Enderova hra

Přítomnost mnohovrstevného knižního sci-fi cyklu s důrazem na psychologii postav a aspekty strategií při válečných konfliktech byla hmatatelná, nicméně krátká stopáž, omezené narativní prostředky filmového média a především producentská šustivá očekávání udělali své, obzvláště v okamžicích, kdy se Enderova hra měnila jen na vizuál sázející pilot Kinder Star Treku („Čtverec H17, vertikálně G6, aktivujte Malého doktora do stavu pohotovosti! Luštěnino, nemáš něco na akné? Kvadrant Delta, sektor 41, pozor na translokaci energie na perimetru! Kolonele Graffe, cítím dole jakési pnutí, nevíte, co to znamená? A ty Bonzo? Jo vlastně…promiň.“) I ten Han Solo s artrózou se mi zdál jakýsi špatný.. (09.09.2015)

Natočili to správně. Dalo se to udělat ještě o chloupek lépe - bezútěšněji, ale i tak je to svěží vánek mezi vědeckofantastickými filmy poslední doby. Zachovat ducha Cardovi knihy se podařilo, sice za cenu krácení a drobného zrychlování, ale vše slouží příběhu. Hood je očividně fanda a dává si záležet. Vizuálně je Enderova hra vyšperkovaná jako áčkový blockbuster, děj je ale hlubší než bývá zvykem a hodně průměrných lidiček bude z kina odcházet s pocitem, že je někdo podfoukl. Nepochopí geniální konec, nebo jim nebude po chuti. Bitvy správně gradují, nenudí a z "maturity" se dají ždímat emoce po litrech. Herecké obsazení je parádní, hlavně to dětské a Asa Butterfield svou postavu dokáže bez problémů prodat. Možná jen místo Forda to chtělo většího fanatika. A Jablonsky zase jednou servíruje parádní téma. Jsem zvědavý jestli natočí zbytek. (06.11.2013)

Čekala jsem přímočarý, na emoce hrající film o záchraně Země, dostala jsem promyšlené, propracované, inteligentní dílo, které mezi všemi vojenskými simulacemi nenápadně naťukává takové myšlenky jako je Kantův kategorický imperativ (máme právo využívat jiné jen jako prostředky k dosažení cíle?), pre-emptive strike (můžeme zaútočit jako první jen proto, že nechceme čekat, až nepřítel napadne nás?) i teorie mezinárodních vztahů (Harrison Ford jako jasný realista Morgenthauova typu). A americký velkofilm, na kterém by se dalo ilustrovat hned několik politických a morálních konceptů? To se moc cǎsto nevidí. (31.10.2013)

Uplácat ze zajímavé, poměrně drsné a psychologicky namakané předlohy Hostitelské Stmívání v Bradavicích může jen naprosté, nekulturní hovado. A povedlo se! Dvanáctiletí smradi zase mohou do kina bez dozoru, Majer s Metrem a Godvynem si namažou macatější vrstvu jeseteřích jiker na macesy, protože skvěle zacílili, já jen hodím kosu z Májky a už teď hrůzou nespím, až začnou restartovat a přizpůsobovat assbookové mentalitě třeba Vetřelce. Taková náctiletá Riplyjová, osudově zamilovaná do vetřelčí matky, co se množí tak, že rozsévá mezi lidmi Amorovy čípky a pak jim z pupíků vylétávají růžové bublinky s ňuňu mimozemskými štěňátky, to bude čtvrtý jezdec filmové apokalypsy, já se na to vyseru úplně a půjdu raději zamořit nějaký knižní web. (08.11.2013)

Knížku jsem četl a musím směle prohlásit že to byl dost možná nejlepší sci-fi román, který se mě kdy dostal do ruky (a že jich bylo). Dneska již nečtu, koukám místo toho na filmy. Nevím přesně v čem se lišila kniha od filmové verze, ale rozdíly tam zcela jistě jsou. Samozřejmě jsem byl na film moc zvědavý a těšil jsem se. Těžko soudit jak by vypadal kdyby vzniknul před nějakými 10 lety namísto v roce 2013. Zcela určitě by byl jiný. Nicméně, už jen fakt že si někdo dal tu práci a podle skvělé předlohy natočil příběh, který se dostane opět do širšího podvědomí je chvalihodný. Měl jsem poměrně značné obavy z hlavního hrdiny, kterého hraje kluk z Huga (ukázaly se jako liché). Příběh je dostatečně poutavý a zcela určitě bych byl rád, kdyby vzniklo pokračování, protože Enderovou hrou celá sága o geniálním stratégovi nekončí. 75% (14.02.2014)