Moneyball

Film sa snaží poukázať nato, že šport sa dá robiť na vysokej úrovni aj za pomoci inej filozofie, ako len vyhadzovaním platov na drahých hráčov. Tí Vám úspech nezaručia. Myslím, že režisérovi ani tak nešlo o baseball a samotný príbeh teamu Oakland Athletics (ale vybral skvelý príklad) ako o šport ako taký. Darmo - Realu Madrid taktiež bezhlavé nákupy "superstárs" výsledky neprinieslo. Film je naozaj dobrý!! Ale emocionálne ma až tak nedostal (Až na druhý krát ;) 2.8.2015). (19.01.2012)

,,KAŽDÝ, KDO BUDUJE TÝM A POUŽIJE SVŮJ VLASTNÍ MODEL JE DINOSAURUS“....... /// Jsou dobrý týmy, špatný týmy, pak tuny sraček a za nima Oakland Athletics. Prací manažera je tu neutrácet prachy (který stejně nejsou). A pak to přijde – šikula z Yale, kterej skloubí bejsbol, ekonomiku a díky jednoduché (?) rovnici i statistiku. No a díky Bredoušovým manažerským schopnostem sestaví tým šampiónů z lidí, který ostatní podceňujou. Jsou věci, kterým rozumí jen lidi od baseballu. A tak tomu zůstane i na konci tohodle filmu. Baví mě sledovat práci manažera. I ta atmosféra je parádní, protože já mám rád sportovní filmy! Ale je to moc dlouhý ... a tak natahovanej ,,bejsboláckej“ konec, ale i chybějící větší emoční ,,šok“ zbytečně v mejch (krásnejch) očích ubírají na hvězdě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Michaela Lewise číst nebudu. 2.) V mým těle je skrytej manažerskej duch. 3.) Ani po přečtení všech komentářů ještě nevím, kdo vyhrál (jako první) 20 zápasů v řadě. 4.) Thx za titule ,,SoulM@te“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.12.2011)

Moc dobré sportovní drama. Překvapením pro mě bylo, že se to celé odehrávalo převážně mimo baseballový stadión, byl to spíše takový náhled do zákulisí toho všeho, sice i na klasické zpomalovačky a oči směřující k jednomu míči taky dojde, ale jen v minimálním množství, dost příjemná změna. Výborný scénář, dostala jsem přesně to, co jsem od současné scenáristické špičky čekala. Brad Pitt strhává veškerou pozornost na sebe, charisma má na rozdávání, všichni ostatní herci mu ve filmu vyloženě ustupují. Sportovní dramata mají často tendence ocitnout se na hraně, ze které se lehce sklouzává ke kýčovitému patosu a je strašně znát, že právě této hraně se režisér i scenáristé snažili vyhnout, důsledkem toho pak je, že Moneyball místy působí trochu chladně a přidat špetku emocí, by filmu vůbec neuškodilo. Moneyball rozhodně stojí za zhlédnutí, v rámci žánru jde o nadprůměrný snímek, který si užijí stejně jak ti, pro které představuje baseball španělskou vesnici, tak i ti, kteří baseballu dobře rozumí. (18.12.2011)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)

Žádný gamechanger sice filmový Moneyball není, v žánru sportovních dramat ale skoro okupuje piedestal. Není totiž prvoplánově pouze o cestě podceňovaných loserů na vrchol - brnká (díky oslňujícímu Pittovi a skvělému scénáři) i na jiné než "sportovní" a "feel-good" struny. Místo tu mají zvláštní tesklivost a nostalgie - spíš než na Social Network jsem si vzpomněl na Up in the Air. 90% (30.11.2011)