Kawasakiho růže

Mimořádně dobrý námět na téma viny má hrany obroušeny scénářem, který chvílemi marně popadá dech. A k tomu ještě "herecký" projev pánů Mikulčíka a Kratochvíla. Dlužno podotknout, že fotograf Kratochvíl v roli herce není tak strašlivý, jako "profesionál" Mikulčík. Ale i přes tyto nedostatky je to film s velkým nábojem a obrovským poselstvím. (10.09.2012)

Silný a suverénně natočený film, který několikrát zavrávorá, když se do něj Jarchovsky snaží nasadit slovní vtípky. P.S: Po 3 sezónách v pekle opět vynikající výkon Martina Huby, ale upřímně doufám, že v příštím filmu přehodí charakterovou výhybku, protože jestli s těmi citlivými postavami hodlá zajít ještě dál, tak se nejspíš samou melancholií rozpustí. (12.01.2010)

Kawasakiho růže je pro mě velkým zklamáním a selháním Jana Hřebejka a hlavně oceněného (proč?) Petra Jarchovského. Necelou hodinu film nevyzníval zas tak špatně (i když vztahový trojúhelník vypadal dost nereálně a pochybně), ale pak se něco zlomilo a celé dílo jsem s nechutí dokoukával. A podařilo se mi to asi jenom díky výborným hereckým výkonům Martina Huby, Dany Kolářové (její "lesní" scéna byla hodně silná) a Ladislava Chudíka. Na druhé straně, role Antonína Kratochvíla mi postupně extrémně začala lézt na nervy, stejně tak postava Lenky Vlasákové, přestože ji nezahrála špatně. Takovéhle vyrovnání s minulostí (značně vykonstruované), nechť si čeští tvůrci raději příště ponechají sami pro sebe. Hodnotím slabšími 3*, a to jen kvůli již výše zmíněným 3 hercům, kteří si nižší hodnocení za svou odvedenou práci v tomto filmu nezaslouží. (21.07.2011)

Škoda, že si autor v první třetině teprve zmateně vybírá linie, které budou hrát ústřední prim a ty rozjezdové tak nějak nechá ve smutném polotovaru, aby se občas marně přihlásili o slovo (na celek to naštěstí nemá výrazný dopad). Poslední třetina přitom slévá postavy, příběhy a kontinenty natolik zručně, že by se sem nejen bez problému vešly, ale ještě by tuto mozaiku rozšířili o důslednější popis generačních rozdílů, který zřejmě v plánu i byl (viz. postavy dcery, tchána a vnučky, každý s jistou individualitou a minulostí), leč se kamsi vytratil. Jarchovského nedotažený, lehce rozštěpený scénář tak vylepšuje znamenitá Hřebejkova režie, živelná kamera, náladotvorná hudba a starší generace výtečných herců, výrazně převyšující tu mladší. (11.05.2010)

Náš vztah s Hřebejkem je hodně bouřlivý. Z počátečního nadšení z jeho filmů se postupně vyklubalo velký zklamání z obsazování stále těch samých tváří a omýlání stokrát řečeného. Rozhodl jsem se tedy k nejvyššímu trestu, který může českého filmaře v naší zemi potkat, mým totálním bajkalem jeho filmů v kinech. Začátkem roku jsem na csfd slídil po lednových kino premiérách a narazil jsem na Kawasikoho růži, říkám si, co to asi bude za japonskou srágoru a kliknu na to a ejhle ono Hřebejk. Kouknu na herecký ansábl a málem jsem spadnul ze židle, žádná stará osvědčená partička, ale jména který buď ctím nebo vůbec neznám a tak bylo rozhodlo, říkám si Hřebejku, ty bejku, dám ti šanci a dokonce s takovou poctou, že tvůj film bude můj první kiňák roku 2010, tak snad to neposereš. A neposral !! Naopak, jedná se o bezkonkurečně nejlepšího "hřebejka" . Film má dva obrovsky silný momenty. První je výslech Chudíka jako bývalého StBáka, to jsem vzteky málem nezvlád a pan Chudík měl štěstí že jsem nebyl na place, protože kdyby jo, já bych mu jí snad vypálil, teda aby jste pochopili, ne panu Chudíkovi, toho si važím a mám ho rád, ale jeho postavě, kterou on zahrál naprosto přesně, tak jak občas slyšíme ty StBácký zmrdy v TV. S naprostým chladem, bez kapky emocí, lítosti a studu popisujou, jak lidem ničili životy, vztahy a působili jim ohromnou lidskou bolest. Druhý moment je scéna Danušky Kolářové v lese. To bylo prostě něco něuvěřitelnýho a paní Kolářová tím jen potvrdila, že patří mezi velké dámy českého filmu za svůj poctivý herecký přístup k nám obyčejným divákům. Samozřejmě na pochvalu jsou i všichni herci ( pana Hubu musím prostě jmenovat ) i neherci (zdravím PANA fotografa Kratochvíla ) Celkově na mě film zapůsobil neskutečně vyzrále, pravdivě s naprosto dokonalým koncem. Nezbývá než poděkovat za velký a silný filmový zážitek. (13.01.2010)