Nine

Tušila jsem kvůli ''stěru'' hodnotících pohromu, ta se naštěstí nekonala. I když musím se přiznat, že jsem čekala více zvučných písní. Naopak mimořádně se povedly rytmické "Cinema Italiano " s Kate Hudson, chytlavé "Unusual Way " v podání Nicole Kidman a dokonalé Fergiino "Be Italian" s úžasnou choreografií je kapitola sama pro sebe- bezpochyby nejlepší číslo filmu. Každá z věhlasných hereček si vyloženě nekrade film pro sebe, což je způsobeno u všech skoro stejnou dobou výstupu, přirozeně nejvíce prostoru má Daniel Day Lewis který lépe hraje než-li zpívá :) (28.02.2010)

Gejšu jsem "shovívavě" vstřebal jako milou pohádku, tohle už je ale jedna velká filmová lež a kýč a strašná patlanina. Tím patrnější, že se snaží být meta a snaží se mluvit o filmech. Zajímavý, že na rozdíl od Velké nádhery, která je v podstatě tím samým, to tady každý vidí. Ale na Američany se nadává snáz, že jo... (21.11.2014)

Vizuálně fantastické, a to nemyslím ani tak kameru, jako práci světla a stínu, filtry, využití B&W, efekty (kouř, pára), celkovou kompozici (především ve scénách s lešením, tedy na "place"). Hudebně napůl, některé písničky absolutně mimo, jiné ale byly oživením a ze soundtracku se dá čerpat. Už jsem si skoro (až na výjimky) zvykl, že u muzikálů je děj až na posledním místě, takže ani tady jsem neměl problém. Day-Lewis je tu typologicky trochu podobný Billymu Bobu Thorntonovi (vůbec jsem Daniela nepoznal), ale naštěstí pro mě je mi jako herec sympatičtější. Mimochodem, toho Boba si tu taky umím představit, Daniel je ale určitě vhodnější. Z dámského zastoupením nejvíc potěšil "návrat" Nicole Kidman, která takto připomněla své geniální účinkování v Moulin Rouge, stále zpívá s přehledem nejlíp ze všech. (18.04.2010)

Muzikál s přesahem nebo spontánností to sice není, ale úplná prohra také ne. Jen si to kolem nás prosviští a moc toho pro nás nemá. Zvolená forma ani příliš neumožňuje rozjet nějaké blyštivé choreografické orgie, Nine se tak drolí na sled scén, které mají proměnlivou kvalitu. Rob Marshall si za to může sám, sám si lehce mdlou formu zvolil. Hlavní hrdina bojuje s prázdnotou a celkovou krizí. Osobní i tvůrčí. Jak je nejistá jeho budoucnost, je nejistá i režie a celkové vedení bezdějového příběhu. Navoněné, nevýrazné, archaické se spoustou hereckých es – mezi kterými se musí líbit osa Penélope Cruz – podvazky – korzet. Moc se mi zamlouvala i Marion Cotillard a pochopitelně samotný Daniel Day-Lewis. Rozehrané je to každopádně zajímavě, ve výsledku ale prázdné. (18.02.2013)

Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... (11.07.2012)