Já, padouch

Bond, Superman a ti druzi hlavně z druhé strany, prokletím tohoto filmu je zároveňi jeho největší deviza. Je určen primarně dětem, pro dospělé bude nadměrně infantilní. Nesnaží se předstírat, že postavy jsou reálné, což podporuje i animace. Je mi to nadmíru sympatické, ale ať dělám, co dělám, film mě nebaví, protože opravdu není rodinný, ale je určen jen dětem. (14.07.2019)

Já, papouch, je převelice sladká animálna. Tvůrčí kolektiv, nebrzděn trapnou zákonitostí fyzična, popustil uzdičky svým fantasiím a roztomile si zaprýštil. Pohledný ústředník sice nedotáhl vztah s trojicí preadolescentek do očekávaného GRUppensexu, ale neva, dvojka to snad dožene. Krajně vhodné pro pobavení harantů i jejich uondaných konstruktérů, kteří sice nadávají na otravnost oněch pidizjebíků, tím však střílí do vlastních řad, neboť ontogeneze rekapituluje fylogenezi, jak víme již dávno všichni my, nekompromisní eugenici. (11.09.2013)

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Snažil jsem se napsat komentář ke snímku Já, padouch (2010) asi týden po jeho zhlédnutí, leč tu jsem si náhle uvědomil, že si z něho již vůbec ničeho nepamatuji. Podíval jsem se tedy do zdejší galerie, abych si prohlédl obrázky z daného díla, ale ani to mi příliš neosvěžilo paměť. Nebyl bych to býval do sebe řekl, ale asi jsem již příliš starý, paměť mi dobře neslouží, a animované filmy pro děti, které vznikají bez jakýchkoliv ambicí či inovací, mně prostě nic neříkají. Ještě dříve, než tento laciný nickelodeon doputoval poloilegální cestou na pevný disk mého osobního počítače, jsem se domníval, že z (nutno říct nikterak originálního) motivu titulního darebáka v centrální úloze tvůrci vykřešou něco alespoň podobně nápaditého, jako v případě snímku Megamysl. Nicméně jsem se mýlil, neboť autorům tohoto díla schází kreativita a místo pořádně propracovaného děje sází na žluté potvůrky. (05.01.2011)

Úplně špičkový animovaný film. A animace byla skvělá a groteskní. Rozesmál mě už jen samotný pohled na pana Gru. Dabing se také vyvedl. Nikdo jiný než Jiří Lábus by se na něj nehodil lépe. Opravdu kvalitní. Po dlouhé době jsem se zase nasmál. Animovaných filmů už je více než dost. Ale tady měl film měl silný náboj. 90% (26.07.2011)