Karamazovi

Výborné a precítené v obmedzenom priestore hrajú herci hru, ale odohráva sa tam aj životná tragédia diváka, ktorý len túto hru sleduje. Divadelná hra sama o sebe je výborná a keď sa k tomu pridá ešte príbeh obyčajného človeka z "ľudu" tak s toho vznikne zaujímavý počin. Odporúčam titulky lebo je tam dosť veľa Poľštiny, ale na to dúfam príde každý (okrem tých čo vedia po Poľsky). (04.09.2014)

Po celých deset let, od doby kdy jsem viděl Karamazovi poprvé, vždycky když nakupuju mléčné výrobky a očima zavadím o kefír, tiše si sám pro sebe řeknu: "Kefííírek." Nevím proč, stejně jako nevím proč se mi tenhle film tak líbí. Je to nějaké divné kouzlo čehosi co nejde spočítat, chemie Dostojevského a polštiny a herců u Dejvického co dělají ptákoviny a že tam má cigáro, no dívej, típnul si to o jazyk, cigáro!! Nevím. Prostě kefííírek. (30.09.2017)

Neuvěřitelně natočená a přenesená divadelní hra na filmové plátno se všemi emocemi. Jen důkaz toho, že máme v republice nadaného režiséra a že všichni ti "seriálový" herci umí hrát. Klobouk dolů pane Zelenko. Jediná výtka směřuje k linii polského údržbáře. (12.06.2008)

Nejlepší český film roku 2008? Ano, ale... Ten konec. Na příběh polského dělníka si stěžoval už můj kamarád, který viděl film mnohem dříve. Stejné výtky jsem si všiml i v komentářích tady na CSFD. Během sledování filmu jsem si představoval, jak kamarádovi Václavovi k tomuto příběhu říkám: "Co děláš vole, je to OK, Jung, amplifikace, ne?" a přišlo mi to jako geniální způsob, jak udělat z Karamazových film, který sám říká něco o divadle a který nenechává mluvit jen Dostojevského. Při závěrečných titulcích jsem se musel opravit. ""No, vida, evidentně ne tak docela" a do dnes mě zajímá, jestli to měl být útok na Oskary nebo co to vůbec bylo. Výstup s mončičákem byl na můj vkus moc alternativní a takové věci často vnímám jako křeč. Přes to všechno je Zelenka český režisér, na jehož další projekty jsem alespoň zvědavý. Ševčíkovy filmy nadšeně očekávám, na Zelenkovy věci jsem zvědavý a to je tak všechno co můžu říct k zástupcům české kinematografie. 14.1.2009 (13.12.2008)

Divadlu sa vyhybam, ale literaturu mam rad. Klasiku, s vynimkou Flauberta vsak nemusim. Preto netusim, ako kvalitny je povodny Dostojevsky a ani ako kvalitna je povodna hra. Ze vsak vsetko mimo dostojevkseho je vo filme pritazou, aj ked povodne malo byt asi ozvlastnenim a pridanou hodnotou, to vidim bez problemov. (14.12.2008)

Jsem zmaten. Přiznám se že jsem nepochopil myšlenku filmu, hledal jsem propojení hry s hlavním "nekaramazovským" motivem filmu - dělníka s dítětem, ale na nic jsem nepřišel. Čekal jsem že mi to zde v komentářích někdo osvětlí, zvlášť když je zde tolik vychvalných hodnocení. Ale nic. Všichni vlastně oceňují jen výkony herců, zvuk a kulisy. Děj na pozadí hry je zbytečný. Tudíž jediné, co tento snímek dokázal je, že herci z Dejvického divadla jsou excelentní a hra samotná je zcela určitě strhující podívaná. Musím na tuto hru zajít do divadla. Určitě nebudu zklamán. Na rozdíl od tohoto filmu. P.s.Klaním se hercům! (16.02.2010)

