Mé druhé já

Jodie Foster léta platí za veleuznávanou herečku a když už v něčem hraje, stává se pravidlem, že je to událost. A pokud ji máte rádi, film si podle všeho užijete. Užijete si ho o to víc, pokud uvěříte skutečnosti, že se žena (po brutálním napadení, ve kterém ztratila snoubence) po několika týdnech stane svědkem dalšího trestného činu a jako donedávna spořádaná občanka města NY chladnokrevně zastřelí násilníka v obchodě. A věřte, že si ho užijete, když tvůrcům zbaštíte i fakt, že ta samá žena hned další noc opět narazí na bezpáteřní kriminálníky, tentokráte v metru, a co udělá? Zastřelí je oba. A že nevíte, co se stane následující noc? A tu další? A to máme za sebou teprve polovinu filmu. Vrcholem scénáristického výsměchu je pak hodně přitažený závěr. Holt šrámy na těle se hojí rychle, ale z duše je dostanete stěží. U toho se naše hrdinka zpovídá prostřednictvím chytře vypadajících (zejména filozofování o podstatách násilí) monologů. Ale, no tak. The Brave One sice působí nesmírně inteligentním dojmem, výsledek je ale jiný. Vedle soustředěné Foster a stále zajímavějšího Terrence Howarda je tu ale NAŠTĚSTÍ i Neil Jordan, který dokázal z příběhu mnohamilionového bludiště vykřesat solidní atmosféru a několik klidných konverzačních scén ústředního dua. I když pouze (již zmiňované) úvodní napadení se jako jediné výrazně dostane pod kůži. A relativně silně zaujme i chytrá kombinace dvou obnažených milenců a důkladně zmlácených těl na operačním stole. I díky tomu může mrazivá přeměna rozhlasové moderátorky působit i uvěřitelně. To ostatní už jsme viděli jindy a jinde, a tady se s ničím novým, ba dokonce zajímavým, bohužel nesetkáme!! 60%. (18.12.2007)

Hleďme, štěstí!!!!!! Chodí po pupku světa a přemejšlí, koná a blouzní. Jsa vystrašen vším tím bláznovstvím, že tenhle film je nereálná Alma Mather snímků s ružovýma brejlema, klepal jsem se jako drahej pejsek. Jenže Erica má kvér a úmysl, režisér zase obrovský srdce a hlavu v oblacích. Tak jsem to měl i s filmem. Byl jsem odhodlanej. A hlava má? No tak ta byla v nebi, ale nohy byly v přítomnosti nás všech, avšak boty tlačily. A jak jsem byl velkej, nemohl jsem se vyzout. Tlačila mne ta nechutná realita (!!) a taky, že nezáleží na tom, jak moc chceme, ale záleží na výsledku. Erica měla, lidově řečeno, z prdele kliku, ale vyšlo jí to. Stejně jako Jodií. Radost? OBROVSKÁ! ! ! ! ! ! ! ! Procent? 90!! (26.04.2010)

sebral vám někdy osud (život, bůh.. říkejte si tomu jak chcete) násilím někdy někoho blízkého? znáte ten pocit bezbřehé beznaděje.. pocit zoufalství.. pocit, že vám rve někdo srdce přímo z těla.. pocit prázdnoty.. hluboká díra ve vás.. marnost nad marnost.. přesně tohle se přihodilo erice, když přišla o svého snoubence a někde hluboko uvnitř jí samé to probudilo onoho "ciznice", který se začne se situací vypořádávat místo ní... jodie opravdu exceluje a o neilovi jordanovi už jsem dlouho tušila, že je naprosto famózní režisér..:) obvykle se k ostatním komentářům nevyjadřuju.. ale ty vaše "odborné termíny".. "vykonstruovanost".. "umělé náhodičky".. "bodování jen z úcty k jodie".. hehe.. bože lidi, běžte do prdele.. vždyť o tomhle ten příběh nebyl.. (13.02.2008)

Až nepřirozeně pomalý příběh táhne svým výkonem nahoru Jodie Foster. Občas jsem si říkal, jestli se člověk může do takových situací dostat i v reálném životě. Zřejmě ano, ale řešit je stejně kontroverzním způsobem jako hlavní hrdinka už běžný člověk nemůže. Těžko předvídatelný film, který však místy dost nudí, graduje v netradičním závěru. (30.03.2010)

V podaní iného režiséra (výhrady voči Jordanovej réžii v niektorých komentároch fakt nechápem, mne prišla nápaditá a presná) a s inou predstaviteľkou v hlavnej úlohe (vďaka výbornej Jodie Foster zhltnete aj niekoľko ťažko vykonštruovaných a nelogických situácií) by to bol len nudný a nezaujímavý priemer. Hlavne kvôli scenáru, v ktorom je akosi priveľa náhod a detektív rozslúskne prípad s dôvtipom hodným skutočného génia. (07.01.2008)