Císařův pekař - Pekařův císař

"My se jdeme historicky znemožnit." Neumím zhmotnit tmu, chemicky vyrobit zlato, ukuchtit lektvar nevyditelnosti ani elixír mládí a ani to mé perpetuum nemobiluje zcela podle mých představ. A bez těchto schopností bych se rozhodně neměl vydávat na dvorek Rudolfa II., ale když já každoroční vánoční pozvání pana Wericha neumím odmítnout. (01.01.2013)

Za každé doby, za každého režimu, a vůbec stále má tento vynikající film národu co sdělit. Pan Werich byl prostě geniální na dialogy a příměry vtipů na dobu, ve které se zrovna něco dělo. A národ vždy pochopil ! Úžasný film s úžasným hereckým obsazením - prostě nezapomenutelný. Máte-li smutnou náladu, pusťte si tento film. Vím, že přežije i moje pravnoučata. (18.08.2011)

Neviem koľko komentárov som už pri tomto mal, no pri tom poslednom som mal akési prianie, že snáď na to časom zmením názor, no a stalo sa. Možno som sa naučil sústrediť, možno ma vedia uchvátiť veci, ktoré kedysi nie, no príbeh o pekárovi so sedliackym rozumom, ktorý ukázal, že ľudia by si tiež dokázali sami vládnuť pri správnych dohodách, organizácii, porozumení a s pomocou prístrojov a vylepšení, ktoré sú tu podľa mňa zhmotnené do rozprávkového Golema, ma proste zaujal. V časoch, keď sme nastupovali na budovanie komunizmu, ktorý napokon zostal len ako pomotaný socializmus aj kvôli tomu, že pár ľudí, u ktorých sa koncentrovala moc sa historicky znemožnili a zle ju delegovali na ostatných, pritom sami neboli dokonalí, tak sa tu objavil tento film, ktorý mal doslova budovateľský nádych v piesňach, v dialógoch, bol rozumný, plný hodnôt, životných právd, vlastne krásna rozprávka ako všetko ide a popritom vedel aj pobaviť. (28.02.2013)

Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. (27.01.2008)

Pro mě je tenhle dvoufilm ztělesněním Jana Wericha - vtipný, lidský, moudrý. Vzpomínám si, jak jsem napoprvé byla unešená vynikajícím scénářem, kdy jsem netušila, kam se bude film dál odvíjet. Narozdíl od jiných šest dekád starých filmů je tenhle stále zajímavý a ani na chvíli nenudí. Natočit takhle nadčasový film, to je umění a já tvůrčímu týmu v duchu tleskám. Film má mimochodem nádherné lokace, kostýmy, herecké výkony a dialogy. A kromě náborářské "ten dělá to a ten zas tohle" a závěrečné pečeníčko chleba, což jsou scény, které mě neurážejí, snad ani jedna narážka na socialistický lid. Zkrátka léty prověřená klasika. (13.02.2003)