Den nezávislosti

Beznadějná situace? Ale kdeže pro Američany. Popcornový biják, kterých v té době moc nebylo, zvysoka kašle na logiku a na diváka huláká, ať si jeho ušní bubínky a oči nezapomenou užít každé filmové políčko. Sice každou chvíli krade od starších sousedů, ale dvojice Emmerich/Devlin tentokrát naprosto trefila vkus publika, které rádo nechá mozek někde v koutě před vstupem do kinosálu. Řada destruktivních sekvencí se dá navíc opakovaně pouštět pořád dokola i dnes, sedmnáct let od premiéry!! (26.06.2013)

Pohnutě vzpomínám na ten úžasný podzim 1996 v našich kinech. Nejdřív MISSION: IMPOSSIBLE, pak TWISTER a nakonec to nejlepší - ID4. Kurvablockbuster. Velkolepý, kulervoucí, vtipný, se sympatickými postavami a tak krásně kýčovitý a patetický. Mohli jste se kochat vybuchujícím Bílým domem, nechat se strhnout zapáleným prezidentovým projevem a zasmát se když si jde Will Smith před dům pro noviny a nechápavě hledí na sousedy nalevo a napravo, jak zuřivě balí. Nebo když křičí na zajatého knokautovaného emzáka "Co je to za smrad?!?"A to vše za usmolených 75 milionů dolarů. Bohužel, o tři roky později přišel Bayův Armageddon, který byl natočený násobně víc sexy a s mnohem lepšími triky, které tak brutálně nezestárly jako tady. A stejně jako Bay už nikdy nenatočil lepší blockbuster než Armageddon, Emmerich nepřekonal svůj ID4. Pro zajímavost armáda podporovala natáčení jen do chvíle než zjistila, že se ve scénáři vyskytuje oblast 51. Premiéra pak proběhla stylově druhého července, ve stejný den, kdy začíná děj. Zkratka ID4 byla užita kvůli právním problémům s původním názvem. A česká Cinema dala filmu stoprocentní hodnocení. (10.11.2007)

Další konzumní Emmerichova podívaná, kterou bych mohl úplně odstřelit za přihlouplý příběh zabalený do pořádně mastného papíru z milionů bankovek, ale to já neudělám. Tenhle film vznikal za účelem pobavit masy, nervat jim do hlavy násilím moudra a filozofické názory, prostě jen a jedině pobavit. Jistě, že myšlenka silnýho amerikanismu je tam hodně cítit, ta všeobecná hrdost pod vlajkou s hvězdičkama a pruhama i když jim za zadkem UFOuni kropěj White House. Ale taky onen zvláštní fakt, že až něco katastrofického dokáže národy spojit v jeden. Efektová část, na které si tenhle německý velkorozpočtář vždycky dost zakládal, a na kterou mu studia hojně přispívala, je onou hlavní hnací silou celého filmu. Bohužel někdy je to jak se říká příliš a divák se v tom topí jako v zahradním bazénku, do kterýho vlítnul po hlavě když uklouznul po gumové kachničce. Samotné talíře či vesmírné lodě vetřelců jsou monumentální, stejně jako likvidace amerického majestátu, už méně zajímavou částí je návštěva u UFOunů doma, mimo povrch Země, kde už si to na velkolepost jen hraje. Když si zpoza kýble popcornu usmyslíte, že to poselství stejnak najdete, tak klid. Zobejte dál, krom toho výše zmiňovanýho stmelení národů tam fakt není a jen vás to ochudí o dojem. Will Smith opět hláškuje a jeho přivítání návštěvníka na naší planetce nemá chybu. Žel ostatní herci, včetně velkých jmen jako Pullman nebo Goldblum hrají už jen do standardu. Ale co víc chtít od týhle absolutní komerce? Já dávám za 4, nechávám u ledu kupu chyb co film má, ten už zmíněnej nulovej příběh, dokonce i přeefektovanost a stupiditu spousty momentů a prostě se bavím. Mozek stranou, všeobecná pohoda. (13.11.2004)

Ronald Emmerich chce tak trochu být jako Spielberg a třebaže jsme se zde sešli u jeho pravděpodobně nejzdarilejšího snímku, nelze obecně říct, že by se mu to příliš dařilo. Rodinné hodnoty, nebo spíš ještě více všudypřítomné, až otravné vlastenectví (Emmerich je ovšem němec - wtf?), megalomanská zápletka, oslnivé triky, to vše tady máme. Je to však i drobátko nadsázky, nebo možná jen nechtěný humor, který dělá tento megalomanský blockbuster méně táhlý a o level, dva, zábavnější než průměrné velkofilmy bývají. Film trpí neduhy béčkového scénáře, od příliš jednoduché vyřešení krize až po všemožná klišé, ale je to právě jakýsi "guilty pleasure" feeling a efektní akce, jenž to omlouvá... 7/10 (01.08.2012)

Prvý záber - pohľad na americkú vlajku. A hneď je jasné, že vyobrazenie amerikanizmu bude vo filme jasnou záležitosťou. Sú však filmy typu ako je tento, v ktorých mi to až tak neprekáža. Svoju zásluhu na tom majú hlavne efekty, zvuk, čo sa dozrkadlilo aj pri udeľovaní sošieka tiež Will, ktorý presvedčil, že sa hodí viac do kasových trhákov a je pomerne veľkým lákadlom, než do sitcomových vôd. Celá rada filmových, dojemných, lúčiacich klišé sa zarýva pod kožu, no nie až tak silno. Všetky ostatné elementy totiž fungujú naplno. 80%. (06.10.2007)