Probudím se včera

Ráno vstanu a sežvýkám si Orbit. Objevilo se pár vtipných momentů (myšleno dva), ale jinak.. Někde za polovinou tomu spadne řemen, přesvícená stylizace ala Vyprávěj má blíž k nostalgické umělině než šedivé autentičnosti a Marty McMádl vypadá, jak kdyby si z pusy vyndal zubní protézu. Jakému publiku to bylo vlastně určeno? U nahánění ušatého emigranta Waldemara jsem se v tom úplně ztratil.. (23.11.2021)

Zajímavý pokus o macourkovskou crazy komedii se sci-fi prvkem, v české kinematografii kdysi tak plodný a oceňovaný subžánr, pokus, který ovšem zůstal hrubě nevytěžen a který jasně ukázal, že napodobit nebo se jen přiblížit macourkovské imaginaci je pro současné scenáristy věc vskutku neproveditelná. Další, neméně důležitý, kámen úrazu tohoto filmu je pak fakt, že Miloš Macourek měl na režisérské stoličce svého Oldřicha Lipského, potažmo Václava Vorlíčka, kdežto scénáristé Lumír Holčák s Jiřím Mádlem mají Miloslava Šmídmajera, jehož práci bych tedy přídomkem ,,invenční" neoznačil ani nějakým nevysvětlitelným omylem... Opravdu zamrzí, že tak slibný projekt zůstal takhle nedotažený, oproti perfekcionalistům typu Oldřicha Lipského tu současní tvůrci nabízejí promyšleně snad jen product placement - stačí srovnat jen s konkurenčním seriálem Vyprávěj, který, ač myšlenkově neuvěřitelně plochý, po stránce výpravy a kostýmů navodil iluzi předrevoluční doby asi tisíckrát dokonaleji. Tady se návrat o čtvrtstoletí realizoval víceméně jen pár songy Michala Davida. Takže ve výsledky takový v poslední době typicky nemastný neslaný český mainstreamový film. Ale ten původní nápad, ten byl milionový... (15.10.2012)

Probudím se včera je dokonalý příklad toho, proč se o českém filmu jako takovém říká, že je v krizi. Chybí tomu čerstvost, dravost a hlavně odvaha. Odvaha nemít tam produkt placement v každé druhé scéně (nedělám si iluze a naprosto perfektně chápu, že se na film někde peníze najít musí, ale to mi nikdo nevymluví, že se to musí být opravdu v každém druhém záběru a ještě takhle neskutečně rušící) odvaha pohnout s tou kamerou občas i jinam a zkusit nějaké jiné věci, trošičku, alespoň malinko experimentovat, aby si mohl všímavější divák říct, že to byl fajn záběr. Ne mít statickou a nudnou domácí kameru. Odvaha říct scenáristovi, že jeho scénář jako celek je fajn, ale musí dopilovat ten závěr, který prostě zabil vše, co se dalo. A to nemluvím o tom, že nám není prakticky nic vysvětleno, co se cestování času týče, ono to prostě tak nějak už existuje… Zkrátka a dobře, fakt jsem od tohoto filmu moc (spíše nic) nečekal, ale tohle bylo špatné. Jedna hvězda za těch pár dobrých vtipů, z nichž většina se točí okolo Radovana Krejčíře a druhá za roztomilou a talentovanou Evu Josefíkovou, které bych přál mnohem lepší role, kde by se mohla více projevit. 40 %. (20.01.2014)

Český film je na tom asi opravdu špatně pokud se natočení filmu neobejde bez tuny žvejkaček, pití energeťáku, návštěv jedné drogerie a dalšího otravného product placementu který na diváka vyskakuje z každého rohu. Součástí takového snímku by mohl být zajímavý kvíz! Kdo najde všechnu reklamu ve filmu! Výherce dostane novej VW! Co se týče reklamy šel tenhle film jen krůček za Veni Vidi Vici (2009). Teď k filmu... Už jsem to tu psal. Mám rád komedie o cestování časem. Z těch našich považuji dodnes za nedostižnou Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. Zde se Petr (Filip Blažek), kterému se nedaří udržet si dlouhodobější vztah, vrací o 20 let zpět do roku 1989 aby řekl své milované dívce, že ji miluje. Je pár měsíců před sametovým listopadem, ale i tak je škola kam se vrací plná komoušů a bizardností což umožnilo vytvořit několik vtipných zápletek. Pro mne jich tam osobně bylo málo a kromě pár konfrontací s Táborským (soudruhem profesorem občanské nauky) se z tématu jistě dalo vytřískat víc. Petrovo nadbíhání milované Elišce však bylo uděláno mile a nejeden divák se při tom duchem vrátí sám zpět někam na střední či učňák... I to prostředí roku 89 bylo uděláno tak, žem nerušilo a divák neměl dojem, že se dívá na další z rekvizit pečlivě seskládaný další díl seriálu Vyprávěj. Smíchem jsem se vyloženě nemlátil, párkrát jsem se usmál, lecos bylo trapné (honění králíka...). Záverečné skeče během titulků mi připomněly nechvalně proluslulou sérii Kameňáků.... Proč to tam proboha dávali? Nebýt Mádla a Josefíkové, asi bych šel ještě o hvězdo dolů.. Čekal jsem víc. * * (27.12.2012)

A nezrušíme ty zajímavosti? Teď jsem si pročítal drby k tomuhle filmu a je v nich tolik hovadin, kolik jsem jich nenapsal do všech písemek z dějáku na základce dohromady. Není jedna zajímavost, kterou by mi čísi záhadná ruka neupravila do tak velkolepé podoby, že ji pak musím reklamovat, protože v ní jsou chyby jak od třeťáka pomocné školy. Tak se na to pojďme vykašlat, když to neumíme... Co vám ale povím k filmu? Že je to poprvé, kdy nějaký film hodnotím ne za to, jaký je, ale jaký by být mohl, kdyby. Kdyby Mádl nevypadal (Jirko, nezlob se na mě) jako člen nastupující generace veksláků, s výrazem osla po noci s valachem k tomu, kdyby se výrazně upravil poměr dobrých a špatných vtípků, a především - kdyby zmizely scény, které vypadají tak, že se točily na tabletu... Co je naopak na polibek, tak nápad. Já kdybych se mohl ještě jednou probudit ve třeťáku na střední, musela by o rok později komise našemu ročníku maturitu buď odpustit anebo holky objet po místních porodnicích. No a pro mě by si Péťa Nárožnej musel dojít do šaten k tělocvičně, protože po tom měsíci bych byl tak mrtvej, že sám bych nevyšel ani na dvorek. (07.10.2013)