Zelená míle

Řeknu to na plnou hubu. Z žádnýho filmu se mi nechtělo zvracet a brečet dohromady (když opomenu Děsnej doják, tam měl ale brekot úplně jinej význam). Když posadili jednoho z vězňů na elektrický křeslo a ta svině dozorcká mu nedala na hlavu mokrou houbu, udělalo se hodně špatně. M.C. Duncana mi ale bylo nehorázně líto. V tu chvíli jsem byl rád, že sem v místnosti sám. Takhle klít a křičet scestně na televizi: Vždyť on to neuděla!!" se mi už dlouho nestalo. (29.12.2006)

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)

Film se dost verne drzi knizky, ale ackoliv byla knizka skvela, tak film je jeste lepsi. Darabont se opet zameril na vezeni, i kdyz uz jen na to pro cekatele na popravu a opet natocil velmi silny a poutavy drama. K tomu tu je navic neco toho tajemna, skvelej Hanks, dokonale silenej Rockwell a citlivej Duncan. Navic ma film i zajimavej pribeh a dokaze zaujmout a nektery sceny jsou i krapet drsnejsi. Jedno z nejlepsich dramat. (06.05.2007)

Silný příběh o dobru a zlu v nás, který zajisté rozšíří počet odpůrců trestu smrti a v něm zářící mé oblíbené hvězdy nižší svítivosti Barry Pepper a Sam Rockwell. Kdykoliv teď uslyším Fredovo Cheek to Cheek, vybaví se mi magický obr za mřížemi, který je věčně unavenej jako pes. Darabont je bezesporu držitelem titulu: "Mistr vězeňských dramat dle předlohy Stephena Kinga“. (29.08.2008)

až budete bloudit v temnotách, modlete se, aby jste potkali Johna Coffyho. jmenuje se jako kafe, jen se to jinak píše. určitě ho poznáte, protože žádnej jinej obrovskej černoch, který se boji tmy a občas v noci pláče vám z tý tmy nepomůže. možná vám cestou řekne něco jako ,,nešlo to vrátit šéfe", ale vy strach mít nemusíte, pokuď zrovna nejste zlí lidé. možná taky vzpomene na paula edgecomba, jak mu splnil poslední přání a taky jak byl v kině. jen stěmi, kteří mu veřili. myslím, že o posledních slovech, která slyšel s vámi mluvit nebude. stejně by vám poloha 1, poloha 2 , asi nic neřekli. ale když se mu podíváte upřímně do očí, jistě zahlédnete pana Jinglese, tedy naději. pro nás, pro všechny. a až vás vyvede zpět, pronese svojí typickou omluvu ,, teď si potřebuji odpočinout. jsem hrozně utahanej šéfe. jako pes". a vy buďte rádi, že to šlo vrátit! a poděkujte. i za mě. (04.02.2006)