Oni 2: Noční kořist

Trio maskovaných a profesionálních narušitelů soukromí se po deseti letech vrátilo, aby do svých zvrácených her lapilo další oběti. Jestli je to však návrat opodstatněný, na to už si musíte odpovědět sami. Karty jsou totiž rozdány tím nejprovařenějším způsobem: úvodní vykosení vedlejších postav, následné seznámení se čtyřčlennou rodinou, řešící si vlastní bolístky, a přesun na nějaké odlehlé místo, odkud se pomoci rozhodně nedovoláte (v tomhle případě kemp). Naháněčka začne sice celkem brzy, bohužel postavy při ní začnou umírat v přesně očekávaném pořadí a do toho pronášet otřesné věty typu "Oba jsou mrtví! Jak to mohl vůbec někdo udělat?" Korunu tomu nasadí strážce zákona, který, jak žánr přesně káže, chcípne během několika vteřin. Celkově to ale nemá šanci nudit - je to fakt krátký (75 minut čistýho času), oproti jedničce krvavější, a v poslední čtvrthodině se oběti vzepřou a dají těm zmrdům pěkně po držce. A to za doprovodu vymazlené kamery a slaďáku od Bonnie Tyler. Z "kápa" ale nemuseli dělat Terminátora a poslední minutu bych taky vystříhnul. (15.03.2018)

Poprvé jsem byl na hororu v kině. Bohužel jsem si vybral jeden ze zástupu levných a ničím nevyčnívajících polohororů z produkce Jasona Blooma, který má teď prsty snad ve všem. Výsledek odpovídá předpokladům, ačkoliv jsem po velmi slibném začátku doufal v podobné stylové řádění, po úvodu, který tak nějak nastiňuje (asi) premisu stařičkého prvního dílu ale už vše zajede do starých a bezpečných kolejí, sledujeme rodinku s více či méně vyrovnanými vztahy, která putuje na odlehlé místo a zde si na ně počíhá parta divnolidí s maskou nebo pytlem na hlavě a zbraní v ruce, kteří mají velmi opodstatněný důvod (haha), proč tohle všechno dělají. Jakmile se film konečně promění ve slasher a začnou se dít všechny ty věci, které běžný divák u podobných slasherových hororů hledá a očekává a začne při tom znít poměrně stylová popová hudba, napětí a pocit nějakého zadostiučinění stoupá vzhůru, první půlka filmu je však (dle očekávání) pouze výplňková vata, která tu je jen proto, abychom naštvaní nevycházeli z kina po půl hodině. A na rozdíl od jiných filmů ta vata není zrovna cukrová. (25.03.2018)

Nechápu. Osmdesát minut dělá film strašně moc věcí blbě. Tý rodinný omáčky na začátek je až neúnosně moc, postavy umíraj bez jakýkoliv emoce a lákavýho prostředí kempu si skoro ani nevšimnete. Jenomže pak přijde pět minut u bazénu, Bonnie Tyler a jedna z nejlepších hororovejch scén, co jsem za posledních pár let viděl. Prostě nechápu. Taky nebudete. (16.06.2018)

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)

Tak tohle šlo fakt asi nějak mimo mě. Totálně ztracený čas sledováním pouze sledu událostí, které jsou údajně podle skutečnosti. Bez příběhu, bez nápadu, bez nějakého rozuzlení, nebo zodpovězení otázky PROČ? vlastně se tohle všechno děje. A to ani nemluvím o nesmrtelnosti některých účastníků. Slabé dvě hvězdy za to, že jsem se aspoň bála. (24.03.2018)