Světová válka Z

Spíše než klasické zombie to vypadalo na nakažené lidi např. jak ve 28 dní poté. Jsou zde extrémně rychlé a agresivní, klidně skočí ze střechy nebo vymlátí okno v autě. Když se to tvůrcům hodí (poslední část filmu, spojovací křídlo zdravotnického centra), tak ale pokojně zůstanou stát za zatarasenými dveřmi, ze kterých by, dle předchozího chování, nadělali třísky za pár vteřin. Ten film ale ustojí všechno. I superrychlý rozjezd, kde si máte vytvořit vztah k Pittově rodině, která mi byla totálně u anusu. Opravdu bavit mě to začalo až od výsadku v Koreji. Film pak nabírá neskutečné grády a Pittova postava tam zažívá fakt globální megadobrodružství. Zdrhá milionům zombií v epických scénách, i se potichu plíží po chodbách, kde je čekání na zvuk kterým to někdo posere přímo nesnesitelné. Finální pointa mi přišla chytrá a Marc Forster potvrzuje status univerzála, který dokáže natočit cokoliv. (09.09.2013)

Předchozí Forsterův počin KAZATEL KALAŠNIKOV při své o něco málo víc než než dvouhodinové stopáži precizně dodržoval pravidla hollywoodského načasování a výstavby, když byl rozdělen do čtyř půlhodinových aktů a od patnácté minuty s každou další půlhodinou docházelo k dílčímu bodu obratu ve vyprávění. Vznik SVĚTOVÉ VÁLKY Z provázely ale problémy v podobě střetu režiséra a herecké hvězdy, scénář byl několikrát přepisován, natočená druhá polovina se přetáčela a dotáčely se scény do úvodu. Produkční problémy vysvětlují, proč je poslední Forsterův snímek tak strukturně rozpadlý. Při skoro dvouhodinové délce je na místo standardních čtyř rozdělen do tří aktů (35, 30 a zbylých víc jak 40 minut), která mají držet pohromadě díky postavě Gerryho a zapojením motivů z jeho osobní linie (rodina, návrat k ní)._____ Netradičně vystavěné a jako celek nesoudržné dílo působí spíš jako procházka historií zombie subžánru - podobně jako fungovalo QUANTUM OF SOLACE, vznikající během scenáristické stávky, ve vztahu k bondovskému universu. První dva akty jsou v rámci zombie subžánry ozvláštňující svým soustřeďováním se na vývojový vzorec vyšetřování na místo putování a příklonem k makroperspektivě. Ovšem s třetím aktem se změní perspektiva z makroroviny do mikroroviny, od vývojového vzorce vyšetřování se upustí nahrazením cíle v profesní rovině (na místo hledání pacienta 0 se objevuje vakcína) a promění se i stylistické strategie (na místo rychle stříhaných akčních pasáží, v nichž se střídají detailní záběry s nadhledy, zatímco se důsledně pracuje s mimoobrazovým prostorem a pokaždé se zesiluje jiný prvek stylu od svícení ke zvuku, se stříhá pomaleji a dění se inscenuje do více plánů). Škoda, protože vypadat kinoverze jinak, mohlo jít o soudržný a výborný film, který se v závěru nevzdává svého politického přesahu adorovaním rodinných hodnot, má nekonvenční zakončení a neodchyluje se od makroperspektivy jakožto hlavního ozvláštnění zombie flicku. Doufám v režisérský sestřih na B-R, po kterém je možné přehodnocení. (02.07.2013)

Příliš velké sousto, myslím si. A taky se mi zdálo (ale to už může být noční paranoia), že hudební pasáže místy trošku vykrádají skvělý soundtrack skutečného zombie mistrkusu 28 dní poté. A myslím si, že nějaká vyhláška ministerstva kultury by měla zakázat, aby se nadále používalo astmatických dětí jako podřadných plot pointů, soustřeďte se radši na atmosféru, filmaři, sakra! (02.11.2013)

POZOR!! Tento zvratek obsahuje BOJLER!! Pokud se nechcete posrat ze zombie, naočkujte si úplavici. Přesličný Brad měl asi plné zuby sezení doma se svou jeblou, anorektickou pizdou a ta adoptovaná půlka Afriky už mu taky patrně lezla krkem, a tak se rozhodl vyjít si po delší době mezi lidi, tedy vlastně zbytky lidí a turbozombie, co ve zrychlení z nuly na sto těžce dýchají na záda Bugatti Veyronu, a ukázat, že tisíckrát omletý nemrtvý žánr není zas až tak mrtvý a stále lze vymyslet a velkolepě natočit něco, z čeho jednomu spadne čelist a dvě hodiny fixuje s otevřenou hubou obrazovku, až zapomíná otírat z koutků kapající sliny. Sice mi s mým chabým mikrobiologickým vzděláním kapku uniklo, jak to, že naočkováním koktejlem z patogenů s biohazardem 4 a vyšším jeden nepojde dřív, než se mu do krku stihne zakousnout zdivočelá mrtvola, avšak ústřední hrozba je naprosto reálná a vyděsila mě natolik, že se ihned vypravím za těmi bodrými a veselými přáteli do nejbližšího římského ghetta a v nestřeženém okamžiku jim olížu hajzlové prkýnko, pokud ho ještě mají a za dlouhých zimních večerů neskončilo v kamnech, protože jim ty rasistické teplárny odpojily topení. Ti milí kočovníci evidentně myslí na zadní kolečka a vědí, co dělají! Budu neviditelný pro všechny zombie a navíc si užiju hezké dva měsíce nemocenských dávek, kdy nebudu muset do sběrny, a Kimexu určitě nebude vadit, když jim u jednorukého bandity trochu poseru sedačky. (04.09.2013)

Zkřížení zombie survivalu s epidemiologickým thrillerem v blockbusterovém měřítku a se silným hereckým tahounem v podání Pitta vyšlo a přineslo v rámci už fest vyčpělého žánru solidní podívanou. Pittova cesta nabízí jednu zajímavou zastávku a silnou scénu za druhou (rozhovor s agentem CIA na základně, Jeruzalém, let z Jeruzaléma) a zombie ataky jsou patřičně intenzivní a brutální. Jen ta závěrečná komorní třetina v laboratoři je poslabší. (07.09.2013)