Nine

Gejšu jsem "shovívavě" vstřebal jako milou pohádku, tohle už je ale jedna velká filmová lež a kýč a strašná patlanina. Tím patrnější, že se snaží být meta a snaží se mluvit o filmech. Zajímavý, že na rozdíl od Velké nádhery, která je v podstatě tím samým, to tady každý vidí. Ale na Američany se nadává snáz, že jo... (21.11.2014)

Od muzikálů si stále držím odstup a vlastně ani pořádně nevím proč, když jeden z mála, které jsem zatím viděl (My Fair Lady) patří mezi mé nejoblíbeněší filmy vůbec a po zhlédnutí nevlídně přijatého Nine, si i "devítku" mezi ně přiřadím. Příliš nechápu ten odmítavý postoj k filmu, ale já si nejen pěvecko - taneční kreace (ve kterých dominovaly mé oblíbené Penelope Cruz a především Marion Cotillard), ale i životní příběh krizí středního věku "těžce" zkoušeném režisérovi Guido Continim (Day-Lewis) parádně užil. Tak vyšperkované a vypointovné dialogy mezi ním a jeho ženou Luise (Cotillard) jsem si už dlouho v žádném filmu nevychutnal. Nemůžu si pomoct, ale oba dva mnou naposled zmínění dávají do svých rolí srdce a já jim sežral každé gesto, slovo..no prostě vše, co ke výbornému herectví patří. Pro mě více než obstojný výsledek po všech stránkách v němž nechybělo moc k plnému hodnocení (možná chytlavější písně??, kdo ví), ale i tak dávám, dle mě zasloužených 85% a palec nahoru. (02.08.2010)

Herečky jsou krásné a sexy, taneční čísla jsou vybroušená, ale film je jinak prázdný. Snad jen Marion Cotillard tu má co hrát, a hned je její postava o třídu zajímavější. Daniel Day-Lewis poprvé natočil film, který nemám zájem vidět znovu. Muzikál o Fellinim v umělecké krizi je nakonec takový nijaký (50%). (24.02.2015)

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)

Svůdná Penélope, stále krásná a šmrncovní Sophie, Judi ve slušivém kloboučku, půvabná Marion, sexy Nicole a mohla bych pokračovat. A pak tady mezi všemi proplouvá ženskému oku lahodící Daniel Day Davis jako režisér, který ztrácí dech ohledně inspirace pro film, ale rozhodně ne vzhledem k těmto krásným ženám. Mně osobně mrzí, že jsem nepobírala scénář, poutavý příběh mezi tolika melodiemi a to je ten druhý zádrhel, že po skončení projekce jsem si nebroukala ani jednu melodii a to je u muzikálu na pováženou. U nich většinou předpokládám, že alespoň jedna melodie vstoupí do muzikálové historie a tady se to žel nestalo. Jé, já jsem dnes moc negativní, ale pro mužské oko je to zcela určitě lahůdka, to zase ano a nedejte za Penélopku o tu hvězdu navíc ? (14.07.2016)