Poté, co bůh zastavil stavbu babylonské věže tím, že rozdělil jednotný do té doby jazyk na více jazyků a rozehnal lidi po celé zemi, si národy a lidé navzájem ztěží rozumí. I já ztěží rozumím tomuto divadelnímu zpracování Bratrů Karamazovych a vůbec ještě jednou a pokolikáté se přesvědčuji, že divadlo není můj šálek kávy. Nicméně oceňuji jistou originalitu propojení klasika s ocelárnou a jsem toho názoru, že pokud tato zfilmovaná divadelní inscenace dovedla aspoň jednoho člověka k přečtení originálu, víc si Dostojevskij ani nemůže přát. (11.05.2011)

Karamazovi v režii Jiřího Zelenky se staly velice originálním až geniálním filmem. Ze všech jeho kladů, o kterých by šly napsat slohy, bych vyjmenoval jeden jediný, kterým je Ivan Trojan. Ten Trojan, který skvěle dokázal zahrát postiženého Václava, zde stejně dokonale hraje toho nejodpudivějšího muže a zároveň nejzajímavějšího záporáka, jakého jsem kdy v jeho osobě viděl. Karamaz nejstarší je skrze jeho herecký projev naprosto propracovanou, ďábelskou osobností, která vynikne o to lépe, že v tomto filmu též herci hrají sebe. Nejen z tohoto důvodu uděluji Karamazovi tolik, kolik uděluji, nicméně tu pátou hvězdičku kazí zbytečné dějové odbočky, které si tvůrci mohli odpustit. 80% (05.05.2012)

po druhé návštěvě kina zvyšuji na 4,5. Jediné, co mi i napodruhé kazilo dojem z jinak zcela ojedinělého filmu, je závěrečná katarze postavená na postavě, kterou nám režisér během filmu ukáže asi třikrát. Ale když jsem si pak přečetl v jakých porodních bolestech film vznikal, odpouším mu i to :-) (20.04.2008)

Fascinující syntéza literatury, divadla a filmu. Karamazovi nabízí řadu zajímavých myšlenek (samozřejmě, převzatých od Dostojevského, ale přesto), které vás v perfektním hereckém podání doslova uzemní a omráčí. Je to divadlo nebo film? Snad něco ještě lepšího. (23.04.2008)

Konečně. To bylo hlavní slovo, které mě napadlo po shlédnutí (vlastně i v průběhu) filmu.. Konečně jsem se dočkal dobrého českého filmu - z těch nových. A že jde o pořádně dobrý film! Vše podkresluje nádherná hudba. (21.05.2008)

zvláštní český film, ve kterém splývají herci (ve filmu hrající sami sebe) se svými divadelními postavami a naopak - takže ve výsledku nevíte, zda sledujete realitu nebo jen součást Dostojevského hry Bratři Karamazovi. Snímek začne gradovat když jednomu ze zaměstnanců železáren zemře syn a herci se mu rozhodnou pro útěchu hru zahrát. (23.07.2008)

Verdikt: Nejlepší český film (nejen) posledních let. (05.01.2009)

"trierovsko-saurovská" forma, schormova adaptace, herci vlastně opakující svoje role z divadla a k tomu nepřehlédnutelné sebevědomí o vlastní originalitě? ach ta postmoderna :) kdybych nic z toho nevěděl a neviděl, teoreticky by bylo hodnocení o jednu hvězdu vyšší a kdybych se nechal strhnout emocema o jednu nižší... (02.03.2009)

Boční linka byla opravdu slabá, ale naštěstí byla opravdu vedlejší a těch pět deset minut, které jí byly věnovány mi vážně zážitek nezkazily. Herecké výkony všech byly výborné (ono to v Dejvicích ani jinak nebývá) ale nejvíc mě dostala naprosto úchvatná hudba. Od Requiemu za sen a předtím Tenkrát na západě mě ani jednou takhle nechytla. Dokonale zapadala do představení i do prostředí ocelárny - hlavně kvůli ní dávám pět. (28.03.2009)

Může snad někdo čekat, že milovník industriálu, obdivovatel Trojanova herectví a člověk skromně fascinovaný divadlem může dát tomuto filmu jediné hodnocení? Výraz onoho polského dělníka vám zůstane v hlavě velmi, velmi dlouho (19.09.2013)

