Osm a půl

Typický Felliniho film. Spousta italského temperamentu. Výtečná hudba (např. Chačaturjanův šavlový tanec). Krásné ženy (Claudia Cardinale). Neuspořádanost a rámcově rozháraný děj. Marcello Mastroianni. Režisérovy autobiografické výlety do dětství. Film zraje jako víno, od nudného začátku po skvostý konec. 8 a půltý režisérův film. (11.05.2009)

O hraničním snímku Frederica Felliniho i Marcella Mastroianniho bych mohl napsat román, který se naneštěstí prodlužuje s překvapivě narůstajícími lety. Osmi a půl se mi otevírá nemluvně, zato oslnivě a zněle svět člověka, který se cítí poslán k tomu spoluutvářet zemské stvoření, aniž by byl disponován k plavnému otcovskému vzletu a objetí. Sebeironicky se přitom zobrazují události všedních střetů s kritiky, producenty, aktéry, které známe všichni, kteří jsme se vydali na věčnou poušť, na níž lze stavět jen z písku, i vzpomínky, které se oživují – s hlasitou výčitkou – všem, i těm bez jakýchkoliv tuh. Zdegenerovaný, k lhostejnosti vychýlený svět toužící po jasné interpretaci odvrací zrak od prvních zkusmých tvarování a žádá si jasného poselství, vůči němuž tvůrce dokáže nanejvýš mlčet nebo se vzdát a rozplynout – v prvotní mračna či písky, z nichž něco konečně povstane. Asa nisi masa… (13.08.2017)

Nepamätám si už, ktorým Felliniho filmom som začínal, ale bez pochybností viem, že jeho filmom 8 1/2 som s ním skončil. Moja obľuba Felliniho filmov v mladosti iste nepramenila z toho, že by som mal snobské sklony, skôr z mladíckeho rešpektu k autoritám. Lenže časy sa menia a dnes mi už maestrove filmy takmer nič nehovoria, resp. tým menej mi hovoria, čím viac sú o ňom, o jeho radostiach, starostiach, snoch a fóbiách. A 8 1/2 je príliš osobný film na to, aby som mu doprial aspoň tie pôvodne pridelené tri hviezdičky. (15.01.2013)

Asi by mělo stát za menší komentář tak průměrné hodnocení filmu, který rozhodně není průměrný. Filmů od FF jsem moc neviděl (sladký život a amarcord). "Osmapůlka" je na rozdíl od nich plná chaosu a těžko vstřebatelných myšlenkových pochodů autora. Do Felliniho filmů se asi musí dospět a i když nejsem nijak výrazně komerční divák, tak ten film zatím plně docenit nedokážu. MM uhrančivý, CC okouzlující. (27.12.2013)

Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... (02.04.2004)