Světáci

Sedm legend českého filmu (Bohdalová, Janžurová, Jirásková, Brodský, Menšík, Nový, Sovák) + několik pololegend (omlouvám se panu Libíčkovi, že ho řadím až sem, ale na slávu prvně jmenovaných nedosahuje) v jedné z nejpozoruhodnějších komedií a nejbřitčejších satir, které kdy u nás vznikly. Naprosto vycizelované postavičky, vyleštěný scénář, krásná režie pana Podsklaského a jí adekvátní nezapomenutelné herecké výkony. Pokud bych musel zvolit mou nejoblíbenější českou komedii, volili bych nejspíš mezi Kulovým bleskem a Světáky. 100% (27.07.2006)

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“ (18.05.2019)

Obdivuji Blažkův talent přihřívat si socialistickou polívčičku a ve stejnou chvíli (ve druhém plánu) na režim cenit zuby. Některé vtipy jsou sice čitelné dlouho dopředu a většinu filmu očekávaná konfrontace celé šestice záhy omrzí, neboť s jedním míčkem se moc žonglovat nedá, ale kde jinde dnes uvidíte takovou konstelaci českých komediálních hvězd! 75% Zajímavé komentáře: Enšpígl, CheGuevara, Eddard, sportovec, Šandík (16.04.2010)

Tři debilní vidláci na výletě do Prahy. To nechceš. Je smutným mementem doby že toto bývalo považováno za vrchol českého komediálního umu... a to při vší úctě k těm hercům, které mám jinak vážně rád. V druhé polovině už ten příběh a pár gagů na poměry lehké komedie docela funguje, ale ten důraz na chválu "hřejivě lidského" proletariátu a odsouzení a výsměch všem bohatým, oportunistům, inteligenci a buržoazii, ten je pořád bolestivý - a hlavně ta trapnost vůkol všeho i přes to že má jít o satiru. (22.11.2019)

Vedle komediální stránky by se nemělo zapomínat ani na spoustu skrytostí a narážek. Vůbec celé téma toho, čím by se socialistický člověk rád stal, téma intelektuálů, těch, kteří moc vědí, a proto ještě nyní sedí, a vdov po prvorepublikových bankéřích je výsostně odvážné. Však také Oldřich Nový o Únoru, který mu toho tolik vzal, mluví dost často a dost otevřeně. A všechno jenom jako skvostný podprahový vjem z toho nejčistšího humoru - i kultivovaný Vlastimil Brodský svého fasádníka z Velhartic zvládá nasprosto s přehledem. (05.07.2005)