The ABCs of Death

Takhle to dopadá, když filmoví tvůrci dostanou naprostou tvůrčí svobodu. Rukopis některých režisérů je tu jasně zřetelný a pokud znáte jejich tvorbu, snadno jejich segment poznáte už na začátku (Vigalondo, Rumley, Gens ad.) To mě potěšilo. Výsledný dojem je ale opravdu velice slabý, a to i přesto, že nějak takhle jsem si ABCs představoval. Zklamal Spasojevic, West se na to úplně vysral. Trojlístek nejlepších: D, L, X. (02.02.2013)

Zklamání jak hrom. Příliš málo skutečně dobrých segmentů, nadvláda průměrných a podprůměrných + sem tam něco naprosto otřesnýho. Nápad oslovit hordu významných současných hororových tvůrců z celého světa, přiřadit jim písmeno abecedy a nechat je natočit krátký film s tematikou smrti, není sám o sobě špatný. Ovšem vznikla z toho neuvěřitelně nesourodá směsice kraťasů, jejichž kvalita je strašně rozkolísaná. Z těch povedených: Y Is for Youngbuck Jasona Eisenera, X Is for XXL Xaviera Gense, D Is for Dogfight Marcela Sarmienta, L is for Libido Timo Tjahjanta, U Is for Unearthed Bena Wheatleyho, Q Is for Quack Adama Wingarda. Tedy 6 z 26, což je žalostně málo. Dalších pár příběhů pak sice má něco do sebe a jsou pěkně natočené (I, O, T, H, R), ale mně osobně nesedly. A zbytek se pak potácí mezi nudným nezajímavým průměrem a nesledovatelnou trapností (F!!!). A takový Ti West musel svěřený rozpočet někde prochlastat, jinak si jeho zhruba půlminutové M Is for Miscarriage vysvětlit neumím. (01.02.2013)

Toto byla celkově docela náročná zátěžová zkouška, jestli vydržím i ty nejdebilnější (z většiny asijské) debility, co kdy kdo natočil. Jen některé povídky se docela vyvedly. Uvedu zde jen ty, které i docela překvapily. Například D is for Dogfight, vcelku originálně natočené zpomalenými záběry a alespoň se snahou udělat nějakou pointu. Q is for Quack, chytře pojatý film o filmu oblíbeného režiséra Adama Wingarda. T is for Toilet, absolutní špička celého toho maglajsu, překrásně navržená, vtipná a vizuálně vypracovaná. U is for Unearthed, taky docela nevídaná prácička, stačí jen jedna malá vymoženost a hned se na to všem dívá lepším pohledem. Doslova. A nakonec X for XXL, velice gore záležitost, trošičku předvídatelná, i když asi jak u koho. Ale mám to ráda pěkně načerveno, takže palec nahoru. A naopak ty sračkomagorské guláše jako bylo F, O, H, W, Y a Z, které nestály ani za starou, smradlavou, prašivou belu. Některé povídky by možná měly naději, kdyby se nad nimi lépe a déle přemýšlelo, nebo kdyby dostaly lepšího režiséra. Musím se tu také přidat k názoru udivené většiny nad výkonem Ti Westa, který neměl absolutně žádný smysl, šmrnc, pointu, prostě vůbec nic. Z většiny jsem režiséry neznala, ale West mi dával pomyslnou jistotu, že aspoň jeho příběh by mohl za něco stát. Bohužel nic. (23.03.2013)

Jako celek bohužel žádná sláva, dolů to stahuje množství skutečně podprůměrných segmentů. Za vidění určitě stojí zmiňovaný Dogfight, který je pěkně natočený, ale mám zde trochu problém s nelogickou pointou a faktem, že je obtížné točit se zvířetem, obzvlášť ve slow-mo, což je pak hodně vidět. Mým favoritem je tak Youngbuck, který je nejen výborně natočený, s pěknou pointou, ale má i nejlepší hudební doprovod v podobě úžasné retro písně Power Glove - Vengeance. Za zmínku dále stojí pěkná clay animace Toilet, úchylné Libido a syrové XXL. V další řadě stojí Removed, Unearthed, Pressure a Jidai-Geki. Suverénní dno pak vytírá WTF, Fart, Miscarriage a Zetsumetsu. (15.04.2013)

Dle zdejších komentářů jsem měl poněkud obavy, nakonec jsem byl příjemně překvapen. Jistě, v tom množství drobných povídek se najdou studentská cvičení a bláboly - např. těšil jsem se na zvířecí snuff, což je ve většině současných kinematografií v dnešní době tabu, jenže jsem se dočkal nevtipné pointy jako z laciné telenovely - , avšak u mnohých jsem se od srdce zasmál. Zapomeňte na horror, pokud ho nezaměňujete za gore a rozličné bizarnosti. Horror je děs a strašení, zde se jich ovšem nedočkáte. Přesto mne mírně děsil zápas se psem (vím, byl upravený počítačem, ale stejně...). Záchvaty smíchu se dostavovaly u příběhů - Prd (ti Japonci!), Samurajský film (harakiri je prostě bžunda), Vraždící hovínko (vybavila se mi postavička animovaných filmů Doodieman, kterou se mi na CSFD nepodařilo najít), Libido či X-XL (jo, tomu říkám správná dieta!). Hodně příběhů se točilo okolo toalety, jsou k vidění rozličné podivnosti - muž, kterému rostou pod kůží svitky filmu, a v sexu dominovaly japonské prasárničky, zejména poslední povídka. Takže - strašení ne, zábava ANO! (12.05.2014)