Pleasant Moments
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Jana Janěková, Jana Krausová, Bolek Polívka, David Kraus, Igor Bareš, Martin Hofmann, Jiří Ornest, Kateřina Irmanovová, Barbora Hrzánová, Emma Černá (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tragikomedie, jak si nelze dělat iluze,v jejímž středu stojí postava psycholožky Hany, která se snaží řešit nejrůznější životní situace svých klientů, mladých i starých, bohatých i chudých, i duchem, do jejichž spletitých osudů se zapojuje také její vlastní životní příběh. Ve výrazných epizodách, v útržkovitém zachycení jednotlivých emociálních příběhů lásky opětované i neopětované, žárlivé i posesivní, zvrácené i altruistické, - všech těch touhou po lásce řízených osudů, které na sebe narážejí a vzájemně se proplétají i s životním příběhem samotné psycholožky - všech, které trápí potíže spojené se zaměstnáním, kteří trpí pocitem strachu, že neobstojí, díky nejrůznějším tlakům, příliš velkou zodpovědností, konflikty s kolegy, nejistotou pracovního místa, depresemi z pocitu přetížení i jednotvárností a nudou. Autoři chtějí postihnout celý rejstřík současné problematiky tak, aby v jejich spletité kumulaci vynikla směšnost i hrůza žabomyší existence mnohých z nás. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (166)
Film má sice slušnou myšlenku a pár vtipných chvilek, ale jinak jako celek působí film roztržitě a v jistých momentech až amatérsky. Věra Chytilová natočila zřejmě nejhorší svůj film. ()
Jestli byly předchozí morality Věry Chytilové rozmělněné a částečně kryté za nějakým příběhem, tak tohle jsou syrové flákoty, bez ladu a skladu vršené jedna na druhou. Asi už byla režisérka naštvaná, že si každý spíše všímá něčeho jiného, než poselství jejich filmů a tak předložila - jakoby amaterský natočený - sestřih případů postarší psycholožky, aby všem ukázala, jak jsou naše vztahy odporně zdegenerované. Budiž, ale mě to nezaujalo. ()
jednou paní Chytilové koupím stativ. ()
Tedy při vší úctě k paní režisérce, jenž má na kontě pár klenotů - není na čase si užít filmařského důchodu? I když předchozí film Vyhnáni z ráje byl ještě o něco hroznější... Všeobecná hysterie - rozkmitaná kamera, režie a tím pádem i výkony herců. Celkově naprosto o ničem. ()
Na mě toto nepůsobí vůbec vtipně, ve vetšině situací spíš trapně. Nemohu zapřít skvělou hlavní roli. Dialogy jako ze života možná, ale trocha nadsázky jim nesluší. A když si k tomu přičtu nevhodnou kameru, která je roztřesená bez jakéhokoli uměleckého nebo výtvarného záměru, vyjde mi z toho rozpačitý podprůměrný snímek, na který s klidem můžu zapomenout hned, jak tohle dopíšu. 40% = 2/5 ()
Naprosto šílený film, kde všichni řvou, křičej a navzájem se vynervovávají. Po shlédnutí jsem z tohoto filmu měl nervy docela v háji. Doporučuji všem co si chtěj zkazit náladu.... ()
Chvílemi mě bolela hlava u té roztěkané ruční kamery. Scény s Krausovými byly super, hlavně hláška "Jděte do prdele s vocáskama !!" mě rozesmála. Ale nejvíc se mi líbil Vávra ptající se na konečnou pilulku :)). Vím, že děj je z psychologické poradny a řeší se psychické problémy, ale dívat se na film ve velké depresi, začne leckerý psychicky labilní divák uvažovat o sebevraždě. A na scénáři bylo pracováno s opravdovou psycholožkou. Tři hvězdičky s odřenýma ušima. ()
Asi největši omyl ve filmech, na které jsem si došel do kina... ()
Přiznám se, že nerozumím tak nízkému hodnocení ze strany ostatních. Podle mne se Chytilová vrátila k tématu, které ji šlo - zájem o normální lidi a jejich každodenní starosti. Kdo má rád její filmy z 80.let, musí si přijít na své i zde. Janěková je výborná, zdatně jí konkuruje Jana Krausová... zajímavá sonda do života lidí, která nám připomíná, že nejsme sami, kteří si občas myslí, že život je na h...o:-) ()
Nechápu proč tak nízké hodnocení, skvěle jsem se bavil. ()
