The Respectable Ladies of Pardubice
Režie:
Martin FričKamera:
Václav HanušHrají:
František Smolík, Jiřina Štěpničková, Eman Fiala, Ferenc Futurista, Terezie Brzková, Marta Fričová, Zita Kabátová, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Historická komedie Počestné paní pardubické je zasazena do prostředí barokních Pardubic někdy kolem roku 1710. Základem byla divadelní hra dnes již zapomenutého a léta neuváděného autora Karla Krpaty "Mistr ostrého meče", a na první pohled připomíná slavný Cech panen kutnohorských. Humornou formou staví na pomyslný pranýř sobectví, falešnou morálku, pletichy a pokrytectví „počestných“ paniček, a do kontrastu k nim „osoby snížené“, rozvážného mistra popravčího a jeho lepou hubatou ženušku Rozinu. Film má historické jádro a opírá se o skutečné postavy dějin Pardubic: mistra popravčího Zelingera, purkmistra Martina Ignáce Kutnohorského a podivínskou hraběnku Terezii Eleonoru Ugartovou... Film byl uveden do kin na podzim roku 1944, v předposledním roce nacistického protektorátu, kdy pokračoval zostřený dohled německé cenzury. Přednost měla být dávána nekonfliktním, kostýmním filmům. Martin Frič a jeho spolupracovníci splnili tyto direktivní příkazy jen částečně. Do filmu se dostaly četné jinotajné narážky, kterými bylo české protektorátní obecenstvo upřímně potěšeno, a film patřil mezi nejnavštěvovanější filmy čtyřicátých let. Za povšimnutí stojí početný herecký soubor sestavený z předních osobností českého divadla. Obsazení herců i do malých rolí je uchránilo od hrozícího pracovního nasazení. Vedle dobře známých tváří se objevuje v tomto filmu i dcera režiséra Marta Fričová v roli Aninky. A ještě jedna zajímavost v obsazení: v malé roli uvidíte také Danu Medřickou, která krátce předtím debutovala ve filmu Skalní plemeno. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Báječná podívaná, tahle historická komedie. Mistr ostrého meče, pan Jiří, je z podstaty dobrák od kosti a slouží městu, resp. měšťanům podstatně lépe jako ranhojič, než-li kat. Jeho žena Rozina je nejen krásná, ale i zručná švadlena, znalá bylinkářka a svou kůži, ani na kůži, nedá zadarmo. „Komu čest, tomu čest.“ ()
Skvělá komedie na zvednutí nálady. Perfektní výkony všech herců i hereček a výborně napsané postavy a dialogy. ()
Zatracený ženský pokolení v plné kráse. Sestava nejlepších českých herců a hereček své doby, přehlídka pokrytectví a maloměšťáctví, do toho špetka napětí i humoru. Skvělá komedie. ()
"Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky. ()
Jedna z mála rolí, kde se mi líbí Jiřina Štěpničková, která mě jinak nechává chladnou. Skvělý film. ()
Skvělá komedie, v níž excelovala řada vynikajících herců a v tomto případě by se slušelo genderově to oddělitř, protože to byly především herečky, které stály za úspěchem tohoto filmu. Zejména scéna u soudu s kančí kůží mě navýsost pobavila. ()
Sympaticka komedia zo 40. rokov v ceskoslovenskej kinematografii. 80 % ()
Hezký a milý historický film, navíc dobře obsazený a vtipný. Když odmyslím dunění dřevěných studiových podlah, tak kulisy, kostýmy a mluva násobí příjemný dojem z příběhu. My se vůbec rádi smějeme svým neřestem a záporným vlastnostem. ()
Nádherná kostýmní komedie o tom jak to měl ve středověku kat jako osoba snížená těžký. A lidské klebety(dnešní drbny) už tenkrát byli stejné jak dnes. A proto zlatá slova purkmistra-Zatracené ženské pokolení za zmínku stojí slavná scéna s Katovkou u soudu a proti ní paní Kostíková. "ať mě neleze na kůži" a pod. To je k popukání. ()
Vtipné a naivní zároveň. ()
Nádherně vykreslený průřez českým maloměstem, jakoby to bylo dnes. Změnily se jen osoby a obsazení, ale na špičku nosu si stále nevidí nikdo...80% ()
"Zatracený ženský pokolení..." Tahle hláška rychtáře v podání Jindřicha Plachty zaznívá v tomto kouzelném filmečku snad na každém kroku. Pokrytectví paniček pardubických (a jejich klevety) je vskutku děsné (a směšné zároveň). Z jejich přehlíživého postoje k ženě mistra ostrého meče (kata) Jiřího, panně Rozině, je člověku až trošku smutno. Přesto jsem se, zvláště v druhé části filmu, náramně bavil. K popukání byla především scéna, kdy je Rozina (kvůli dosti absurdnímu obvinění) předvedena před městský soud (viz zejména její hláška "nelezte mi na kůži"). Film má i "detektivní" zápletku a nemůže chybět (pro dobu vzniku tohoto filmu) tak typický šťastný konec... :-) ()
"Zatraceny zensky pokoleni". ()
Abych se přiznal, čekal jsem to lepčí. Něco víc ve stylu "Cech panen Kutnohorských." Počestné paní pardubické jsou taková "polosranda." Komické buzerování manželů jejich intrikánskými ženami je prokládáno vážnými situacemi v průserech se zmítajícího písaře a dramatickými úvahami chudáka kata, který se nehodlá smířit se svým údělem méněcenného občana...ale hláška co mě pobaavila:"Ať mi nešlape na kůži"... :) srandovní ()
