My děti ze stanice Zoo

Na úvod bych měl asi napsat, že knihu neznám. Hodně lidí, který četli knihu, tady píšou, že film je zmatenej, nedává smysl a bez knihy by se vůbec neorientovali v ději. Já tenhle pocit neměl. Několik menších trhlin ve scénáři bych sice našel, ale pro celkový vyznění filmu podle mě nešlo o nic zásadního. Kdybych znal knihu, možná bych měl jinej názor. Asi je v tomto případě neznalost knižní předlohy výhodou. Ale neřešíme tu knihy, ale filmy, takže zpět k filmu. Film mě dostal svou atmosférou (pro někoho z Jižňáku je sídliště v Západnim Berlíně přecejenom trochu bližší, než New York nebo Chicago), hodně mě překvapili herci (zejména Natja Brunckhorst v hlavní roli byla naprosto přesvědčivá) a našlo se tam několik opravdu silnejch scén, který si budu asi dlouho pamatovat. Vadil mi akorát poněkud useknutej konec... K_A_MK_A_M: Samozřejmě, že se dá herák i šňupnout. Dostane se na sliznici a následně do krevního oběhu. Akorát je nájezd asi o něco pomalejší, než když se to střelí rovnou do žíly. P.S. Už jsem si přečet i knihu. Film je oproti knize hodně osekanej, ale hodnocení nechávám. (27.12.2009)

Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o) (21.06.2010)

Nepřekvapivý scénář v dnešní době zaujme už jen svým (bohužel) stále velice aktuálním tématem. Jenže ten film je natolik přesvědčivý ve své syrovosti a bezútěšnosti, že vám při jeho sledování bude téměř po celou dobu podobně mizerně jako všem těm na "háčku" závislým nešťastníkům. Smutně nadčasová záležitost, přestože například TRAINSPOTTING nebo REKVIEM ZA SEN jsou (v různých ohledech) výrazně inspirativnější. 70 - 80 % (02.08.2010)

Ách, tohle byla tedy opravdu rána mezi oči. Knižní předlohu jsem před pár lety měla v rukou, leč mi nepřišla moc zajímavá a snad jsem to ani nedočetla, příliš mě nebavila. Včera jsem se impulsivně rozhodla se podívat i na film...a bylo to krásné. Ta samotná feťácká story mě upřímně řečeno tolik neoslovila, i když tedy smekám před skvělým výběrem herců (hlavně slečna v hlavní roli) a celkově dost zručným popasováním se s ožehavým materiálem, nicméně pro mne má v tomto příběhu o Dívce, Droze, Chlapci a Pádu hlavní roli Město. Berlín! Berlín z přelomu 70. a 80. let, neodolatelně špinavý, rozkopaný, bezútěšný industriální Berlín se zatraceně hustou atmosférou. Šedivá sídliště ve stejně šedivých oparech ještě šedivějších rán, ošuntělé prostory metra, podzemní kluby, poloslepá noční světla...město, které v této podobně nemám už nikdy šanci spatřit a které takové možná bylo jen v těch filmech a v mých představách..ale to vlastně nevadí, protože právě teď se přede mnou rozprostíralo a za to patří Wir Kinder vom Bahnhof Zoo velký dík. A poděkování právem patří i výborné hudbě, která měla na dostavění snového Berlína nemalý podíl. Město, zvuku, dámy a pánové, ještě jednou vám děkuji za překrásný výlet. (08.04.2008)

Kniha rozhodne podava posobivejsi dojem, ale film na druhej strane cloveku s mensou predstavivostou ukaze, ako sa z ludi, stavaju ludske trosky, pripadne mrtvoly. Je asi len dobre, ze som knihu citala uz pred desiatimi rokmi, pretoze verim, ze by mi film prisiel hned po precitani absolutne zbytocny. Je rok 2009 a chapem, ze tieto filmy uz dnes nikoho nezaujimaju, ale s odstupom casu je "uzasne" sledovat, ako boli narkomani este pred epidemiou AIDS stedri, pri poziciavani ihiel svojim spolufetakom. Je naozaj tragicky smutne, coho vsetkeho su ludia schopni, ked prepadnu svinstvu menom "droga". (01.09.2009)