Imaginární lásky

Manipulatívne hry o láske, ne/naplnených túžbach a potrebách zabalené v umeleckom pozlátku, kde hrajú pekné tváričky a pocitové momenty. Nemôžem si pomôcť, ale Dolenova inšipácia je zjavná. Almodovarovský štýl je síce čitatelný, len miestami bolo ťažšie uchopiteľné, či sa ho snaží prekrývať (a dať tomu svoju tvár) alebo priznať farbu (a jemne dotvoriť po svojom). Je to film nezávislácky, umelecký, krehký a "precitlivelý". Rozhodne ho treba prežiť, preto aj pri hodnotení viac zvažujem to, ako som ho "odčumela" a nie analyzovala či prirovnávala. Zaslúži si, aby bol hlavne vnímaný cez všetky prvky (aj manierizmus, slow scény, kamera aj keď je podaná tak, že môže vadiť, vytvára zvláštnu koketériu s divákom). (23.06.2011)

O nás bez nás? Opravdu takoví jsme, my režisérovi současníci, děti polistopadových dnů, má generace? Těžko říct, prosil bych, abychom si před konečnou odpovědí uvědomili rizika každé generalizace! Každopádně, když už jsem o tom začal, přispěji, pakliže ničím jiným, alespoň svou skromnou troškou do mlýna - co vím, v žádném ze svých komentářů jsem nepoužil, a zřejmě nikdy nepoužiji výrazů "manichejský, potažmo manichejské". Laciný snobismus umím projevovat jinak a líp! Nicméně, přestože zůstala první otázka nerozřešena, ptejme se dál, mnoho otázek totiž zůstává, za všechny kupříkladu ta hybná, ta, v které spočívá dynamika Dolanova druhého celovečerního filmu: opravdu jsme takovými, my bláznivě, silně, leč neopětovaně zamilovaní? Jako by se nás režisér a scénárista v jedné osobě ptal, tak schválně, kdo z nás, vás, "v lásce bez lásky", by hodil přes palubu (a to doslova!) dlouhé roky nejlepšího přítele kvůli zlatovlasému a zlatoústému přivandrovalci, na kterého si už od doby prvních lásek myslíte? Jedině tak Francis a Marie? Hmm, skutečně? Nefandíte si? 75% (30.06.2016)

Slibuji, že až budu hodnotit příští Xavierův film nebudu zaslepený nenávistí, nebudu zaujatý vůči lidem, kteří si s člověkem hrají, a pak je odstrčí do kouta, kde to páchne vinou a slzoproudem. Nebudu zohavený bolestí a nechutí, protože (a tady souhlasím s jednou z postav) člověk, kterého máte na piedestalu má vždycky pravdu. A tam je ta černá díra. Trpkost. Myslel jsem si, že kostlivec zůstane ve skříni. Nikoli. Vylezl, bodnul mě do rány a řekl: "Už nikdy víc!" (07.12.2010)

Dolan má talent, má vkus, má štýl a má vždy vo filmoch ženy, ktoré neskutočne dobre hrajú. Ani tu tomu nebolo ináč. Film, ktorý povedal presne to, čo mal povedať ... že vždy tu budú nejaké tie imaginárne/odmietnuté lásky, lebo tak to v živote chodí. Scény, kde Francis a Marie vyjavia svoje city Nicolasovi boli výborné, takisto aj ich falošné a kyslé úsmevy počas celého filmu ... no nádhera. Podľa mňa je to ale maličký krok späť, lebo prvé Dolanove dielo bolo fantastické. (16.06.2015)

Jistě se mohu rozplývat nad "genialitou mladého tvůrce", ale pokud k filmu přistupuji objektivně, musím přiznat, že mě nijak zvlášť neohromil. Snaha být co nejvíce artový, cool, queer apod. je prostě moc očividná a často rušivá. Líbilo se civilní herectví a Xavierův obličej. HUDBA: je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Obsahuje pouze převzaté písně, které jsou skvěle vybrané. Potěšilo mě především užití Pass This On od The Knife - tenhle song jsem si, bez ohledu na klip, vždy představoval v podobném snímku. Dolan využil i sólovou desku Fever Ray. (27.01.2011)