Studio Kamarád

Klasika dětských pořadů za totáče. Kdo by si nevpoměl na Jirku a na Lenku.Do toho postavičky Jů a Hele , k tomu zákeřný Muf Supermuf (ty naštěstí vydrželi dodnes) a poněkud ztřeštěného Hary Šoumena co pořád zpíval , ale i ten byl perfektní. Besedy dětí s "dospěláky" vždy jsem chtěl to jedno s těch dětí být já. Pořad se svého času vysílal dokonce dvakrát týdně mimo neděle ráno ještě kratší verze v úterý odpoledne. Byli tam jak hrané seriály české , tak i zahraniční k tomu tv pohádky a kreslené ser. Třeba Lovec Pampaliny. Součástí pořadu byl nákou dobu i Televizní kabaret. Vždy si pomatuju , že po skončení Studia kamárád běžel seriál na , který jsem se rovněž díval a pak Objektiv. A ve stejném duchu to pokračuje dodnes. Název se různě měnil Studio Rosa, Ahoj neděle či Ahoj děti, Hriště 7 a já nevím už jak ještě. Dokonce se i snažili dát tam nové postavičky jako pták Čau či novější Pérák a jiný zrudnosti naštěstí děti nejsou hloupé a své oblíbené postavičky si vydupali zpátky. (23.01.2009)

S odstupem času naprosto nechápu, co mě na tomhle pořadu bavilo (s výjimkou pohádek - ty můžu pořád). Besedy, kabaret - omg, fakt jsem se na tohle každou neděli ráno těšila?!? Děti holt nejsou tak náročné publikum, jak s oblibou tvrdí herci a moderátoři:-). V hodnocení tedy zohledňuji tu někdejší přízeň, protože ve svém věku už to skutečně nejsem schopná posuzovat objektivně, sentiment mi vůči tomuto pořadu každopádně nezůstal. 55% (16.04.2009)

Té verzi z roku 1980 bych dal klidně pět hvězd, ale téhle přešišlané píčovině s bandou ABSOLUTNĚ vypatlaných plyšaků (nemyslím jenom Jů a Hele). Nejvíc mě sere ta myš, co si hraje na nějakou chytrou a ještě mě vytočilo to, že Dejdar propůjčil hlas takové odporně trapné postavičce, jako je Harry Šoumen. FUJ (29.04.2012)

Letitý páteřní pořad našeho televizního českého vysílání pro děti a mládež si setrvale zachovával vysokou profesionální úroveň, která vznikala postupně na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a byla spojena s osobnostmi typu Štěpánky Haničincové nebo Olgy Čuříkové. Pominout nelze ani plejádu dalších skvělých jmen přímo či nepřímo navazujících na tehdy rozlehlou oblast tvorby pro nejmladší posluchačskou a diváckou generaci. O tehdy dosahované úrovni a jejích výsledcích si budeme muset ještě hodne dlouho nechat dát zdát. (24.07.2009)

Neděle 7:58 - čekání u monoskopu na zahájení vysílání. 8:00 znělka ČST. Přetrpět nekonečných 5 minut u čtených zpráv a pak už konečně mohl začít nejsledovanější dětský pořad. Nejsledovanější proto, že do příchodu "Magionu" a "Vegy" nebylo prakticky co jiného sledovat. Stopáž pořadu umožňovala nasazení delších (povětšinou inscenovaných) pohádek, součástí Studia Kamarád býval i "Malý televizní kabaret" a pokud si dobře vzpomínám, i zbylý obsah tvořila téměř výhradně československá produkce. Scénky ve studiu hrané černým loutkovým divadlem jsem moc rád neměl (odporný Harry Šoumen), na druhou stranu Mufovy zlořády měly celkem úroveň. Celkově vzato to byl pořad, ke kterému jsem už jako malý měl poměrně ambivalentní vztah, a když přišel "Walt Disney uvádí", přeběhl jsem k sobotním ránům bez většího záchvěvu nostalgie. (04.01.2009)