Poupata

Depresivní film snad po všech směrech: dunivou hudbou, zimní potemnělou atmosférou plnou smogu a šedivých vloček, příběhem o závislosti na automatech a lidech, kteří jsou mentálně velmi málo vyspělí. Jediným pozitivním jevem ve filmu je dvojice Vietnamců, kteří však stejně doplatí na zhovadilost Čecha, takže opravdu dost negativní film, který by se mohl pouštět jako odstrašující případ ve školách. Obávám se, že podobných osudů je kolem nás víc než dost. Silné 3 hvězdy! (07.05.2014)

Rovnako zlý a podpriemerne zrežírovaný film ako drvivá väčšina súčasnej českej produkcie. Všetko a najmä postavy plávajú vo vzduchoprázdne. Kurva sa hrá tak, že poviete herečke, aby celý film žula žuvačku. Česká kritika víta tento film kvôli istému záblesku "sociálnej reality". Film je však tak zle zrežírovaný, že je otázne, či to je na prospech. Vtip s aziatom akoby tu doplachtil z iného staršieho českého filmu, podobne ako intertextuálny odkaz s liatim olova. A tu sa dostávame opäť k Pelíškam. Poupata sú opäť len Pelíšky, síce ultradepresívne, ale stále Pelíšky, čo sa týka audiovizuálnej gramotnosti. To je aj dôvod, prečo mu akademici dali prednosť pred Sedláčkovou Rodinou a prečo tento nepozerateľný film dostal toľko Levov. (24.05.2012)

Nevím, proč by sociální drama mělo být něco mezi knihou Job a Zjevením sv. Jana v bezbožných industriálních kulisách... Paradoxně nevyhlíží osudy hrdinů Poupat o nic tragičtěji, když namísto vnímavé vnitřní charakteristiky na ně tvůrce uvaluje další a další příkoří, nechává je vegetovat v hnusném světě bez naděje a jejich vztahy redukuje na více méně negativní společenské interakce. Spíš než autentickou sociální výpověď o krizi a okraji tu máme velkolepé divadlo zmaru a zhrzených nadějí, které místo katarze obsahuje přešlechtěný scenáristický twist -- domyšleno do důsledku ten ale neříká nic ani o postavách, ani o světě, ani o (téměř absentujících) morálních hodnotách. Nevzniklo tak ani dílo syrových kvalit Fish Tanku, ani stylizovaný obraz "drsné jemnosti" osudu rozměru Adamových jablek, ale ani přesvědčivě vygradovaná sociální výpověď o všední naději v beznaději jako ve Štěstí... vznikl vypravěčsky a režijně poměrně kultivovaný film, kterému škodí manýristická snaha zapůsobit a vyobrazit svět co nejšedivějšími barvami. Paradoxně tak zanikají odstíny, které dělají z konstruktu živou tkáň. Myslím, že vinou toho uniká i produktivní reflexe normalizační "špíny za nehty", o které píše Matty. Poupata ustrnula spíše u spartakiádního povrchu zásadních nešvarů a zvrhlých sociálních rituálů, než aby nabídla detailní analýzu toho, co je na životě v "neo-normalizaci" tak osudové. Ale i za těch několik zdařilých scén a solidních hereckých výkonů nutno hodnotit jako český nadprůměr a Jiráského připsat na nepočetný seznam českých nadějí. (15.12.2011)

Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový. (18.12.2011)

Tohle je poněkud netradiční „vánoční film“. Syrový, bezútěšný, zato se živými postavami z masa a kostí. Snad každá z nich v průběhu filmu provede něco nepěkného, přesto je divák chápe a stále jim fandí. Scénář je totiž pečlivě poskládaný, takže film řekne svoje a nemá potřebu nic dovysvětlovat, jen zkuste vlastní mozek. Ono je totiž tentokrát o čem přemýšlet. Od striptérek až po Vietnamce. Výborné je každopádně celé herecké obsazení, takže nebudu nikoho konkrétně jmenovat, abych na další nezapomněl. Český film má snad ještě naději... (90%) (26.12.2011)