Amityville 1992

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)

Sérii Amityville nepovažuji za nijak strašidelnou, jelikož duchařiny mě zkrátka tolik nevyděsí, jako třeba pronásledování psychopatem. Tenhle díl je spíše fantastické mysteriózní drama, kdy do domu vstoupí zlo prostřednictvím středně velkých sloupových hodin. Motiv to není špatný a já oceňuji především nápady. Žádné překotné a nekončící práskání dveřmi, ale stačí jen trocha bláta v posteli a už nastupuje tajemno. Netuším sice, jaká dívenka se mění v sadistického vraha (dle obsahu), ale dospívající Andrea si ďábelskou proměnu vychutná - zatočení s chlapcem je čirý surrealismus. Osobně nejděsivější mi přišel útok rozzuřeného vlčáka, který byl velmi věrohodný, A to, co se pak dělo s Jacobovou nohou, byla lahůdková maskérsky perfektní mutace. Vůbec vizuál je to, čeho si u Randela hodně cením. A skoncování s paní Wheelerovou nemělo chybu. Kdysi tolik ne, po letech jsem však spokojen. (05.05.2024)

Dalšího snad nekonečného pokračování série Amityville se zhostil Tony Randel, kterého mám rád od dob béčkovejch Klíšťat. A hned se z tohoto pokračování vyklubalo 3 nejlepší pokračování. Fajn béčková atmosféra. Dick Miller v malé roličce. Je pravda že Randel mohl občas přitlačit na pilu, ale i přes všechny nedostatky se tenhle díl drží aspoň v lehkém nadprůměru. (09.05.2010)

Tony Randel je dobrý remeselník, ale nič viac. Kameňom úrazu Amityville 1992 je scenár, ktorý je stručne povedané shit. Opäť sa stretávame s artefaktom z prekliateho domu, ktorý šíri zlo. Budiš. Problém ale je, že to, čo sa deje, nedáva žiaden zmysel. Je to len sled pozliepaných snových absurdít, ktoré spája spomalená kamera a zábery na točiace sa hodiny, buď dopredu alebo dozadu. Vrcholom je komický záver s rádoby drsnou hláškou, ktorá dáva filmu podtitul. (18.05.2013)

Po predchádzajúcom nudnom diely konečne nejaký obstojný. Bola tu vražedná lampa a teraz prichádzajú dokonca hodiny! Tieto na(ne)šťastie však nevraždia priamo. Ovplyvňujú čas a priestor, manipulujú ľudí a vytvárajú nepríjemné halušky, ktoré sú niekedy aj skutočné. Takže neviete, či sa to postave len sníva, alebo o chvíľu umrie. Trochu ma zarazilo prepájanie Amityvillu su Gill de Raisom, ale nevadí, film plynie celkom rýchlo. Dokonca u nájdeme aj zopár vtipných scén. Celkovo mi postavy sadli, aj keď milostné trojuholníky veľmi nemusím. Úplne najlepšia je jedna s prvých scén, kde je chlap napadnutý psom, z toho som mal fakt zimomriavky. Celá séria "Amityville": The Amityville Horror (1979), Amityville II: The Possession (1982), Amityville 3-D (1983), Amityville: The Evil Escapes (1989), The Amityville Curse (1990), Amityville 1992: It's About Time (1992) , Amityville: A New Generation (1993), Amityville: Dollhouse (1997), The Amityville Horror (2005). (22.06.2010)