Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Recenze (413)
Tož tak na světě.. Trochu upozaděný klenot české kinematografie dovedně prolínající dramatickou rovinu pod patronátem mistra Hrušínského (zatýkání otce, znesvěcení pionýrských šátků) a tu hořce humornou z vojenské služby PTP (předváděčka Smrtibráchy Čmani). Ony časy přející sviním a ničící lidské životy už jen třeba kvůli původu byly v době natáčení ještě hodně čerstvé a lze to ve výsledku vidět, ale moc se neradujme. I když je dnes doba jiná, těch sviní je pořád stejně, akorát už tolik nemávají stranickými legitimacemi.. No eštěže máme, my Moraváci, tu slibovicu, v kterej je pravda. Jen ji nesmíte vychlópat naráz půl litra, to pak je taky bolestná.. ()
Je jen zdánlivým paradoxem, že nejlepší věci o komunistických zločinech padesátých let vznikaly bezprostředně po listopadových událostech. Je jen zdánlivou náhodou, že se tak dálo v době, kdy antikomunismus ve své nejpokleslejší době se nestačil rozvinout. O době, v níž se odehrává, říká tento film téměř vše. Sevřený komorní příběh, proložený retrospektivami ve dvou vzájemně se propojujících a opět míjejících časových rovinách, je pamětí několika individuálních osudů. Osudů, které v sobě soustřeďují vše podstatné z té hrozné doby. Hrušínského výkon je mimořádný i v rámci jeho mimořádné kinematografie. Jeden ze svých lepších výkonů tu na nevděčné úloze postiženého jedince odvádí i Vítězslav Jandák; ve své figuře nalézá tu míru lidství, kterou mohla obsahovat její možná někdejší živá předloha. Hořká filozofie hlavního hrdiny se mění v čase i v prostoru postupně v historický fakt. A odkaz. Odkaz o tom, že za všech okolností člověk může, chce-li, zůstat sám sebou. Odkaz zavazující. Odkaz povzbuzující. Bohužel také v odkaz opomíjený a snad záměrně zapomínaný. ()
Jeden z těch filmů, které v době svého vzniku lehce proletěli diváckou veřejností a ani nyní není nijak znám. Já sám jsem se o existenci nějaké "Tiché bolesti" dozvěděl až poměrně nedávno. A to všechno je škoda, poněvadž by se dalo říci, že se jedná o malý klenot. Nějaké nedostatky se také najdou - film mi připadal příliš rychlý a příliš krátký. 85 minut je zoufale málo. Ale díky bohu za to. Film vypráví s citem osud chlapce, který slouží svoji vojenskou povinnost u PTP a přitom se retrospektivně vrací do dětství a vzpomínek zejména na svého dědečka. Zároveň je sympatické, že nic přehnaně nesoudí a prvoplánově neodsuzuje. Kromě příběhu je hybnou silou filmu i herecké obsazení. Rudolf Hrušínský opět famózní. Vítězslav Jandák byl rovněž vynikající, pro role fanatických lampasáků se snad narodil. Překvapili i ti od kterých jsem nic nečekal - ne moc známý Ivan Jiřík, Pavel Smrtibrácha Zedníček a i Martin Dejdar svou roli svobodníka, který odmítá postavit most, zahrál přesvědčivě. Hodně scén z filmu se vryje do paměti (nejvíce asi tank v bažině). "Tichá bolest" vznikla v uspěchané čerstvě porevoluční době, tudíž drobné prohřešky (žádný ale není do nebe volající) odpouštím. Určitě jeden z našich nejlepších porevolučních filmů, který si zaslouží mnohem větší ohlas, než jaký je mu zatím předkládán. 93%. ()
Skvelá ukážka tohto, ako bol režim na území bývalého Česko-Slovenska nezmieriteľne poznačený náboženskými dogmami, konkrétne dogmou o dedičnom hriechu. Ak niekto z rodiny zhrešil voči boľševickým svojvoľným vládcom a ich primitívnym poskokom a vykonávateľom trestov, postihnutá bola na celé roky jeho rodina. Len ak by bola ochotná poslušne plniť prikázania Cirkvi boľševizmu, mohla by ako-tak žiť, no za cenu pokorne zvesenej hlavy a neustáleho pripomínania hriechu predkov. Toto je v podstate totožné s učením kresťanskej dogmy o prvotnom hriechu a vykúpení. Film