Barbora Hlavsová

Tento protektorátny film vyvolal u mňa iba trpké pousmiatie. Je to už druhý český film z porovnateľnej doby, v ktorom defraudant (mankár) spácha samovraždu. To je niečo, čomu dnešní mladí diváci určite nebudú veriť. Dnes namiesto samovraždy, splatenia dlžnej čiastky a očistenia mena príbuzenstva sa vykrikuje o prezumpcii neviny, angažujú sa advokáti, ktorí fungujú ako spolupáchatelia, aktivujú sa vplyvné známosti a keďže sieť ekonomických delikventov je husto prepletená, vinník väčšinou vyviazne bez trestu lebo "trestný čin sa nestal" prípadne so symbolickým "no, no, no!" A show pokračuje ďalej. Terézia Brzková nesklame v žiadnom filme. (29.06.2022)

I když Jaroslav Havlíček určitě nechtěl v novele Sleněný vrch, podle níž film vznikl, poukazovat na zdravé kořeny českého lidu, ale zpracovat psychologii českého maloměšťanstva, jak bylo jeho kvalitním zvykem (a ve filmové řeči převedeno adekvátně J. Herzem v Petrolejových lampách), Fričova a Steklého adaptace ukázala tuto možnost jako tvůrčí a přímo mistrnou. Frič zvolil typově vhodné herce a dobře je vedl, Karel Degl virtuozně nasnímal snobské maloměsto i rustikální vesnici, Jaroslav Křička pak objevně pracoval s ohlasy klasické a lidové (případně evangelické liturgické) hudby, jíž doplnil filmový celek. (17.01.2011)

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika. (12.07.2012)

Havlíček byl genius. Mám zde trochu problém s filmovou verzí, ale to je holt poplatné době vzniku, na mě moc němých scén s hudbou, málo dialogů, musím si přečíst předlohu. Ale tento příběh je v dnešní době tolik potřebný, v době konzumu zvlášť člověk vnímá, co by mělo být důležité. Skvělá paní Brzková a R. Hrušínský jako mladíček. (04.02.2020)

Tohle je poprvé a obávám se, že zároveň i naposledy, kdy mi nevadil Antonín Jedlička. Smolík měl překvapivě malou roli, jeho manžel kupující si přízeň své mladé ženušky byl však hezky vystižen. Štěpničková jako fiflenka, která nechce nic vědět, je dobře zahraná, ale v momentě, kdy odchází z přepychu do nouze, je přímo výborná. Brzková jako celý život tvrdě pracující žena se srdcem na dlani táhne celý film spolu s jako vždy skvělým Hrušínským. Frič už mi dávno nemusí dokazovat, že nad prvorepublikovými režiséry čněl jako Pamír. Jeho práce v exteriéru je opět okouzlující. Navíc se mu do Barbory Hlavsové podařilo zakomponovat několik myšlenek o sounáležitosti, cti a nepoddajnosti, které byly aktuální v době protektorátu a jsou živé i nyní. (18.02.2023)