavní hrdinky. Hanin závěrečný smích poté, co se jí jedna z pacientek svěří s mimomanželskou souloži na lodičce u Národního divadla přesto nevyznívá úlevně. Ano, všichni jsme na jedné…" (více)
-
Tiscali.cz
(Jan Jaroš)
"Hezké chvilky bez záruky jsou autorským režisérčiným dílem jen navenek, a to i zásluhou kameramana Martina Štrby, jehož si plně podřídila a přiměla ke kouzlení ruční kamerou; vnitřní uspořádání, možná natahovanější nežli by bylo příhodné, je však dílem scenáristčiným, vtiskla mu osudnou…" (více)