ide však ďalej za rigídne zobrazenie zločinného režimu a obete. Ukazuje, že je možné si uchovať náznaky normálneho života aj v dusivo obmedzenej dobe, a naznačiť jasne svoj názor na falošný svet okolo. Aj keď Vás tento okolitý svet dokonale obklopuje svojou hlúposťou, nezmyselnými príkazmi, vyplývajúcimi nielen zo správania konkrétnych ľudí. Poznámka k záverečnej vete komentára užívateľa dobytek: Ten rezeň pre Jandáka samozrejme nebol žiadnou výhrou, no myslím, že ho v pohode zjedol. Ako mi vravel kuchár na vojne: "Radko, nachráchať niekomu na rezeň nie je nič. To robí škodoradostnú satisfakciu len Tebe, pretože guma (vojak z povolania) ten rezeň zožere a ešte mu aj chutí. Oveľa lepšou pomstou ako napľutie je pripraviť to jedlo nechutné. My sme napríklad rozklepali obrovský kus masti z prestarnutého brava, vypražili to aby to vyzeralo ako megašťavnatý rezeň. Ten debil, pre ktorého sme to chystali si ho dokonca sám vybral. Celé to zožral, potom prišiel za nami a povedal: Chalani, dobrý veľký rezeň, ale nebolo to mäso nejaké divné?". ()
Nemá cenu psát nějaká velká slova. To se musí vidět! ()
Zdenek Sirový pojal vo svojom filme "Černí baróni" tému pomocných technických praporov s odľahčením, v duchu nenáročnej komédie. Avšak slovenský režisér Martin Hollý ml. sa na pétépákov a aj na dobu, v ktorej slúžili zameral omnoho vážnejšie. Natočil výbornú drámu, ktorá dýcha smutnou a krutou realitou totalitných časov. Jeho film "Tichá bolesť" je autobiografickou výpoveďou scénaristu Jiřího Křižana. Je to memento temnej doby, kedy v socialistickom Československu vládla všemocná KSČ. **** ()
"Správnější je v Bohu žít, než se k Bohu modlit." Citlivý rukopis Jiřího Křižana, vkládající do úst starci moudrá slova. Ve srovnání s Černými barony nebo Tankovým praporem několikanásobně převyšuje jak na pravdivosti, tak i ve zpracování. "Osud je akorát výmluva pro svinsta, která lidí páchají." Jedna z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského. "Píšu co si myslím a myslím si co chcu, dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe, nenechávej si nic diktovat." ()
Patří k těm filmům, které nepochybně zaujmou. Nevhodný třídní původ a dobové klima plné deformujících tlaků zlomit charakter je perfektně ztvárněné. Rudolf Hrušínský v roli dědy nádherně hloubavý a nepoddajný působí tak autenticky, až mě mrazilo z té doby v zádech. Temný obraz lidského dramatu má i rys tragikomiky a emocionální působnost. ()
"Vám nespolehlivým živlúm zbraně do rukou nikdy nedáváme. Leda tak lopaty..." Filmy M. Hollého nikdy nevynechám, myslím , hlavne tie, ktoré som ešte nevidel. Tichá bolest sa drží v rebríčku csfd vysoko a už pri sledovaní mi bolo jasné, že právom. Výborná rola pre Hrušínského, postava, ktorá u mňa vyvoláva pocity starých dobrých časov. Osadenie príbehu do povojnového obdobia a komunistického vzostupu pri ktorom zoťali každého, kto sa im protivil mi vyhovuje a musím dodať, že podobných filmov a príbehov sa nikdy neprejem. Vtipné momenty fungujú rovnako dobre ako tie vážne a pri sledovaní si nejeden divák spomenie na klasiku Čierny baróni. Škoda, že mladý I. Jiřík herecky Hrušínskemu nestíhal, inak by to bola dokonalosť. No a mladý cigán - D. Cinkota dokázal to, čo wermacht nedokázal za celú vojnu...80%. ()
Film tak silný, jako kapka stoleté slivovice, která se proměnila v malvaz nasáklý všemi bolestmi světa. ()
Unikátní film s vyjmečným Hrušínským jako poctivým a moudrým dědou. ()
Opravdu se mi tam zalíbil fenomenální Hrušínský již na sklonku života a přec duší v plné síle a pln mouder životem nesených.... S trochou té "moravštiny" jsem se smířil a tento snímek mi onehdá večer udělal velice milo v srdci, že na začátku devadesátých let vznikne ještě takový herecký koncert jednoho člověka, žel z tohoto filmu jen jediného. S Mistrem a národním umělcem Rudolfem nám odešel navždy kvalitní český film..!!!!!!!!! Již nebude více. ()
