Souboj Titánů

Je lépe přepsati báji o Perseovi tak, jak se do dnešních dob dochovala či snad vzít balíček karet Medusa, Akrisios, Perseus, Pegas a další (i z jiných pověstí) a pořádně ho zamíchat? Pro obé snadno najdeme pro i proti, u výsledku míchačky "Souboj Titánů (2010)" pak snadno proti a těžko pro. Děj snad není ani příliš podstatný - od HW blockbusteru s hrdiny, cíly, jichž třeba dosáhnout a monstry, která stojí v cestě čeká divák heroické činy (taky tam pořád hraje heroická hudba), jimž bude vévodit akce, akce, akce. Od světa mýtů chtějí se bytosti nevídané a výprava velkolepá. Všechno tu je. Akce však postrádá jakýkoliv nápad - drtí se kameny, seká se mečem, vzduchem létají lidé a šípy, lidé se ohýbají, uhýbají, skáčou a běhají... leč nic konkrétního, na co by člověk mohl do budoucna vzpomenout, spatřiti nelze. Krajina a monstra občas předvedou nějakou tu krásu i hrůzu, já osobně však mám raději filmy, jež skrývají více než přebarevné, rozpohybované ilustrace k fantasy románu. Klady bych tedy měl shrnuté, vzhůru dolů na zápory. Zápory, prosím, netlačte se. Začal bych herci, ale proč ty chudáky kritizovat, když museli ztvárnit postavy s psychologií, chováním, slovní zásobou i oblečením zápasníků wrestlingu. I přes hrdě nošené označení 3D, měli rozměr povětšinou jen jeden - tu mužnost, tu mocichtivost, tu zhrzené otcovství - doplněný o vzpouru proti božímu (ne)řádu. Jelikož byli takto chudě vybaveni povahou, museli v každé scéně, v níž zrovna nebojují, buď machisticky machrovat nebo deklamovat jak Mussolini: "Ach ti hrozní bohové, udělali mi to, to a to a já je nemám rád a já se jim postavím a nebudu kopat za jejich tým, i kdyby mě draftovali vším zlatem světa navěšeným na trojské Heleně." Pořád! I celá slavná 2.5D technologie, která umožňuje zdařile simulovat vystřihovaný betlém, stojí za starou belu. Nicméně, dvakrát jsem se upřímně pousmál, u sovičky a SPOILER - vzkříšení Ió s většími prsy - KONEC SPOILERU. Je ovšem možné, že to druhé se mi jen zdálo. Nevadí, i tak to hodnotím kladně. (14.04.2010)

Remake klasiky a mého oblíbeného filmu si přímo říká o přeshubu a před filmem jsem byl taky na něco takovýho pěkně nažhavenej. První půlhodina taky předpoklady víc než jen potvrzovala. Perseova cesta z truhly do rybárny, z rybárny na královskej dvůr, to vše v kulisách jakýsi války lidí proti bohům (kdo jí začal a proč se nedovíme, jen to, že trvá už dlouho a jednou z vedlejších škod je sám Perseus), vše okořeněno špatnými dialogy a zmateným dějem. Mytologický pozadí (a koneckonců ani to nemytologický) nemá takřka nic společnýho ani s bájema, ani s původním filmem, zmateně se přeskakuje ze scény do scény, bohové pouze tiše naslouchají rozmluvě Dia a Háda, žádné božské intriky (žádná Héra). Ale pak najednou... Ne, film jako takovej se prakticky nezměnil, pořád je to procházka od bodu A jako Andromeda do bodu M jako Medůsa přes postupné tábory P jako Pegasus, Š jako štíři, Dž jako džinové a Č jako čůzy, teda vlastně čarodějnice, s vrcholem K jako Kraken a následnou derivací Ió (v tajemném bodě G jako Gemma), vše v designu tupé koridorové mlátičky. Jenže jak začala cesta družiny, i přes výše řečené nějak zafungovala chemie a charisma těch několika přeživších (nevim, jak to dokázali na tak malym prostoru) a především se z toho všeho hnoje vyloupla myšlenka. Možná ne chtěná, ale motiv toho, jak se Perseus za každou cenu snaží zříct božích darů (i když to odnese i chudák Bubo) a celkový pojetí boje lidí, kteří nechtějí vládu bohů nad sebou, se mi nějak zalíbil. Vzhledem ke zbytkový tuposti filmu je to asi jen náhoda, ale díky ní si ode mě nakonec film jisté uznání našel (dokonce jsem se tu a tam docela zasmál, i tomu zvětšenýmu popředí Gemmy Arterton), což mě samotnýho překvapuje nejvíc. (13.04.2010)

Leterrierovi sa druhý filmový kult vzkriesiť nepodarilo a rozporuplné reakcie sú teda na mieste. Nech už originál pôsobí akokoľvek staromódne a jednoducho, stále ma dokáže pobaviť, upútať a filmovo zasýtiť. Slušná efektová stránka tohto filmu to všetko len tak ľahko nevynahradí. Príbeh má množstvo trhlín, ktoré však do seba bohužiaľ nezapadajú, dej filmu a hlavne záver je veľmi hrr. Hudba celkom slušná, efekty na výbornú, niekedy som ľutoval, že nie som doma a nemôžem si niektoré scény pretočiť. Jednoducho bolo vidno, že aspoň toto je Leterrierova parketa, ale celý kolos utiahnuť nedokázal. 3D spracovanie naozaj nič moc, viac som si ho užil v upútavkach na filmy pred začiatkom predstavenia. 55%. (19.04.2010)

Agresivní vnitrodruhové chování, newspeakem přeoznačené za generační výměnu, je charakteristické pro každý druh. Známe ovšem i mezidruhovou agresivitu: Titáni stvořili bohy a bohové proti nim povstali. Bohové stvořili člověka a člověk se jim vzepřel. Lidé stvořili cyborgy a cyborgové je smetli. Ať v roli Persea, Jakea z Avatara nebo Marcuse z T4, pokaždé je Worthington na hraně mezi mocnými a jejich vlastními syny, kteří chtějí ukončit jejich vládu. Pravda, z polovičatosti a šlendriánství titánského tažení napříč scenáristicky a polyteisticky roztříštěným světem mráz po těle hrůzou běží, nelze ovšem pominout zábavně vydařené RPG elementy: práce s předměty v inventáři, přezbrojování, výměna starého štítu za nový z padlého škorpiona, nízké vlastnosti postavy blokující nasazení legendárního meče ukovaného na Olympu, přemluv či obelsti převozníka, rozšiřování party o hraničáře a džina atp. (08.08.2010)

Ve třinácti bych rozbil prasátko, vybral všechny drobné a sesmolil z nich cifru na 3D projekci, ze které bych odcházel v sedmém nebi. O deset později jsem se odhodlal na studentskou akci za ‚osm pětek‘ a pláču nad výdělkem. Lepší herní adventuru na plátně nenajdete na míle daleko, blbé je, že se jedná o remake kultovní klasiky, která si rozhodně kabátek tohohle střihu nezasloužila. Leterrier si tyká s akcí, kterou slušně podtrhují Djawadiho agresivní basy, bohužel to vrší do naprosto nesmyslného a NEZAJÍMAVÉHO celku, který spoléhá na LOTR vizuál a zběsilé tempo, které věčným kladením logických otázek prostě NUDÍ! Nemít tam drsňáky Mikkelsena s Cunninghamem a krásku Arterton, nebylo by absolutně na co koukat. (27.04.2010)