Technicky skvělá práce pana Václava Hanuše! Pohrává si s výrazovými prostředky, které lidi baví. A námět? Třešnička na dortu! Ve všem skvělé!!! Jenom škoda, že to šlo v úterý v noci :-( ()
Jednoznačně jeden z nejlepších historických filmů staré éry. Určitě stojí o stupeň výš než Cech panen kutnohorských, který je zbytečně velkou oslavou flamendrů a sukničkářů. ()
Skvělá kotýmní komedie. Nejlepší jsou tam ansd ty scény u soudu. A hlášky typu.. "Slavný soude, hned ať jde na kůži..." ()
Tie panie nie sú až také počestné, skôr malomeštiacke, závistlivé a intrigánske. Svoj názor posielajú cez mužov do mestskej rady a kujú pikle, aby mohli riadiť život kohokoľvek. Vznikajú vtipné a trápne situácie, ale nie až tak, aby som bol z toho nejako zvlášť nadšený. ()
Komedie? No fujtajxl! Smích? Jedině trpký. Vážení, tohle fakt není komedie, to je přehlídka nejhorších lidských vlastností. Lež, přetvářka, sobectví, pýcha, úplatnost, předsudky - tohle vše se ve filmu vyskytuje. Všechno je zde strašně přehnané, všechny ty metrnice se předhánějí, která z nich bude ta nejhorší. Pak tady máme kupu zbabělých podpantofláků, za které rozhodují jejich ženušky. A na druhé straně se nachází kat a jeho žena, jediní čestní a pravdomluvní na celém širém světě. Ne, pardon, ještě tu jsou další dva lidé z různých společenských vrstev, kteří se milují nešťastnou láskou. Vlastně je to tak trochu červená knihovna, nenápadně vklíněná mezi spáry zločinu a lačnost a haštěřivost paniček. Ano, možná tenhle film ke konci války Češi potřebovali, možná je polil živou vodou, na mě ale po těch letech působí neuvěřitelně přehnaně, a to měl Frič k dispozici všechny použitelné elitní herce. 70% ()
Upraveno v červnu 2020. Počestné paní pardubické je básnicky stylizovanou satirickou mozaikou společnosti. Ponechám stranou jinotaje a analogie k nacistickému protektorátu, ale jsou všudypřítomné. Martin Frič na základě divadelních hrátek Karla Krpaty, inspirovaných Vávrovým Cechem, s rozvernější náladou narýsoval skutečnou páteř konšelské politiky, tím je celý sbor ctihodných manželek a jejich bdělý dozor nad bezúhonným morálním stavem společnosti. Odlehčeně karikující okénka se zalíbením pozorují hříchy, tajemství, touhy, slasti, závisti, lásky, rozepře a soužití celé měšťanské reprezentace pardubické. Nadhled se usmívá i v obrazech násilí, vždy připraven pohotově odrážet útoky a hanění, byť se moc pokouší o přezíravost. Ústřední mužskou postavou je Jiří (velmi dobrý František Smolík), mistr ostrého meče a tajně vyhledávaný ranhojič. On je tím, kdo nese stigma pošpiněného svědomí společnosti ve formě ostrakizace. On je tím, kdo veřejně musí přijmout prvotní provinění. K nejvýraznějším mužským postavám filmu patří osobně zaujatý a přitom snaživě spravedlivý pardubický purkmistr (vynikající Jaroslav Marvan), rychtářský písař v melodramatické zákonitosti příběhu Prokop Trubka (zajímavý Gustav Nezval), a z oné ženské hašteřivosti nešťastný pekařský mistr a rychtář Pálka (skvělý Jindřich Plachta). Ústřední ženskou postavou je Rozina (zajímavá Jiřina Štěpničková), katova manželka a zručná punčochářka. Mladá krása provokuje a na zvyšující se hladinu hysterické kritiky se odpovídá módní promenádou, posilující obzvláště závist i zášť. K nejvýraznějším ženským postavám též patří do výhodné a nechtěné svatby nucená křehká hraběnčina schovanka Aninka Dražická (pozoruhodná Marta Fričová), hamižná stará hraběnka s lákavou vidinou rozšíření hospodářského statku (skvělá Terezie Brzková), k lakotné hraběnce přívětivější baronesa Helena z Alcantaru s temným tajemstvím (velmi zajímavá Zita Kabátová), nejhysteričtější bojovnice za počestnou morálku a zapšklá manželka punčochářského mistra Kostíka (příjemná Meda Valentová), a nenasytně koketující a nestydatě pomstychtivá vnadná manželka konšela Zvůnka Baruška (zajímavá Helena Bušová). Z dalších rolí: překvapivě útlocitní pacholci kata (Eman Fiala a Ferenc Futurista), odvahu v pravou chvíli nalézající flétnista, nový rychtářův zeť a perníkář Flaška (František Filipovský), své manželce vždy bojácně poslušný mistr punčochářský Hypolit Kostík (Jára Kohout), falešný a poživačný hrabě z tolik výnosné císařské erbovní kanceláře Bořita z Klokočína (Vilém Pfeiffer), jeho na přísun financí již uvyklý komorník Filip (Martin Raus), podváděný pardubický konšel na častých pracovních cestách Zvůnek (František Kreuzmann st.), další smyslně tvárná manželka konšela (Dana Medřická), naivní a nejprve nesprávně zamilovaná rychtářova dcera, panna Dorlička (Blažena Slavíčková), peprné drby s nadšením roznášející švadlena (Jarmila Švabíková), či poctivý noční spánek narušující povětrná ženština (Lída Chválová). Počestné paní pardubické jsou satirickým okouzlením života v jeho rozvernějších barvách. Navíc měl film ve své době ještě jednu, o mnoho důležitější funkci, která je s ohledem na svěží fungující fraškovitý koncept filmu dnes až na úplném okraji divákovy pozornosti. Rozkošné to pobavení! () (méně) (více)