Veřejní nepřátelé

|| Scenár: Michael Mann, Ronan Bennett, Ann Biderman / Based on Public Enemies: America's Greatest Cime Wave and the Birth of the FBI by Bryan Burrough | Hudba: Elliot Goldenthal | Produkcia: Michael Mann, Kevin Micher | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Relativity Media, Forward Pass, Misher Films, TriBeCa Productions, Appian Way Productions | Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 214,104,620 $ || Obludný projekt Manna, ktorý bol vytvorený čiste pre nadšenie, a nie pre komerčný úspech. Aspoň to tak vyzerá :D Zámer štúdií bol určite iný, pretože rozpočet 100 melónov sa dnes už na akýkoľvek projekt neodťukne. Hviezdne obsadenie samozrejme za to stojí, no prázdno v duši na konci filmu tých 140 nadpriemerných minút ubije k rozpakom. Možno to bol tiež zámer, a treba k nemu vyrásť ďaľšiou projekciou. (21.02.2013)

50%...Ano, použít digitál v dobové gangsterce JE poněkud neortodoxní. Paradoxně mi ale vadilo, že to bylo to jediné originální a netradiční řešení, se kterým Mann v Public Enemies přišel. Přemýšlela jsem, proč jsem se těch 140 minut pronudila, když i jiné filmy jsou předvídatelné, schematické a obsahují stopové prvky huhňavě šišlavého herectví darthvaderovsky funícího Christiana Balea. Mezi stodvacátým a stodvacátým prvním zívnutím jsem si uvědomila, že pokud mě ani výtečný Dillinger nedostane ze somnabulní depprese, je zbytečné zabíjet tím čas. Radši si o Dillingerovi přečtu znovu knížku. (11.07.2009)

Kde jen začít? Tak třeba kamerou. Digitál mi opravdu sednul, sice v nočních scénách trochu zlobí, ale jakmile dojde na akci, nemá Mannova technika konkurenci. Vše je snímáno s až perfekcionistickou přesností, ať už se jedná o bouřlivou salvu Tommy Gunu, "rychlou" jízdu aut či noční dav obklopený světlicemi. Největší slabinu vidím v opravdu silně přepálené stopáži, 140 minut je v tomto případě velmi dlouhá doba. Herecky je film nadprůměrný, i tak se nejedná o Oscarové výkony. Johny Depp vykazuje minimalistické hraní, sem tam nějaký úšklebek a fórek. Jeho nemesis Christian Bale se tváří stále stejně jako v posledních dvou letech, David Wenham / Channing Tatum dostali pro sebe až ostudně málo prostoru a nejlepší z celého obsazení je ve finále Marion Cotillard. Co je tedy největší plus celého film ? Atmosféra jako z Mafie. Akce s desítkami Tomíků, gangsteři v černých kabátek zběsile ujíždějíc autem, naprosto stylové vykrádání banek, hodně vydařené útěky z vězení. Pokud se někdy nějaký film přiblížil kvalitám tohoto českého skvostu, tak je to právě tento. (02.07.2009)

Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů! (17.11.2009)

Netradičně natočená gangsterka, především v tom, jakým způsobem se jí (i díky digitální kameře) daří odosobňovat dění na plátně a důsledně bránit divákovi, aby začal výrazněji sympatizovat s tou či onou stranou konfliktu. Jednotlivé vedlejší postavy jsou pouhými figurkami na šachovnici, jejichž účast v přestřelce je redukována na záblesk z Tommy Gunu a následná smrt ponechána bez povšimnutí. A protože Dillinger nemá čas se za mrtvými příliš ohlížet, nečiní tak ani divák. Že je hlavní postava lidovým hrdinou se dozvíme spíše z Deppovy tváře sebevědomého grázlíka, než aby nám Mann strkal pod nos důkazy o jeho popularitě. A když se pro to rozhodne, udělá to nenásilně. Dillinger není supermanem, kterým bychom se toužili stát; naopak on sám se před našimi zraky nechává okouzlovat smyšlenými filmovými postavami a dobovými písničkami. My jsme především zvyklí sledovat hrdiny, kteří tyto příběhy svými činy tvoří a umění ovlivňují; tady se nám dostává důkazu, že se nejedná pouze o jednosměrku. //Vtipné je, že celý obraz mafie, jak ho líčí třeba Kmotr, oblečením počínaje a manýry gangsterů konče, je neodpovídající a ve skutečnosti byl inspirací pro reálné zločince, kteří tento způsob vystupování až na základě zhlédnutí takových filmů začali napodobovat.// (21.10.2009)