Zaujímavý film, počin, hrať Dostojevského v postsovietskej polskej Novej hute, troška mi vadila niekedy až rušila druhá línia filmu a napokon bezutešný záver. Ten zobral tomuto filmu jeden môj bod :(. (10.06.2016)

To zpracování mi teda vůbec nesedlo. Otevřeně se přiznám, že jsem se celou dobu ztrácel a moc nechápal o co jde, proto nejspíš to nelichotivé hodnocení. Očividně tohle není film pro mainstream, který jsem tak nějak čekal, nedostal a odešel nepoznamenán. 25% (21.07.2016)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij stvořil několik stále působivých psychologických dramat, která sugestivně obnažují psychologickou hlubinu lidské duše až k samotné podstatě freudovských pudů. Zásadní filozofické otázky o způsobu a přijímání života, morální etice, společenských uspořádáních i hodnotách a smyslu jsou zabaleny ve strhujícím formátu a výjimečné hloubce. Nelze se proto divit, že Petra Zelenku oslovili úchvatní Karamazovi. Kultura a umění v industriálních kulisách dodává představám další rozměry a je ve stále rostoucí oblibě. Technická strohost a účelnost se proměňuje ve zvláštní svět, kde každá myšlenka dostává svůj hmotný tvar a melancholickou vůni tvoření a úzkosti. Poezie dostává svoji expresionistickou tvář a naléhavě vybízí k zamyšlení. Volné a samozřejmé propojení reality se zkouškou a představením dává vznešeným ideám stále aktuální status. Loutkové představení a elegantní tanec jsou příjemnou vsuvkou a další možností k vyjádření stavu duše. Hlavní postavou příběhu je zhýralý Fjodor Pavlovič Karamazov (vynikající Ivan Trojan), vypočítavý a nenasytný sobec a hrubián, který bere, uráží a ničí. Dmitrij Karamazov (velmi dobrý David Novotný) je nenapravitelný hýřil, pijan a sukničkář, který v každé chvíli dává vše všanc, aby stále cítil divoký tepot prostopášného života v pudu a chtíči. Ivan Karamazov (dobrý Igor Chmela) je pragmatický cynik a pozérský intelektuál s ostentativním přístupem k důvěřivosti a víře. Alexej Karamazov (velmi zajímavý Martin Myšička) je idealistický, naivní a dobromyslný duchovní, který stále nabízí hřejivé slovo smíření a pomocnou ruku při tupení nenávisti a žárlivosti. Smerďakov (velmi dobrý Radek Holub) je zapšklý sluha a zapíraný syn starého Karamazova a ve světě bez pravidel a lidské podstaty je vše dovoleno. Na peklo se nemusí čekat až do smrti, rozlévá se kolem nás v nenávisti a závisti štiplavých pohledů. Kateřina Ivanovna (šarmantní Michaela Badinková) je vláčena v rozporu svých citů, samaritánských sklonů a uražené důstojnosti a hlasitě se hlásí o své slovo. Grušeňka (velmi zajímavá Lenka Krobotová) je lehkomyslná mladá dívka s rafinovanou hrou citů a pokořování mužů. Láska je chtíč, smyslná touha a několik vteřin uspokojivého objetí. Z dalších rolí: zostuzený důstojník Sněgirov (zajímavý Jan Kolařík), nekompromisní režisér představení (Roman Luknár s hlasem Jana Vondráčka), vlivem životní události rozpolcený údržbář (Andrzej Mastalerz), snaživá produkční Kasia (Adrianna Miara), přátelský loutkář (Matja Solce), či elegantní tanečníci (Jurij Kolva a Klára Lidová). Samotné divadelní představení má nepřehlédnutelnou vnitřní sílu. Toto propojení divadla a filmu osobitě a stylově propaguje oba umělecké žánry. (06.12.2016)

Síla obrazu, síla zvuku a hereckých výkonů. Po dlouhé době film evropského formátu. Aktualizace: Formát zkopírován od Saury, takže jedna hvězdička dolů. (07.05.2008)