Hodně silný zážitek, i opakovaně ()
90% ()
Jeden z posledních filmů zlaté české éry charakteristické úžasnými herci, baladickým vesnickým prostředím a deprimující aurou nežádoucí socialistické záštity. Jedno z posledních velkých vystoupení Rudolfa Hrušínského, který byl a pro mnohé stále je největším českým hercem v historii. Smutné, velmi autentické a chvílemi úsměvné vyprávění o tehdejší lidové nátuře a problémech, které , částečně díky takovým filmům, přerůstají hranice minulosti. Neprávem zapomenutý filmový poklad a jednoznačně životní role Pavla Zedníčka :) 90% ()
Tenhle film vás vezme za srdce. Je tam ta celá bolest hnusných padesátých let, kdy výkvět národa už nevěšeli Němci, ale Češi. Zasraní bolševici pod taktovkou sovětských poradců z Moskvy a někdy i z vlastní iniciativy.... U Rudolfa Hrušínského se prakticky o každém jeho filmu, dá řící, že to je ten jeho nej, ale tady se mně osobně líbí nejvíce. Role moudrého, morálně čistého dědečka, zkoušeného osudem, ale pevně stojícího a nezlomného, mu sedla neskutečným způsobem a asi mu byla psána přímo na tělo. Ivan Jiřík tu dostal tu pomyslnou čest dělat tomuto dědovi vnuka. A tak snad i díky tomu a díky svému skvělému výkonu si myslím, že to je jeho nejlepší film vůbec. Je smutné, že tenhle film neběží často v televizi, že se nepromítá ve školách. V padesátých letech bylo mnohým ublíženo a mnozí se za své chování a činy ještě stále stydí, někteří ještě stále bojí. Sice kdo chce informace si najde, ale společenská důležitost tohoto tématu je natolik zásadní, že by to mělo být lidem předkládáno častěji. Aby si pak nemysleli, že současní komančové už jsou moderní a tudíž hodní. Nejsou. A nebudou. Komunista se u mně rovná neslušný člověk (obzvláště dnes kdy se angažovat v této straně děje jen na základě svobodné vůle dotyčných a nejsou k členství nijak nuceni). O tom co se dělo je třeba neustále mluvit. Je to nejtemnější část naší moderní historie... A právě současní komunisté by ji strašně rádi tak trochu poupravili dle svého a na to, když tu moc mají, jsou oni mistry. Proto ji už nikdy mít nesmí! Pan Hollý nenatočil jen tento skvělý film, ale já mám Tichou bolest od něj nejraději. Řadím ji po bok filmu Hřbitov pro cizince apod... Kdyby šla přidat hvězda, přidám jí. Šest kapek zakopané slivovice, toho balzámu co čeká na nalezení. * * * * * * ()
Film je rozprostřen do několika časových rovin, které se bez nějakého pravidelného pořadí vynuřují a zase klesají, což dává snímku na české poměry poměrně originální nádech, zároveň zřejmě značně přispělo k tomu, že se i přes nesporné kvality jedná o zcela zapomenuté dílo, neb český dav vyžaduje srozumitelnější a přímočařejší vyprávění. Je to škoda, skvěle zahrané postavy v hořkém příběhu té opravdu podivně zkurvené doby bych rád vídal v televizi častěji. ()
bolest si nevybírá mladé-staré, hubené-tlusté, bohaté-chudé nebo muže-ženy, prostě přijde, nezvaná, nechtěná, a jediné, co zbývá, je bojovat... to je totiž to jediné, co můžeme (a musíme) dělat, abychom nepodlehli. ne každý může vyhrát, ale každý se jí může postavit. a to zcela dokonale mapuje tenhle nenápadný snímek... mozaikovité střípky ve více dějových rovinách mi sice dělaly občas problémy s diagnózou posloupnosti, ale s trochou soustředěnosti se to dá... ztotožnitelné charaktery, příjemná směs hořkého humoru a sladkého dojetí, vnitřní emoční vzdor vůči bezpráví... prostě dobrý film. 80% ()
Tohle mi od počátku vlezlo pod kůži a při každé repríze mi to sevře hrdlo. ()