Nastala chyba při přehrávání videa.
  • KarelR
    ****

    Myrna Loy vypadá na velkém plátně vskutku úžasně :)(1.7.2009)

  • genetique
    ****

    Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%.(14.7.2009)

  • Radek99
    ***

    Legenda mainstreamových hollywoodských thrillerů režisér Michael Mann se pokusil zkřížit starou dobrou gangsterku s melodramatem, což je spojení sice hodně originální, ale výjimečně se, měřeno Mannovou filmografií, nadstandardní film nekoná, Mann si pohrává s filmem a dokazuje, že řemeslo zvládá dokonale, ale skloubení žánrů mu pod rukama nesrůstá v živý tvar, je příliš vykalkulované a nemá sílu ani gangsterské ságy (první polovina), ani kýženého melodramatu (druhá půle), na konci oko divákovo zůstává suché, absence slz a plochost emocionálního segmentu film potápí do hlubiny průměru. Nezachrání to ani jindy bravurní Johnny Depp...(2.10.2009)

  • Adrian
    *****

    Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou.(7.7.2009)

  • ORIN
    *****

    Základními parametry Veřejní nepřátelé sice naplňují žánr gangsterského filmu (najdeme zde zločince, dobové oblečení, rekvizity, osudovost, vzestup a pád), ale formou zpracování se film od klasických postupů značně odklání. Na různých úrovních je možné vystopovat narušenou kauzalitu, časovou diskontinuitu a neurčitost, kdy se vyprávění zaměřuje na subjektivní vnímání postavy. Scény jsou tak buď velmi krátké, dlouhé nebo časově neidentifikovatelné. Realita může působit v daný okamžik částečně zdeformovaně, a ačkoli kompozice obrazu, barevnost či vztahy mezi objekty mohou vést naši narativní aktivitu určitým směrem, skončí naše snaha identifikovat pocity postav spíše na úrovni spekulací. Do myšlenek postav se totiž příliš nenoříme (percepční subjektivita). Speciálním příkladem subjektivně vnímané situace jsou segmenty záběrů ve zpomaleném pohybu. Zde v určitém smyslu můžeme hovořit o subjektivitě mentální. Michael Mann těmito (a mnoha dalšími) ozvláštňujícími prvky netradičním způsobem naboural zažité konvence o dobovém snímku. [==] Filmovou formou a způsobem prezentace je divák pobízen k určité mentální aktivitě. V rámci rekonstruování fabule ale obvykle chápe i hlubší smysl obrazů, klade jim určité významy. Na úrovni významů implicitních, kdy je divák nucen interpretovat, můžeme Veřejné nepřátele chápat jako určitou paralelu boje proti institucionalizaci a establishmentu, kterému vládnou výhradně muži (ve filmu nefiguruje jediná ženská postava nabývající nějakého vyššího společenského postavení). Můžeme jít v této tezi ještě odvážněji dál a vztáhnout postavu Dillingera k postavě samotného režiséra Michaela Manna stojícího se svojí určitou „vizí“ proti všem hollywoodským studiím, stejně jako Dillinger stojící proti policejním či zločineckým složkám. Mann i Dillinger jsou pak vnímáni jako anachronismus. Oba ale v opačném významu – Dillinger je zastaralý a nepřizpůsobivý jako darwinistická odchylka, která v průběhu změn doby a institucí zastarala. Je ale natolik dobrý ve své činnosti, že i tak dokáže nějakou dobu přežít. Mann naopak Veřejnými nepřáteli a obecně svým dílem značně inovoval klasický hollywoodský styl. Na jeho filmovou vizi tematizující zdeformovanou mediální zkušenost vnímání světa společnost pravděpodobně ještě není úplně připravena. [==] V rámci symptomatických významů můžeme film interpretovat jako paralelu hospodářské deprese (let třicátých a té současné, respektive z let 2008 a 2009). Obecně byla třicátá léta doba velké nejistoty, život byl krátký, lidé byli bez práce a neviděli stejně jako gangsteři před sebou žádnou budoucnost. Podobným, i když ne tak drastickým způsobem, tomu tak bylo i v době vzniku filmu. V obou případech ale můžeme hovořit o ještě více se prohlubující třídní diverzitě. [==] Tématem pokračují Veřejní nepřátelé v duchu hollywoodských konvencí, svým zpracováním ale zcela proti nim. Pravděpodobně ještě nějakou dobu po natočení této mužské podívané z mužského světa nebude zaznívat spojení digitální kamery a dobového filmu příliš často, ne-li vůbec. Jenom čas ukáže, zda tato Mannem navrhnutá cesta je jen slepou uličkou, nebo směr, kterým lze dál postupovat a nalézat další inovativní způsoby vyjádření.(12.7.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace