Alenka v říši divů

Příběhy odvozené od příběhů zakotvených v portfóliu studia Disney, jenž přinášejí cosi nového, vítám (jako příklad berme kromě Alenky i Sněhurku nebo Zlobu). Takto Disney přišel se svou verzí Alenky v říši divů v roce 1951 a o téměř 60 let později příběh rozšířili o jeho pokračování. Nyní se setkáváme s Alenkou, která už není holčičkou, ale devatenáctiletým děvčetem na vdávání. A co náhoda nechtěla, opět ji vylákal bílý králík do světa Srdcové královny, Kloboučníka a jiných roztodivných stvoření. Lewis Carroll by se asi divil, kdyby mu roku 1865 řekli, nakolik bude jeho Alenka inspirativním stvořením. Burtonovky nijak zvlášť neprožívám, některé se mi líbí více, jiné méně, v případě Alenky jsem spokojená, že je jeho partička na svém místě: Elfman v nahrávacím studiu, Depp a Bonham Carterová před kamerou. (24.08.2019)

Tim Burton u mě každým svým posledním filmem ztrácí kredit a něco ze svého vizionářského kouzla. Karlík byl ještě v mezích dobrého vkusu, u Sweeneyho jsem už pochyboval a nyní přišla Alenka. Klasické Burtonovské postupy a témata tu nezvykle selhávají a stávají se tak možnou alternativou halucinogenních látek pro narkomany. Měl jsem obrovské problémy se soustředit a nedokázal jsem se ani vcítit do žádné z postav. Všechny mi byly díky přespříliš umělému vzhledu lhostejné (ukradené) a působily neosobně, až na jednu výjimku. A tou nemůže být nikdo jiný než (ne, není to Johnny Depp) Mia Wasikowska, která jako jediná působí živým dojmem a trošku zahřívá studené prostředí říše divů. Škoda jen, že zde nemůže předvádět svůj nesmírný talent (všem doporučuji seriál V odborné péči), Alenka je totiž charakter plochý jako Keira Knightley bez push-upky. Nebavil mě dokonce ani Johnny Depp (snad poprvé) a upřímně mi jeho postava vadila. Doufám tak jen, že obrovský finanční úspěch zajistí Timovi vysoké rozpočty pro osobitější filmy. (01.10.2010)

Hodně špatné. Mám ze starého dobrého Tima pocit, jako by začínal točit pohádky pro děti po vzoru Rodrigueze. Když jsem se v kině usadil do stereotypní sedačky CineStaru, byl jsem nejprve po dvaceti minutách stopáže přesvědčen o skálopevných čtyřech hvězdičkách. Každou další půlhodinou mé osobní hodnocení klesalo... Dobré jsou tu vlastně jen tři věci: kouzelná Elfmanova hudba, která mne uchvátila od úvodních titulků, dále objevování nového světa ala Avatar pro děti, a nakonec patřičně vyšinutý Johnny Depp. Všechno ostatní je z mého pohledu prachobyčejným podprůměrem! Co na tom, že je celý snímek tak neuvěřitelně "počítačově pěkný", když jsou veškeré dialogy krutopřísně nudné, děj nezáživný a gradace nulová? Posledních několik minut jsem vyloženě přetrpěl - viz taneční kreace páně kloboučníka. Trapnost střídá nudu. Burton natočil děsně efektní pohádku s tunou sexy scének, ale absolutně bez srdce. Hlavní hrdince jsem nezbaštil jedinou scénu! (10.03.2010)

Alenka v říši LSDigidivů, která je více animovaným snímkem než-li hraným, zato s nepřekonatelně silným hereckým čtyřlístkem. Burtonova incize klasického příběhu prováděná pravda tupějším skalpelem a sešitá do těžko popsatelného a rozporuplného patvaru, který z jednoho profilu skvěle baví, zatímco se z druhého děsivé rozpadá a vzniklé nudné díry ani sebelepší hučkař nezalátá. Burton příběh místy přefukuje jinde zase upouští tak, že Alenka připomíná nepřirozeně se vznášející balonek nafouknutý smilexem, který ohrožoval Gotham city v prvním Batmanovi. Možná, že je Alenka spotřebním narychlo namíchaným koktejlem s digitální faunou a florou a neschopností vtáhnou diváka do příběhu, ale na druhou stranu tohle Burtonovo zaprodání se CGI trikům nedopadlo tak úplně nejhůř. Mít srdce ve znaku ještě neznamená mít ho na dlani. A ono Burtonovo lhaní si do vlastní kapsy mně vlastně i pobavilo. (26.02.2010)

Titulky začali, elfmanovská grandiózna hudba predznamenáva dokonalý filmový zážitok, vizuálny aspekt je doslova podmanivý a ja som si znechutene kládla otázku: ,,Čo, dočerta, sú všetci takí nespokojní?!"......... Počiatočné očarenie z technickej stránky pomaly vyprchávalo a na rad prichádzala túžba po tom, aby z toho tuctu malých i veľkých, krásnych i škaredých postavičiek, malo aspoň pár vnútornú stavbu, aby nešlo len o efektnú prehliadku hviezd a trikov. Charakterový potenciál Alice zostáva zúfalo prázdny, biela kráľovná je len ďalšou z palety rôznorodých bytostí, klobučník je len klobučníkom (aj keď Depp je vynikajúci), mačky, psy, húsenice smiešnymi doplnkami slúžiace na rozplynutie diváka nad tou nádherou. Dejová kostra je na Burtonove pomery nemožne slabá a po Mŕtvej neveste, ktorú milujem z celého srdca, mu takýto prešľap nehodlám odpustiť. Dokonalou postavou s pevnou charakterizáciou je obsiahnutá jedine pekelne odporná Helena Bonham Carter, ktorá sa paradoxne stáva aj mojou najobľúbenejšou kreatúrou. Prečo robí Hollywoodu v dnešnej dobe taký problém napísať scenár tak, aby neslúžil vybrúseného vizuálu iba ako doplnok? Alice by som bez výčitiek prirovnala k letným jednohubkám práve preto, že mi kvôli chabej dejovej linke vyfučí z hlavy skôr než sa stihnem nazdať. Kam sa podela Burtonova morbídno-groteskná romantika plná farebných osobnostných kontrastov?! (22.07.2010)