Přestože se tenhle příběh odehrál před bezmála osmdesáti lety, je až nebezpečně aktuální. Vypráví o muži, který měl obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchal ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kdo zavinili hospodářskou krizi.
John Dillinger má v Americe podobnou pověst jako Václav Babinský u nás. Jeho život a dílo byly tak neuvěřitelné, že se staly živnou půdou pro spousty mýtů, které se na ně nabalily tak pevně, že pravdu od fikce už těžko někdo rozezná. Režisér Michael Mann (Nelítostný souboj, Miami Vice) se naštěstí místo hledání pravdy v kupce ... (zobrazit celý text)
Ďalší opus, v ktorom Christian Bale hrá druhé husle. To je zároveň jeden z dôvodov, prečo Mann nedosiahol na perfektnosť jeho klasiky Heat, kde si protagonisti boli rovní. Hviezdou je tu Depp, respektíve jeho Dillinger - drsný bankový lupič so srdcom na dlani jeho milovanej Marion Cotillard. Neduhy digitálnej kamery (lacný home-made vizuál, šum) tu taktiež vnímam ako handicap - to, čo účelne funguje v Cloverfielde, pretože je to zrkadlom súčasného vývoja techniky a definíciou nového subžánru, nemôže dobre fungovať v gangsterke z 30. rokov. Pozítiva: Režijne s gráciou servírované, chlapácky drsné retro krimi s geniálnym Deppom, ktorý je jeho alfou a omegou. Šťavnaté prestrelky, kvalitná výprava i kostýmy, skvelé dialógy medzi Deppom a Cotillard. Mann vykresľuje atmosféru doby brilantne, je správne film-noirovsky temný a nezabúda ani vzdať holt zlatému veku Hollywoodu. Public Enemies nie sú tak hlbokí ako Heat, ale ani tak povrchne prázdni ako Miami Vice. Držia sa niekde medzi a hoci som čakal o niečo viac, som spokojný.
Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky.
‚Film Michaela Manna‘ se vším co na něm lze milovat i nenávidět. V kinech se to asi bude protloukat dost těžko, soudě dle reakce fanynek Johnny Deppa co seděly v kině vedle mě, ale žhavý kandidát na nicneřešící titul ‚film roku‘ to bezesporu je.
Public Enemies jsou krásným příkladem toho, že i kombinace kvalitního režiséra - Mann a výborných herců Depp + Bale, může dopadnout špatně a nepomohlo tomu ani velké plátno v Thermalu, ani ta festivalová atmosféra. Na úvod malé srovnání Dillinger vs. Depp. Film má vydařený start a slušný konec, ale ten prostředek je za trest. Nuda, nuda, nuda. Honička v lese se mi sice líbila, ale tu zas sráží vykradená hudba. Tím dalším kamenem úrazu je ta proklatá digitální kamera, tohle jsme si nezasloužili. Je zajímavé, že v městských interiérech či exteriérech Mannových předchozích filmů mi tolik nevadila, ale zde jsem opravdu trpěl. Nejen, že se to sem nehodí, ale ještě některé scény vypadají jako laciná TV inscenace za pár korun, prostě hnus. Kdyby to mělo look např. jako Road to Perdition, chrochtal bych pravděpodobně blahem a šel bych s hodnocením o něco výše. Za takovou vizuální stránku ale mohu akorát přidat další hřebíček do gangsterské rakve a ocenit PE jen třemi hvězdami. Dobová atmosféra a kostýmy jsou jinak na úrovni, ale Bale se mi tu moc nelíbil, zato Deppovi sedne snad všechno. Nakonec tedy to jediné, co se tentokrát Mannovi povedlo, bylo mé znudění a uspání v sále a to projekce začala už ve 22:30. (6/10) [MFFKV 2009]
Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů!
Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou.
Já se u toho brutálním způsobem nudil. A přitom se režie chopil Mann a hlavních rolí Depp s Balem. A to nepočítám kopu dalších zajímavých rolí jako je Cotillard, Crudub, Tatum nebo de Ravin. Prostě jsem si ale nemohl pomoct, filmy s takovou tématikou už jsou otrava na entou, kde nemá film co říct, protože mele stále to samý dokola, nebo snad ne? Možná by to chtělo víc akce, míň kecání, míň hraní na to, že mám ve filmu hvězdu a tak se to udělá samo a hlavně trošičku změny u režiséra. I tak pro mě zůstává Collateral tím nejlepším, co kdy natočil. Nenápadné a příběhově daleko zajímavější a originálnější než Veřejní nepřátelé. A to si ani nedokážu představit, kolik za hraní ve filmu museli zkasírovat Depp s Balem. Vráti se mu to vůbec?
Johnny Depp není můj oblíbenec, ani Christian Bale. Za to Marion Cotillard a Giovanni Ribisi víc než dost... ale tenhle film je prostě klenot. Michael Mann je MISTR svého řemesla a od prvních do posledních vteřin jsem byla prostě přikovaná. Atmosféra nemá chybu, digitální kamera mě vtáhla bez toho aniž by na mě byl vyvíjen jakýkoli tlak. Neskutečný kousek! A na velkém plátně! Ouch!
Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley.
Príma gangsterka se spoustou přestřelek. A sympatická mi byla jak Deppova banda tak i policejní jednotka Christiana Balea. Největší tvrďák - správnej chlap byl ale stejně ten šerif, jak šel za Marion Cotillard do vězení a vyřídil jí "Bye bye, blackbird."
Asi poldruha hodiny prázdne, povrchné, rozvláčne, roztrasené. Proste nuda na skapanie. Potom, asi tak 45 minút pred koncom, sa Mann prebudí a z filmu sa odrazu stane strhujúca záležitosť, ktorá sádza do diváka jednu päťhviezdičkovú scénu za druhou (prestrelka v lese, "návšteva" na policajnej stanici, výsluch Billie, kino). K tomu výborná dobová atmosféra (brilantne vystrúhaná aj napriek nesmierne otravnej ručno-digitálnej kamere) a skvelí herci (výborný Bale, ešte lepší Depp a úplne najlepšia a film valcujúca Cotillard). No a geniálne zvukové efekty, ktoré dávajú prestrelkám maximálnu šťavu. Škoda - keby bol celý film taký silný ako jeho finále, bol by to zápis do tohtoročnej TOP 5. 7/10
50%...Ano, použít digitál v dobové gangsterce JE poněkud neortodoxní. Paradoxně mi ale vadilo, že to bylo to jediné originální a netradiční řešení, se kterým Mann v Public Enemies přišel. Přemýšlela jsem, proč jsem se těch 140 minut pronudila, když i jiné filmy jsou předvídatelné, schematické a obsahují stopové prvky huhňavě šišlavého herectví darthvaderovsky funícího Christiana Balea. Mezi stodvacátým a stodvacátým prvním zívnutím jsem si uvědomila, že pokud mě ani výtečný Dillinger nedostane ze somnabulní depprese, je zbytečné zabíjet tím čas. Radši si o Dillingerovi přečtu znovu knížku.
MiamiHeat ve třicátých letech, kde se první polovina poněkud táhne (a to i v kontextu Mannovy tvorby), ale ta druhá to pak vynahrazuje měrou více než vrchovatou, neřku-li rovnou geniální. Výprava? Drahá. Atmosféra? K nezaplacení. PS: Kdo četl Kingovu povídku Smrt Jacka Hamiltona, ten se v postavách neztratí.
