The Last Man on Earth

S trochou nadsázky řečeno, je to takový tematicky spřízněný pradědeček hitovky JÁ, LEGENDA s Willem Smithem. Postapokalyptická atmosféra prvních 20-ti minut je výborná. Nejsou k tomu potřeba stohlavé shluky komparsu a panoramatické výjevy, stačí pár vylidněných ulic, na zemi odpadky, u silnic pár mrtvol a zlověstný kouř z jámy, kde hlavní postava pálí nakažené mrtvoly. Pojetí zombíků, tedy lépe řečeno nakažených, je poněkud zvláštní – spíše připomínají ožralé vandráky při cestě z flámu, i po třech letech od nákazy pořád chodí v celkem čistých a nepoškozených hadrech, po vzoru upírů nesnáší česnek, pohledy do zrcadla a denní světlo, myslí jim to (hlavního hrdinu oslovují jménem) a používají nástroje. Flashback, který dokresluje a dovysvětluje děj, je dost zkratkovitý, takže na člověka nedolehne ta tíha okamžiku, kdy vypukne celosvětové epidemie. Závěrečná akční desetiminutovka je až nechtěně komická, bohužel. Ovšem je tu ale charismatický Vincent Price, který to statečně táhne na bedrech a který by „prodal“ i sebevětší blbost. (04.01.2014)

Depresivní samotu v postapokalyptickém světě vystřídává v noci zahrada plná oživlých mrtvol s upířímí choutky a ráno, kdy náš hrdina v širém opět věší nový česnekový věnec na kříž na domovních dveří... tak začlo moje první setkání s hereckou legendou hororového žánru Vincentem Pricem. Už úvodní scény Posledního člověka na Zemi mě pohltily, ale vážně jsem nečekal takhle působivý zážitek. Sci-fi horor natočený podle Mathesonovy povídky je pro mě opravdovým sci-fi (s rozehráním vědeckého tématu) i opravdovým hororem: s temnou amosférou vyvolávající děsivé pocity daleko víc bezvýchodiskou situací a rostoucím strachem, než hromadou zohavených těl a krve. Vincent Price se svými pohledy film dokázal skvěle potáhnout často i zcela sám na scéně a zpracování příběhu navíc v sobě nese i mysteriózní střípky později se odhalujících odpovědí na otázky, které v divákovi od počátku vyvstávají. Vyprávění klikatými stezkami od zombie hororu až mj. k rodinnému dramatu z minulosti mě mile překvapilo stejně jako nekompromisní závěr, který kašle na zaužívané hollywoodské šablony a nebojí se předat divákovi poměrně drsné poselství. Při tom ještě mnohokrát před tím stihne film přinést i další silné scény (postýlka s dcerou, poslední dialog s manželkou, černý pes...). [90%] (28.07.2021)

Mathesonovu knihu jsem necetl, ani jsem nevidel zadne jine zpracovani, takze o deji jsem mel jen hrubou predstavu. Tahle nestandardni upirina me po nekolika minutach naprosto vtahla a drzela me az do uplneho zaveru. Je sice fakt, ze po genialni prvni tretine jde atmosfera trochu dolu, ale neni to zadny propastny rozdil. Na prvni pohled jde o jeden z filmu, ze kterych Romero cerpal inspiraci pro NOTLD. Co ho ovsem vyzdvihuje do nebeskych vysin je Vincent Price v jedne ze svych nejlepsich roli vubec (a to je co rict). Neocekaval jsem depresi a vim ze upiri se boji cesneku a zrcadel, takze jsem se bavil dokonale. (31.07.2005)

Vôbec sa Timovi Burtonovi nečudujem, že ho sci-fi zo 60. rokov tak neskutočne ovplyvnilo ako v živote, tak aj v jeho tvorbe. Ja sám som počas sledovania dostal nápad na moje vlastné sci-fi :-) A prečo dokáže tak silne inšpirovať? Pretože zatiaľ čo dnešné sci-fi sa spolieha na efekty a akciu, to staršie si muselo vystačiť "len" s príbehom. A príbehy inšpirujú. (21.11.2010)

Snímok som videl v pomerne divnej kolorovanej verzii, ktorá mu ale paradoxne dodala zvláštne kúzlo. Ťažko vysvetliť, treba vidieť. A zrejme aj to nezvyčajné zafarbenie u mňa dopomohlo filmu k lepšiemu hodnoteniu, pretože snímok aj napriek svojej nedlhej minutáži pôsobí uťahane a rozvláčne. Tak mi to aspoň vyzeralo aspoň ako atmosférický, už keď nie zábavný snímok. (03.01.2021)