Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Zabava, napady a forky jako vzdy na vybornou, ale na me moc zpevu, a tim i mene vtipu... Presto porad vysoko nad prumer... 26/1/2021 72% ()
Omlouvám se,ale za mě s Českým nebem nejslabší hra... absolutně vyčpělé bez geniálních vtipů dua S + S...od této doby cokoliv napsali buď spolu nebo sami bylo hodně špatné-viz. Tři bratři, Po strništi bod a již zmiňované České nebe... ()
Hele dávám nakonec 3, protože jsem se opět skoro vůbec nebavil a řeči o nejhorším Cimrmanu jsou nejspíše na místě. Nic méně myslím, že prostě jen nejsem(e) schopen docenit, tak složitou hru jako je Cimrman v říši hudby a mnozí si ji mohou užít klidně stejně, jako všechny ostatní. ()
Cimrmanovi ne a ne přijít na chuť.... ()
Většina komentářů zde odsuzuje samotnou opera Úspěch. Je jasné proč. Protože je to jediné Cimrmanovo dílo, které není podbízivé a přístupné všem vrstvám populace. V každé jiné hře jsou momenty, kterým se smějou ti chytří, ale jsou tam i takové, které pochopí i slabomyslnější, v každé jiné hře. Jen zde, v této opeře, je pro plný požitek nutno znát trošku vážnou hudbu, mít ji rád, mít rád operu. Protože pak v celé té opeře vidíte velkou parodii na všechny možné opery a skladatele, postřehnete jemné vtipy (inž. Wagner zpívá na melodie z Wagnerových oper, český inženýr Vaněk na Smetanu atp.). Kdo operu nezná, ten nepochopí. Svěrák a Smoljak se zde pustili na tenký led, protože obliba opery v dnešní době je minimální, nikomu to nic neříká. Proto si myslím, že všichni, kdož zde tak vehementně kritizujete operu, činíte tak jen a jen z nepochopení. ()
Není to co dřív zatím nejhorší. ()
Skutečně zadlouho nalezené dílo génia. I když to asi není ten pravý "Cimrman", koukat se na to dá. ()
Humorem nejhůře přístupná hra pro kulturně neznalého diváka...tomu odpovídá poměrně vlažné hodnocení hry... pokud pochopíte souvislosti, víte co hraje či paroduje orchestr, pokocháte se krásnými texty zapadající do sebe souzvukem slabik i jejich dobou, pak musíte hodnotit za *****, jediným kazem na jinak vynikající hře je zde jednoduchý humor p. Vondrušky, který pro mne působí v této hře vyloženě rušivě. 90% ()
Ačkoliv je Říše hudby poněkud odlišná od ostatních her, bohužel místy slabší, pořád si zachovává krásný humor a vtipné hlášky a momenty ("Ucho 13.", "Rozmysli si Jíro rozmysli...", "Das ist doch die erste Phase!"), díky kterým stojí za to podívat se na ní. ()
Asi budu pranýřován, ale tohle je asi nejslabší kus z pera českého génia. Tři čtvrtiny vtipů jsou vysloveně trapné (zvlášť senilní Vondruška je k nakopnutí), fakt jsem se nudil. Seminář před hrou jsem ještě přetrpěl, ale na hru už jsem neměl sílu. Děsivý podprůměr. Škoda... ()
Naprosto nejhorší hra. Až bolestně trapné. ()
Prakticky nemám proti nikomu nic, tedy ani proti Kájovi a jeho Ivance (Nellince Sofii, Charlottce...) a jiným. Den, kdy jsem začal mít proti někomu (komukoliv) něco, by se dal nazvat dnem D a byl to den totožný se dnem, kdy jsem byl "donucen" shlédnout (alespoň větší část) přeintelektualizované vycpávky, které dali její autoři název "Cimrman v říši hudby". I když mám oba její autory (Svěrák/ Smoljak) jinak rád, tohle se bude jenom těžko odpouštět...nehledě na "duševní újmu" (upadnutí do totální deprese). Autoři zřejmě ve snaze obrátit pěkné české přísloví "Kde nic není ani čert nebere" úplně naruby a tím dokázat českým fandům Járy Cimrmana mylnost tady toho tvrzení upatlali něco, za co by se musel stydět i samotný Jára...i když to nebývalo zrovna jeho zvykem. Ze všeho číší jenom zoufalá a trapná snaha jejich - na povel - vynucené "intelektuálštiny" a to, oblepit jakousi naprosto diletantskou kostru rádoby vtipným - a přitom neskutečně trapným - humorem, kdy tímto zacpávají jednu díru za druhou, čímž dílko působí jako jedna, jediná velká vycpávka. S humorem (s inteligentním humorem, např. Horníček) to nemá naprosto nic společného a došlo to tak daleko, že jsem se sám za oba autory styděl (což se mi až zase tak často nestává) a v tu chvíli jsem byl i ochoten si připlatit - pokud by to bylo možné - kdyby mi někdo nabídnul špás s uklouznutím na banánové šlupce, třeba i několikrát za sebou. Dal bych za jednu hvězdičku...pár "rozumných" vtípků" se tam nakonec objevilo, ale jelikož jsem nebyl vůbec schopen to dokoukat až do konce, tak je to jenom za odpad, jako u jiných - také nedokoukaných - podobných "geniálních" dílek. ()
"V chaloupky stínu" je prostě geniální opera, i bez hudby. Jdu mastit karty a pivo pít. ()
Jsem přesvědčen, že jestli se do Cimrmanových her něco nehodí, je to rozhodně zpěv. Takže není divu, že hra, která je na něm v podstatě založená, mě dost zklamala. Ve hře se navíc dost objevuje němčina nebo co to bylo, takže jsem jí pořádně ani nerozuměl. ()
Vondruška je strašný blekota. Navíc jako jediný z Cimrmanů dokáže provařit vtip desítky vteřin před tím, než příjde ....... ()
Viděla jsem jako dítě v televizi párkrát scény, jak lidé odcházejí z divadla, jsou šťastní a zpívají si árie a kuplety, které tam slyšeli. Nechápala jsem, dokud jsem nebyla v sedmdesátých letech na představení Cimrman v říši hudby, potažmo Úspěch českého inženýra v Indii. Odcházela jsem z divadla a hlavou mi zněly arie, které zpíval plukovník Colonel v podání Zdeňka Svěráka, a "České matičky, šroubky, hřebíčky..." v podání Ladislava Smoljaka. A další. A zamilovala jsem si pana Vondrušku, napořád. ()