Gympl

To se musí zažít…. Svět není jen černej nebo bílej. To se za mých mladých let snažili tvůrci vyjádřit kupříkladu snímky Proč? nebo Třetí patro. Filmy o mladých se mají točit pro mladé a je jedno jestli o fotbalových ultras nebo sprejerech. Hlavně by se s tématem měli ztotožnit a třeba přijmout i nějakou moudrost. V podobném duchu vidím Gympl: je o nás o všech, o rodičích, dětech, škole, společnosti. A jsou li role napsány tak, že mnoho věcí může připomínat realitu (ať už hláškami, chováním kantorů či rodičů), nejen že to dokáže pobavit, ale možná to povede i k zamyšlení. Třeba i to, že ,,v lochu tě někdo vomrdá a budeš mít po prdeli“, může mít nějaký efekt. Na snímku lze nalézt chyby (čtyři hvězdy si asi nezaslouží), ale JÁ jsem a budu rád za každý další ČESKÝ alespoň takovéto kvality. Přeci jen NAŠE děti vyrůstají v Čechách a ne v Americe. A když už to má být verbež a zločinci, tak si o nich dokážeme natočit film sami. Proto je fajn, že film neoslovuje jen ty mladší, ale i mne. Alespoň se mohu zamyslet nad otázkou ,,jak se to stane, že dospělí chlapi čumí na holky jako uchylové“? (27.04.2008)

Každý, kto navštevoval gymnaziálne štúdium (a teda pokiaľ nie je české školstvo na tom až tak zle), tak vie, že toto zobrazenie úrovne školského systému (do ktorého sa určite jedného dňa naše školstvá dostanú), má so súčasnou realitou spoločné akurát pojmy študent - profesor. Ako paródiu na školské učilištia by som to možno bral, ale to by tupci ako Mádl a Vorel ml. pred kamerou a Vorel st. za kamerou nemohli byť takí drevení a poskytnúť mi aj niečo viac ako len primitívne dialógy bez štipky pointy a humoru. O ten sa stará hlavne učiteľský zbor v podaní staršej generácie. Malou iskierkou bola hudba a graffiťácke scény. 40%. (02.01.2009)

Ač v graffiti nespatřuji žádné velké umění a gymplu jsem vyhnul obloukem, jsem přeci jenom i dva roky po opuštění středoškolských lavic rád za to, že je to v nich stále stejné a ještě dlouho bude. Problém spíš vidím v tvůrčí chtěnosti generační výpovědi, která ale nemůže fungovat díky často až grotesknímu humoru, do nějž Vorel film tlačí příliš násilně (camea sklepáků, rozhovory s tahem na hustou hlášku). Slabší, ale přesto zasloužené, 4*, s myšlenkou na to, jak to budu vidět za deset let. PS: Mádl je neskutečný, světlá budoucnost české herecké špičky mu už teď otevírá dveře. (29.05.2008)

"Já nejsem drzej, já sem upřímnej." Já taky. Je to sračka. Zpočátku. Časem se to však výrazně zlepšuje až po skvělou druhou polovinu. Vorel dost sází na to, že vás celou dobu nechá tápat, zda to myslí vážně nebo ne. Chvilkama se to veze na vlně grotesky ze Skřítka, pak jsou tu fragmenty dramatu, teenegerské komedie a nespočtu dalších stylů a žánrů; a to mnohdy v rámci jed(i)né scény (kupříkladu Mádlův nasupený odchod ze školy). Největším záporem, krom žánrové neurovnanosti, je usedlá forma, která je spíše jak z filmu pro pamětníky než pro náctileté. (02.04.2008)

Pé-Ou-Zet-A – Ty vole !! Hip hop je jedna z najlacnejších a najstupídnejších póz, aké civilizácia poznala. Grafitti beriem ako umenie, pokiaľ ním nie je „skrášľovaný“ cudzí, prípadne verejný majetok. V opačnom prípade je to rovnako sprostá lacná rebelantská póza ako hip-hop. Tušíte správne, vonkajší náter steny zvanej Gympl ma nezobral. Vnútrajšku zas zúfalo chýba nejaká jednotiaca linka, niečo ako premyslená osnova s jasnou pointou. Postavy sú do jedného uzavreté a hneď úvodom načrtnuté jedným či niekoľkými podstatnými rysmi, z ktorých už po celý čas nevybočia a pokiaľ je snaha vytvoriť neskoršími scénami u postáv rys protichodný, končí to neveľmi presvedčivo. Väčšina hrdinov tak ostáva plochými karikatúrami s jasne onálepkovanou pozíciou a funkciou v príbehu. Svojím postávám zvládli dať dušu akurát Bydžovská, Schmitzer a čuduj sa svete i Mádl. Okolo reality však Gympl nešiel ani náhodou; pokiaľ áno, kričím so Schmitzerom „válku na ně, nejdřív totalitu a pak válku“. Prípadne idem študovať pedagógiu, nech ma pravidelne šuká nejaká lola. Mimochodom práve celkom podružný lolitkovský motív bol pre mňa tým, prečo som si film celkom užil (ale možno to je tým, že po toľkých anime proste už od filmu zo školy čosi také čakáte ;-) ) a slečnu Lenku Juroškovú si celkom rád znova v niečom pozriem (i oblečenú). Gympl je „iný“, ale nemýľme sa, nie je to žiadna sonda do reality súčasného školstva ani film, ktorý by dal odpoveď na to, prečo väčšina dnešných teens nemá iné hoby než hiphop, chľasť a šukačky a čo (a či vôbec) sa s tým dá niečo robiť. Je to stále film o teenageroch pre teenagerov, je vtipný i naoko vážny ale bohužiaľ, McLovin, havajský darca orgánov je len jeden. 5/10 (29.04.2008)