The Zero Theorem
Zero Theorem
Režie:
Terry GilliamScénář:
Pat RushinKamera:
Nicola PecoriniHudba:
George FentonHrají:
Christoph Waltz, Mélanie Thierry, Lucas Hedges, Matt Damon, Tilda Swinton, David Thewlis, Peter Stormare, Ben Whishaw, Sanjeev Bhaskar, Dana Rogoz (více)Obsahy(1)
Film se odehrává v typickém gilliamovském světě, sledovaném všudypřítomnými kamerami korporace známé jako Management. V tomto orwellovském univerzu žije hlavní hrdina Qohen Leth, který pracuje na vyřešení záhadného teorému (platného tvrzení), které určí jednou provždy, zda má život smysl (a co je tím smyslem). Leth žije izolovaný v polorozpadlém interiéru vyhořelé kaple. Jeho práci naruší dva rebelantští odchovanci Managementu, kteří mu pomohou při řešení onoho teorému. Z této návštěvy se však vyklube úmyslné spiknutí zorganizované samotným Managementem za účelem udržení kontroly nad Qohenovým pokrokem. Druhý z návštěvníků Bob sestrojí vnitro-prostorový skafandr pro virtuální realitu, který Qohena ponese na jeho cestě za setkáním s pravdou své vlastní duše, ve které leží odpovědi, po nichž on i Management touží. (Seth.c)
(více)Recenze (151)
Chudák Christoph Waltz. Kdo ho nacpal do tohodle zdrogovanýho nesmyslu - jakože-fantasy-budoucnosti? ()
Zajímavé, hodně alternativní prostředí, kterému odpovídá i hodně "alternativní" příběh. Bohužel zatímco prostředí to poměrně svědčí, příběhu rozhodně ne a v druhý půlce filmu už jsem měl pocit, že jsem asi tak o 10 panáků za autory a už to nedoženu. ()
Rozpačité pocity. Mělo to potenciál, ale něco tomu chybělo. Bylo to moc krátké, myslím, ze3 by prospěla delší stopáž a trošku pomalejší tempo. ()
To je smutný :(. Waltz si vždycky vybíral chuťovky, ani tady se moc neminul. Hodí se sem krásně, stejně jako jeho sparingpartnerka Mélanie (dobrý jméno). Obsah parádní, forma však každého asi nedojme...ještě že mi na ní nikdy moc nezáleží, kór u psychologičtějšího filmu. Dobrý silný tři! ()
Mno, tak výsledný dojem z filmu je popravdě celkem rozporuplný. Gilliam se ze začátku tváří, jakoby nám chtěl dát další Orwellovskou dystopii (všude samé kamery, o velkém šéfovi se nepochybuje atp.) ale během celého filmu se vůbec nedostaví takový ten pocit strachu o hlavního hrdinu. Nikdo ho neohrožuje, nejsou vystaveny žádné nepřekročitelné mantinely, nic takového... V podstatě sledujeme příběh typického "geniálního magora" pronásledovaného vlastními bludy. To celé je naroubováno na jakousi Nulovou teorii, že všechno se rovná nule. Mno, Gilliama mám rád, jeho vizuál je jako vždy perfektně úchylný i když mu není věnováno moc prostoru, vzhledem k tomu, že hlavní hrdina tráví většinu filmu u sebe doma, ale tenhle film byl pro mě tak trochu sklamáním. Jakoby se Terry pokoušel o další Brazil a v půlce si to rozmyslel, nebo mu došel dech... A nebo jsem to nepochopil :-D Jinak Waltz vládne :-D ()
stylizovaný humor pro náročnějšího diváka, skvělý David Thewlis ()
Má to svoje záblesky dobrýho filmu. Když už se ale začne něco zajímavého dít, tak to najednou skončí a vrátí se nuda, scény bez pointy, nebo možná s nějakým skrytým významem, který se mi nechtělo hledat. Nebo jsem je viděl a řekl si jen, hmm dobrý, například scéna na lavičce v parku s plno zákazy v pozadí. Slabota a nesplněná očekávání, kdy jsem se těšil na něco ve stylu 12 opic. Zajímavostí je, že Tilda Swinton si zde střihla podobně vyhlížející kreaturu, jako v jiném novém sci-fi Snowpiercer. ()
Terry Gilliam, držící se zuby nehty na filmovém plátně. My dáváme za tři. ()
Působivé. ()
