Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JFL
    ****

    Film překvapí svou nekřiklavostí a klasičností, které jsou docíleny sofistikovanými postupy. Zdejší pohled na Johna Dillingera připomíná gangsterské filmy ze třicátých let. Ty se maximálně soustředily na své hrdiny a narozdíl od mafiánských eposů druhé poloviny století od nich neodváděly pozornost k historickému prostředí. Mann a jeho spolupracovníci tohoto efektu docílili použitím digitální kamery a realistickou stylizací záznamu. Kamera se drží v bezprostřední blízkosti postav, takže jejich okolí pozbývá důležitost. V nespektakulárních přestřelkách převládají krátké záběry, zoomy a švenky kamery, které vytváří fyzický dojem chaotické akce a diváky tak vtahují do dění.(1.7.2009)

  • POMO
    ****

    Ďalší opus, v ktorom Christian Bale hrá druhé husle. To je zároveň jeden z dôvodov, prečo Mann nedosiahol na perfektnosť jeho klasiky Heat, kde si protagonisti boli rovní. Hviezdou je tu Depp, respektíve jeho Dillinger - drsný bankový lupič so srdcom na dlani jeho milovanej Marion Cotillard. Neduhy digitálnej kamery (lacný home-made vizuál, šum) tu taktiež vnímam ako handicap - to, čo účelne funguje v Cloverfielde, pretože je to zrkadlom súčasného vývoja techniky a definíciou nového subžánru, nemôže dobre fungovať v gangsterke z 30. rokov. Pozítiva: Režijne s gráciou servírované, chlapácky drsné retro krimi s geniálnym Deppom, ktorý je jeho alfou a omegou. Šťavnaté prestrelky, kvalitná výprava i kostýmy, skvelé dialógy medzi Deppom a Cotillard. Mann vykresľuje atmosféru doby brilantne, je správne film-noirovsky temný a nezabúda ani vzdať holt zlatému veku Hollywoodu. Public Enemies nie sú tak hlbokí ako Heat, ale ani tak povrchne prázdni ako Miami Vice. Držia sa niekde medzi a hoci som čakal o niečo viac, som spokojný.(1.7.2009)

  • Adrian
    *****

    Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou.(7.7.2009)

  • Psema
    ***

    Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc.(2.7.2009)

  • J*A*S*M
    ***

    Proč bych to schovával za horu textu, když existuje jedno slůvko, které dokáže Public Enemies popsat nejpřesněji - nuda. Možná ještě rozšířená o přívlastek digitální. Těžko říct, čím si tahle plochá gangsteka, v níž se ani jeden z hlavních protagonistů nikam znatelně neposune (Purvis má jeden cíl celou dobu, Dillinger se od setkání s Billie také nijak nevyvíjí), vysloužila tak dlouhou stopáž. Nezajímavost obou hlavních postav je naprosto zásadním problémem - co má jako divák dělat, když ani jedné postavě nemůže fandit (protože oba lze vnímat spíše negativně) a jejich osud je mu ukradený? Slabších 6/10.(18.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace