Hezké chvilky bez záruky

Vzhledem k tomu, ze jsem se nedavno ozenil tak se mi na nektere useky nedivalo zrovna dobre. Doufam ze takhle nedopadaji po nejake dobe vsechny vztahy mezi lidmi. A jak strucne charakterizovat tenhle film?? Je az zoufale prumerny. Herecke vykony jsou jako na horske draze, pomerne mi nevyhovovala "rucni" kamera, scenar taky zadna slava. z hercu vystupovali z prumeru snad jen Kraus ml. a Jana Janěková .. (04.06.2007)

Film emocemi a lidskými příběhy úplně prekypuje, bohužel v té samé akci, kdy vběhávají choří lidé do ordinace, nedokážete se ani nadechnout, nemluvě o tom, že ve filmu snad není statického záběru. Z kina tedy chodíte pak zrelaxovaní jako z ordinace milé psycholožky :) Záměr to není špatný, jen mě mrzí, že postavy se ve filmu vynořují a pak zase mizí a pak divák má pocit, že je film nedokončený, příběhy nedořešené a proto oběvující se postavy zbytečné. (07.09.2008)

Upřímně míněná, nervní zpráva Věry Chytilové o době vymknuté z kloubů a našem každodenním šílenství se rozpadá na epizodky, přičemž nejedno z letmo nahozených témat by v pohodě vystačilo na silný film. Škoda taky názvu, Příběhy obyčejného šílenství by slušely daleko více, kdyby je ovšem již neobsadil Petr Zelenka pro své divácky jistě vděčnější, ale prakticky bezobsažné dílko. (10.01.2008)

V žádném případě se nejedná o průměrný film. Jen si nezaslouží víc hvězdiček. Tento film je hodně divný. Kamerou, příběhem, hereckými výkony, hudbou. Všechny složky jdou proti zažitým konceptům. Což u Chytilové vlastně není tak neobvyklé. Chytilová zachycuje některé současné problémy až příliš intenzivně a pravdivě (nevěra, stáří, citové odcizení, stísněnost velkoměsta). Při sledování mě až mrazilo, kolik věcí z tohoto filmu je smutně pravdivých. Bohužel je člověk kolem sebe normálně nevidí. Na druhé straně ovšem slušně vymodelovaný model současné společností zbytečně bourá přítomnost rádobyvtipných vložek v podobě znásilnění na lodičkách, postava Bolka Polívky (Dub), partnerských hádek (samozřejmě týkajících se naprostých zbytečností a malicherností). Některé postavy působí až moc chladně, odevzdaně a ve filmu se takové karikatury zjevují zcela nenávazně nepochopitelně. Film trpí přemírou postav, kterých se v průběhu děje objeví opravdu spoustu a na většinu z nich si ani nevzpomenu, protože jsem na ně a jejich problémy raději rychle zapomněl. Pro mě osobně měl film zvláštní nádech, protože se zčásti odehrával v mém rodném městě a místní galerii. Před sledováním snímku jsem o tom neměl ani potuchy a tak jsem byl chvilky v šoku, když jsem na filmovém plátně konečně viděl mně tolik známá a milovaná místa. (15.01.2007)

Umění to asi bylo. Akorát mi posleství tohoto příběhu zůstalo ukryto. Že by obžaloba současného životního stylu? Ukázka nezdravých společensko-sexuálně-kulturních vztahů? Nebo jenom výkřik do prázdna? A proč to točil kameraman v pokročilém stádiu parkinsonovy choroby? A co na to Jan Tleskač? To jsou otázky, které mě budou trápit po zbytek ... těch dvou minut, než dopíšu tenhle komentář a pudu dělat něco jinýho. (29.08.2010)