Gilliama nepředěláš, je to zkrátka rodilý MP maniak, což je sice na jednu stranu super, ale na druhou se to zase spoustě lidí nelíbí, a tak si Zeto Theorem s největší pravděpodobností u nás cestu do kin nenajde. Jeho velice volné pokračování kultovního Brazil nás přivede do podobného dystopického světa, ve kterém se postarší podivínský samotář snaží přežít svůj život, zvládnout svou nemožně těžkou práci, přičemž čeká na nejdůležitější telefonát svého života. Christoph Waltz nijak neslevuje ze svého ďábelského tempa, se kterým jen před několika málo lety vlétl do Hollywoodu a opět neskutečně válí, k čemuž mu pomáhá fajn Mélanie Thierry a mladý sympaťák Lucas Hedges + několik cameo/skoro cameo rolí pro Matta Damona, Tildu Swinton či Petera Stormare. Za mě naprostá spokojenost, když jsem od filmu dostal přesně to, co jsem podle traileru čekal. ()
Ani jsem to nemohl dokoukat... Opravdu to ani nešlo ()
Poslední slova režiséra před první klapkou: „Tak, přátelé, dnes natočíme personifikovanou představu červí díry a neuronové reakce probíhající v těle prolétavajícího rakouského kosmonauta (pohybujícího se v rytmu waltzíku) v jedné jediné vteřině! Ještě předtím mi ale doneste tripíčka, pořádného jointa a láhev toho nejlepšího absinthu! A nebojme se barevnosti! (Kamera jede, rejžo!) Ano, díky, připravíme se... Akce!!!“ ()
Terry Gilliam už vykrádá sám sebe.Herecké obsazení i vizuální stránka je dokonalá, ale děj i konec jsou předvídatelné a neoriginální... ()
Další z klasicky "šílených" filmů Terryho Gilliama. Bylo zvláštní vidět Christopha Waltze bez vlasů, vousů i obočí, a v naprosto odlišné roli než např. v Tarantinových filmech. Nutno však říci, že mu delší a vtipné monology jdou lépe než postava, která téměř nemluví a hraje spíše výrazem. Námět snímku je přinejmenším zajímavý, ale dalo se z něj vytěžit mnohem více. Co se týče technických aspektů, kamera je skvělá a to samé platí i o střihu. Vizuální efekty jsou typicky Gilliamovské, tj. úmyslně přestřelené, přesto plně funkční. Ve výsledku se jedná o celkem povedený film, nicméně jako všechny předchozí od tohoto režiséra, i tento snímek není pro všechny. ()
Tak dlouho jsem se těšil na tento zajímavý snímek, až mě nasralo, že jsem to nepobral. Očividně to budu muset zčeknout znovu, jelikož jsem nepobral konec, nevím zda to dělá ten chlast, co mám v sobě kvůli Mélanie Thierry, která mě neskutečně rajcovala nebo ta zkažená šunka co jsem snědl.. fakt nevim. Zkrátka ale co mohu říci pro zatím je to, že snímek poukazuje na problematiku dnešní společnosti, kdy vlastně všichni jsme tak v celku loutky. Někteří se snaží najít svůj smysl, proč, tohle, tamto a podobně, ale na každým je rozhodnutí, jak si to nastaví a jak vezme svůj život do rukou. Terry Gilliam mi tu ukázal svůj pohled, mě to přišlo sympatické, roztomilé, místy jsem se zasmál a Waltz.. WHAU, ten chlap mě nepřestává překvapovat. Bohužel, očekával jsem i přes to všechno víc. Trailer byl strhující, ale samotný film... Je mi lito, 60%, ale kvůli Waltzovi dávám 80%. Umění hrát u mě vítězí. ()
na mne příliš roztržité a chaotické... jako všecko od TG ()
Taký Brazil v novom kabáte, možno ešte o trošku slabšie. Moc ma to nebavilo, a úprimne, ani som to absolútne nepochopil. Mal som obrovské očakávania, a možno aj preto prišlo také sklamanie. 55% ()
Po pěti dnech od shlédnutí si pamatuju jen dojmy. Zahltilo to mozek i smysly a bavilo. Budu se muset kouknout ještě jednou. ()
Související novinky
Festival sci-fi film Future Gate se blíží
Druhý ročník festivalu sci-fi filmů Future Gate expanduje po loňském úspěchu v Praze i do Brna. Festival přinese příznivcům science fiction a nových technologií čtyřdenní přehlídku nabitou novými… (více)
Terry Gilliam opět hledá smysl života