Deprese, skepse, bezmoc a pocit marnosti... tohle všechno je v tomhle filmu. Komplikovanost lidských - a hlavně partnerských - vztahů je nekonečná, a to paní Chytilová ukazuje. Újmou je neherečnost a jakejsi amatérismus, kterej ze snímku čiší, což bych od téhle režisérky nečekal. A opět se objevuje česká snaha kombinovat drama s komedií, ale tohle jde fakt hodně špatně k sobě nebo se to musí umět. Kdyby to bylo čistokrevný drama (bez mladýho Krause), hodnocení by bylo v jiných výšinách. ()
Věru Chytilovou jsem měl rád, ale její poslední dílo nestojí za nic. Sice jsem dal nakonec dvě hvězdy, ale ty jsou o dost menší než třeba u Panelstory (ten film přišel hnusný, ale má svoji vypovídací hodnotu a lze toho v něm spoustu nalézt). Hezké chvilky bez záruky mě štvaly svoji kamerou, povětšinou neoslovily obsazením, vytáčely hereckými výkony, nezaujaly (ne)příběhem a odpuzovaly celkovou atmosférou. Kromě odpudivé formy se přidal i nepřitažlivý obsah a na slabé hodnocení bylo spolehlivě zaděláno. Alespoň to rychle vymizí z hlavy a pokud bych si to někdy chtěl zopakovat (ztráta paměti?), tak mě můj komentář doufám odradí. ()
Patřím pravděpodobně přesně k těm chlapům, který nemohla Věra Chytilová vydýchat. Jsem totiž přesvědčenej o tom, že takovou animozitu k silnějšímu pohlaví lze získat pouze na základě: 1. Hromadného znásilnění, nebo za 2. V důsledku trvalého nezájmu o vlastní osobu. Coby prase, idiot, ješita, psychopat, protože chlap, jsem přesvědčenej, že to má co dělat spíš s tou druhou variantou, kdy tyhle negativní emoce vyvolal a upevnil fakt, že si o ni žádnej chlap desítky let nezatoužil opřít ani kolo. Nebylo jí to jedno. Hezké chvilky mluví jasnou řečí. ()
Některé světlé momenty by se najít daly (scéna na loďce na Vltavě, hlášky Krause k matce), jinak jsem byl znechucen hereckými výkony(překvapivě špatný Polívka zapadl do plejády herců z Ulice apod.) a celkově strukturou filmu, který se na oko tváří zajímavě, ale já mám tak trošku podezření na paní režisérku, že už neví kudy kam a sám jsem zvědav, jakou sondu do naší společnosti viděnou jejím zkresleným, uchylným a zvráceným spektrem nám příště představí. Za vrchol hnusu považuji scénu z nemocnice(fotografování plesnivých nohou starých lidí), to byly fakt Hezké chvilky bez záruky. ()
Zajimavě střeštěný film, na který se nakonec dalo i koukat. je zde patrný rukopis Věry Chytilové, lehká kamera a hodně až komických scének z ordinace havní představitelky. ()
Ani nevím, jak to uteklo. Pár záchvatů, nějaké facky a líbání a najednou byl konec, aniž bych se výrazně pobavil. Ale nuda v žádném případě. Kraus mladší, jakkoliv ho nemám kvůli jeho frackovací póze rád, mě příjemně překvapil herecky i filmovou hudbou. ()
Věra Chytilová opět nezklamala. O tom, jak barvitý a tragikomický život je, se snažila ukázat na klientech psychologické poradny. Jedenby se z toho zbláznil, ale hlavní hrdinka musela zachovávat profesionální tvář a dekórum. Byla blízko "vyhoření", ale pozná to člověk sám na sobě? Co mě trochu zaráželo, byly násilné vstupy klientů do průběhu sezení s jiným klientem. Jakoby poradna byla průchozí nebo návštěvníci afektovaní psychopati. Místy i jejich výlevy byly na mě trochu moc přehnané. ()
Upřímně, měla jsem problém, tenhle film zhlédnout do konce. Chápu, že paní Chytilová má svůj styl, ale tohle bylo trochu moc. Absolutně jsem se ve filmu ztrácela, a všichni zúčastnění mi akorát lezli na nervy. A vůbec celé pojetí filmu bylo chaotické, úsměvné velmi málo, a dramatické už vůbec ne. Pro mě jednoduše nekoukatelný film. ()
Spíše tragédie nežli komedie dnešní patologické doby. Zajímavě poskládaný koncept psychologa, stávající se vlastním profesním pacientem. Ujetá doba, ve které jsi už nejste jisti, co je a co už není normální. Škoda malého prostoru pana Drhy. Ten mě bavil neskutečně. ´´Paní doktorko, já mám hormonů jako jeden z tisíce. To si nedovedete představit. Já na to možná nevypadám, ale...to si nedovedete představit. Si najdu nějaké místo v davu, tlačenici. Kde je hodně lidí je také hodně žen. To já si nějakou takovou ženu vyhlídnu, ale mladou ne, ty se cukaj. Ale starší, ty tu lásku potřebujou. To byste se divila paní doktorko, jak držej.´´ :) 70% ()
Důstojný náhrobek; pořád je čitelné kdo umřel. ()