My děti ze stanice Zoo

Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o) (21.06.2010)

Strašně deprimující zážitek, který stačí vidět opravdu jen jednou za život. Osud mladé dívky ve spárech drogové závislosti líčený s tak mrazivou doslovností, že některé scény budu z hlavy vyhánět ještě hodně dlouho. Špinavý noční Berlín podbarvený hudbou Davida Bowieho, záchody plné narkomanů a nejsilnější zobrazení abstinenčních příznaků, jaké kdy bylo natočeno- jestli je na tom snímku alespoň něco pozitivního, tak kromě kvalitní režie určitě herecký výkon Natji Brunckhorst, který je vzhledem k jejímu věku vážně neskutečný. Na druhou stranu mazáním medu kolem pusy by se tehdejší poměry jen těžko věrně znázornily, tohle byl opravdu jediný správný způsob- i když značně nepříjemný. 80% (02.07.2013)

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)

Ano ... Kdysi, kdesi v Německu existovala typická situace pro příběh Christiane F., což vedlo k napsání úžasné knihy a nakonec natočení i tohoto perfektního filmu, kterému se atmosféru a detail knihy podařilo vystihnout i bez výraznějších naturalističtějších scén. Film zapůsobí zejmíéna na člověka, který knihu zná skoro "nazpaměť", člověk, který ji nečetl, nepostřehne spoustu detailů a souvislostí ... Film působivě vypovídá, jaké to je, když se 13ti leté školačky dostaly pod vliv drogy zvané heroin. Tento film není o drogách, ani kniha nebyla o drogách ... kniha i film jsou o heroinu ... (19.02.2008)

Když hodím knihu za hlavu a dělám, že jsem ji nikdy neviděla, film mě roztrhá na maděru. Když nehodím a nedělám, roztrhá mě stejně. ♥♥♥ Lidská tendence sdružovat se do stád je nebezpečná, stejně jako je nebezpečné zdvihat laťku v dělání toho, co ještě nikdy nikdo neudělal. A původně jsem tady měla navíc doušku o tom, jak se asi Bowie cítí, když ví, co se mimo světlo reflektorů děje, a dneska si odpovídám, že za prvé byl sám závislý a bojoval, a za druhé souhlasil s účastí v tomto filmu. (22.08.2010)