A pomůže mu i Matt Damon v jedné z vedlejších rolí. Podle něj jde o vynikající námět, na kterém Gilliam pracoval několik let. „Konečně mu někdo dal peníze na tento projekt. Díky Bohu!“ Film má název… (více)
Některé filmy krátce po vydání nejsou diváky a kritiky příliš (d)oceňovány, či jsou dokonce přehlíženy, což může být i na škodu nikoliv toliko kinematografie, jako spíš kulturního života ve všech jeho aspektech – a mám na mysli především aspekty introspektivní (tj. jak vnímáme sami sebe a skrz to i ostatní včetně společenských mechanismů). Ovšem k věci: poslední Gilliamův opus bývá přiřazován k dřívějšímu Brazilu, což však může vést ke zcestí, protože... to vyložím v následujícím. Ano, ona takřečená jarmarečnost scén, hojně využívaná již v Brazilu (tj. přesycenost motivy, vjemy, obrazy, z níž si má čtenář vybrat to nejlákavější), totiž není znakem domnělé tvůrčí vyprázdněnosti, tedy projevu autorovy únavy či snad lhostejnosti, tento polysémantický jarmark je totiž toliko znakem určitého modelu poetiky. Diváci zvyklí na „tradiční" film očekávají, že jim vyprávěné nabídne relevantní prvky a témata, totiž relevantní k tomu, aby divák film „pochopil" tím správným, racionálním způsobem; ovšem pokud se objeví dílo, které tuto servilnost (ano, jinak to nazvat nelze) popírá a nabízí místo jedné cesty, jak sledovat a vykládat příběh, celou křižovatku, jak vnímat a chápat, je najednou zle... nejen diváci, ale i kritici se předhánějí v racionalizacích (sic!) typu „intelektuální onanie", „do sebe zahleděná nadutost" apod., aby unikli tolerantnímu (k věcem divergentní povahy) posouzení mnohovýznamového filmu. [jistě, je to fuška být tolerantní!] Jinými slovy: divák, i, řekněme, ostřílený či vyškolený, se nechce participovat na vytváření filmové fikce, nechce dotvářet význam a smysl díla, protože dle jakési prazáhadné „tradice" je toto břímě na všemocném tvůrci. Divák se chce pasivně bavit, ne aktivně spolutvořit – tento požadavek (aby divák byl aktivní, pozorný) některých filmů bývá mylně pokládán za planou intelektualizaci, nadutost apod. Jako kdyby si intelektuálně „pohodlný" divák skrze podivný alibismus dokazoval, že je to přece chyba filmu, a ne diváka... Baže baže! Pořád ale brouzdám kolem samotného filmu, patlám se v jeho recepci... nicméně se domnívám, že pro úvod k posouzení filmu je taková reflexe relevantní – pokouší se o postihnutí podstaty takových děl (či jeho kontextu), jako je Zero Theorem. Ano, podobně jako Brazil je stylizovaný do futuristické dystopie, ano, podobně jako Brazil je i křiklavě barevný, a tedy mnohovýznamový (nejen fyzikálně, vjemově, ale i sémanticky), a ano, podobně jako Brazil pracuje s motivy lásky a boje jedince s masou, resp. se sebepojetím a sebepochopením – nejsou však tyto motivy vlastní celému narativnímu umění od počátku věků (včetně toho literárního)? Chci jen poukázat na to, že komparace s Brazilem vede spíše ke zmatkům, že přednostmi Zero Theoremu jsou následující: 1.)existenciální přesah (zřejmě jak Terry Gilliam stárne, je tento „problém" stále palčivější, a proto v posledním filmu je tolik akcentován) 2.)aktuálnost (film je svou hyperbolizovanou stylizací kritický vůči mediální, virtuální a politické manipulaci) 3.)naléhavost (film je metaforou otroka volajícího o pomoc, čili: metaforou metafory) Proto se domnívám, že tento film je důležitým „svědectvím" člověka počátku milénia, je koncentrovaným post-traumatickým syndromem hrůz dvacátého století, je varováním či nihilistickým pokrčením rameny (záleží na úhlu pohledu) před hrůzami příštími. Není plodné před ním zavírat oči, je třeba je mít doširoka rozevřené či doširoka zavřené. () (méně) (více)