Režie:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrají:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (více)VOD (6)
Obsahy(2)
Žít v Zemi Barbie znamená být dokonalou bytostí na dokonalém místě. Pokud tedy nemáte úplnou existenciální krizi. Nebo jste Ken. (Vertical Entertainment)
Videa (5)
Recenze (1 079)
Pink goes with everything a ja sa neviem rozhodnúť či je to tak debilné, až je to geniálne alebo je to tak geniálne až je to debilné, či je to woke podvratné alebo zvrátene woke a či to feminizuje patriarchát alebo maskulinizuje matriarchát. Každopádne ten odkaz je pre mňa "ser na to či si Barbie a ži". Gosling a Margotka na zožratie. Hudba a colorgrading na výbornú. 9/10 ()
Dcerka mi nedávno říkala, že má úplně růžovou radost, že jsem ji vzal na hřiště. Ta věta se mi během sledování pořád vracela, protože ten film je prakticky o ztrátě radosti, ale tváři se, že je o něčem jiném. Není to žádná ponurá filozofie, ale strašně jednoduché a základní malicherné souboje mezi pohlavími, jen si prohodili role. Gosling nesympatického, ublíženého Kena pojal dokonale. Sled skečů, písniček a zábavných scének funguje na výbornou, včetně parádního hereckého obsazení. Ve finále je ale o tom, že od určitého momentu růžová radost zmizí a já to budu pozorovat v přímém přenosu neschopen s tím cokoliv udělat. Ahoj Barbie, chceš minerálku? ()
Zkoumání reálného světa příchozími z Barbie světa je podnětné, originální a nastiňuje příslib chytré, svěží a originální satiry, reflektující pseudoproblémy současné (západní) společnosti. Ale následný “konflikt pohlaví” a jeho dětinské řešení, ke kterému se film uchýlí, zazdívá veškerý potenciál zmíněného. Škoda. Dokonce ani vyváženost zábavy pro děti a dospělé zde nefunguje. Pro děti to vůbec není. Ale buďme rádi, že se po pandemii diváci vracejí ve velkém do kin. Za to Barbie díky. A obzvlášť pochvalu zaslouží strůjce geniálního marketingového nápad “Barbenheimer”. I když snaživá banda kolem Toma Cruise si to zastínění M:I-7 nezasloužila. ()
Pfú, to bola jazda. Dopozeral som to s odretými ušami aj očami až do konca a priznám sa, že vlastne ani neviem, čo mám napísať a ako to zhodnotiť, bez prehnanej kritiky, ale dúfam, že moje hodnotenie hovorí za všetko. Dávam jednu za Goslinga, ktorý si to očividne užíval. Poznámka na okraj: absolútne nechápem tie tržby. 30% - 1* ()
Galerie (86)
Zajímavosti (56)
- Dua Lipa vo filme hrá morskú pannu Barbie. Jej vzhľad priamo vychádza z modrej bábiky Dreamtopia Mermaid Barbie z roku 2018. (adam_majko99)
- Společnost Sony měla původně sloužit jako distributor filmu před převzetím Warner Bros. v roce 2018. (KGBelik)
- Režisérka filmu Greta Gerwig uvedla, že se ve filmu měli objevit v cameo rolích Saoirse Ronan a Timothé Chalamet, kteří s režisérkou spolupracovali na její dvou filmech Lady Bird (2017) a Malé ženy (2019). Z důvodu zaneprázdněnosti však ani jedno cameo nevyšlo. (jirikzaboj)
Rádoby feministický, ideově od začátku rozporuplný snímek s nejistou message o vymaňování se ze stereotypů diktovaného designu (od designu hračky až po design společnosti, ale jen odsud-posud), zato se zcela jasnou a bohatě naplňovanou intencí dosáhnout především nehorázného výdělku, jemuž je ve filmu nakonec všechno podřízeno, od geniálního marketingu, jenž ho provází, až po ilokuční sílu onoho "feministického", či spíše jen „anti-patriarchálního“ vyznění. *** Zakázaná slova a posvátné pojmy, do kterých se film nestrefuje, o nichž nápadně mlčí, a jimž mlčky slouží: Komerce, Komodifikace, Produktivismus, Kapitalismus. Jediný povolený pojem, do něhož se tu zástupně šije, ale jen tak, aby to bylo přitažlivé a zábavné pro široké platící publikum, intelektuální i mainstreamové: Patriarchát. *** Snímek jsem naštěstí shlédla v rámci feministického debatního cyklu Čtvrtá vlna Terezy Domínové v Edison Filmhub Praha, se skvělými hostkami Marie Heřmanová (obor kulturní a sociální antropologie) a Julie Šafová (obor kulturní a filmové publicistiky), na což jsem si ráda počkala a vyplatilo se mi to – debata, do níž se v průběhu zapojila i politoložka Kateřina Smejkalová, byla silným kompenzačním zážitkem k viděnému. Oč je film sám kontroverznější a rozháranější, o to výživnější a smysluplnější byla diskuse dotyčných žen o zákonitostech systému, ve kterém přežíváme, a ve kterém chtě nechtě muselo vzniknout i tohle dílo vědomě napěchované kognitivní disonancí, oscilující mezi potřebou hlásat omezenou osvětu v rámci povolených možností a zároveň sloužící modle nejhoršího konzumerizmu, destrukce a degenerace. *** Všechno dobré, co můžeme filmu přiznat, nechť je zarámováno dvojí důležitou pravdou: Ta první okřídlená pravda zní, že „kapitalismus ženu nikdy neosvobodí“ (Alenu Wagnerovou tu pohotově citovala Marie Heřmanová, více např. tady: https://a2larm.cz/2018/08/kapitalismus-zenu-nikdy-neosvobodi/ ), a znamená, že pokud film hlásá konec nadvlády stereotypů včetně patriarchátu a zároveň mlčí o kapitalismu, který nic takového neumožňuje, jde jen o výdělečnou úlitbu, která problém neřeší, ale prohlubuje, stávajíc se jeho součástí. Ta druhá zní, že kapitalismus zpeněží (komodifikuje) všechno, dokonce i autentický boj proti sobě samému. Tady se čítankově vydělává na myšlence vysvobození žen a mužů z některých zaběhnutých vzorců, přičemž hlavní vzorec – služebnost marketingu – je bez debaty znovu posílen. *** Neboli: Nezávislá režisérka Greta Gerwich se stává závislou režisérkou v područí manažerů Mattelu a WB, aby mohla k masovému publiku doručit rozkolísanou message o limitované nezávislosti a posílit tak kapitalismus znásobením moci a zisků mocných a bohatých. Kognitivní disonance plný pohár, please. *** Film je na povrchu místy vtipný a chytrý, ovšem celou dobu také plný evidentních kontradikcí, u nichž pozorný divák ustavičně naráží hlavou na neviditelné skleněné zdi limitů, o nichž se nemluví, a při sledování vás celou dobu mrazí (jste-li ten typ) z vědomí, jaké hlubší trýznivé pravdy zamlčuje tak nápadně, že je vlastně v konečném důsledku především o nich – aniž by ukazoval či otevíral cestu, jak se z nich vymanit. *** Nejspíš bych se plně shodla s přítomnými debatérkami, že film si je všech rozporů a problémů, které zamlčuje a posiluje, vědomý, o čemž mj. svědčí brilantní a v mnohém klíčový monolog matky o zoufalém postavení žen v dnešním systému, na které jsou dnes kladeny absurdní a protichůdné nároky, např. aby obstály v krysím závodu tvrdé kariérní bezohlednosti a byly zároveň pečující, všeobjímající a chápavé apod., v němž ostatně výrazy jako „kognitivní disonance“ a další nahlas zaznívají, jenom mě to logicky neplní žádnou nadějí a vůči autorce a její volbě ani žádným zvláštním uznáním. *** *** Ideová nekonzistence filmu se logicky propsala i do jeho rozpadlé narativní výstavby – zatímco na povrchu se můžeme bavit sledem chytrých, vtipných, barevných, roztančených skečů s izolovanými sděleními, jako celek film pohromadě nedrží, o čemž mj. svědčí i samotný závěr, kdy hlavní postava, stereotypní Barbie, odchází do skutečného světa živých lidí – a ve filmu se nijak neřeší, co to bude znamenat pro onen utopický svět ostatních Barbie a Kenů, pro něž byly do té doby rozhodnutí a činy stereotypní Barbie a „jejího“ Kena určujícím hybatelem a nositelem změny, a stejně se neřeší ani to, jak takový akt ovlivní ten skutečný svět – protože myšlenku, že ty dva světy, „svět barevných šťastných konceptů od Matella“ a „tvrdý svět žité reality“ spolu nebezpečně interferují, film sice chvíli rozehrává, ale pak ji spolu s řadou dalších nebezpečných myšlenek roztržitě opustí, takže to v něm stejně jako další nápady zůstává jen jako izolovaný bavicí prvek bez konzistentně budované pointy. *** (V Edisonu, s Lí, v rámci Čtvrté vlny Terezy Domínové.) *~ () (méně) (více)