The Zero Theorem

Bizarní světy Terry stále točit umí, horší je to s filmem. Když odmyslím všechny ty futuristické a technologické pičičmundy, jimiž jsou Gilliamovy filmy známé a vlastně už nepřekvapí (Spíše by mne dostal naprosto běžně podaným realistickým filmem.), je zde téma poněkud průhledné, profláknuté a pojaté vlastně velmi povrchně. Futuristická vize světa totiž skvěle odvádí pozornost od toho, jak se Gilliam vypořádává se vším, co ho tak nějak vnitřně se.re, ať jsou to zákazy čehokoliv na autobusových zastávkách nebo náboženství. Samotná výpověď je však podána stylem Blesku nebo rozhovoru důchodců u piva v Kauflandu. Všechny ty ornamenty jsou sice zajímavé, podobně jako u Tima Burtona, ale veskrze jen odvádějí pozornost od povrchního a laciného zboží, jež nemá svým obsahem již co sdělit. (20.07.2014)

Stejně jako každej Gilliam, i tohle je divné. Ten jeho styl mi prostě nesedí. Vizuálně je to teda většinou paráda, ale celý je to zabitý dějem. Tohle bylo podle mě úplně o hovně. Nechtělo se mi ani snažit se to pochopit, protože mě to prostě nebavilo. Prostě všechno tam bylo ok, až na ten děj, no... (08.08.2019)

Od Las Vegas prešlo veľa času. A Gilliam stále nie a nie natočiť nejaký veľký príbeh. Taký čo odráža jeho bizarnosti a dáva za pravdu ultimátnej pravde o živote, vesmíre a všetkom. Imaginárium sa k tomu priblížilo počas jeho súčasnej tvorby najbližšie, ale každý vie, že ako Ledger zomrel narušil sa aj pôvodný koncept. Z neho bol síce schopný Terry vykorčuľovať, ale zostal tam pocit nie úplne dokončenej vízie. The Zero Theorem je ten veľký prelom, za ktorý som nesmierne vďačný. Smoliar Terry je bizarný vizionár. Vlastenec veľkých myšlienok imaginácie a bizarnosti. A dostať do kín nejaký jeho film je dakedy nadľudská úloha. A potom sa len tak z čista jasna zjaví Waltz, Thierry, Damon, Thewlis a nejaký scenárista Rushin a odrazu je na svete dielo aké nemá v súčasnej tvorbe ekvivalent. Každý detail od chamtivých potkanov, sochy vytvorenej zo zakázaných značiek, stlačených pŕs a Managmentu, je presýtený víziou a túžbou snívať a opatrne kráčať po tenkom lade medzí predstavou a realitou. Kritika spoločnosti, náboženstva, ezoteriky, techniky, lásky, strachu, túžby, odovzdania sa a sexu v guláši, ktorý chutí ako niečo čo sme kedysi jedli u našej babičky a k čomu sme sa dlho nedostali, lebo sme si mysleli že babička je mŕtva. Pre mňa úžasný zážitok a skvelý comeback jedného z najtalentovanejších režisérov 20 a 21 storočia. Prosím si už tie veterné mlyny Terry. (27.07.2014)

T.Gilliam se sice ve svém novém snímku dost recykluje, já se ale nechal ukolébat, snad proto, že jsem dlouho neviděl žádný jeho film. Možná taky proto, že tentokrát dokázal vytvořit (alespoň pro mě) živé fungující charaktery, se kterými jsem soucítil a které nebyly jen nějakými podivnými palidmi a karikaturami (i když uplně normální teda rozhodně také nebyly). Samotné zracování a fantaskní Terryho svět, ve kterém hlavní hrdina žije v kostele a spí ve varhanech, z výše ho tiše pozorují kamenné tváře svatých a na holou hlavu se mu snášejí barevné kužely světla z okenní mozajky Panny Marie, přitom má za zrcadlem schované Goupróčko a jeho oltářem je super moderní retro-kompjůtr, tak to se mi fakt hodně líbilo. A to ani nemluvě o skvělém obsazení. Hlavně Mélanie Thierry, ze které jsem byl upřímně naprosto udělanej. Celkově lehce depresivní, apokalyptické, melancholické vyznění snímku mi padlo do noty, dokonce mi chvíli Gilliamův Zero Theorem připomínal Trierovu Melancholii, i když jde pochopitelně v mnoha směrech o zcela odlišné snímky. Jinak T.G. zdárně ukazuje, že je možné natočit vizuálně nádherný snímek, z originálního prostředí (tím, že se odehrává především v kostele) bez ulítlého rozpočtu a produkce. Za zmínku také stojí zábavná kamera a hudba v čele se skvělým "výtahovým" remakem Radioheadů. Toto polemizování o smylsu bytí, nebytí a vůbec, se Gilliamovi náramně povedlo. (28.07.2014)

Je to dosť dobrá sci-fi dráma od Terryho Gilliama. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti o samotárskom, ale veľmi inteligentnom programátorovi, ktorý vo svojej práci patrí medzi najlepších a aj preto je mu umožnené pracovať doma, v starom kostole, kde je efektívnejší a navyše dostane za úlohu dokončiť výpočet nulového teorému, o čo sa už pokúšali mnohí, ale neúspešne. A časom dostane na pomoc aj mladého talentovaného programátora, no hlavne sympatickú ženu, pričom medzi nimi vzniká puto a tak programátor spoznáva aj iné stránky života. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejakej výraznejšej originalite sa tu moc hovoriť nedá, niečo veľmi podobné sa už dalo vidieť niekoľkokrát a to aj v rámci tvorby tohto režiséra, ale aj tak si nemôžem sťažovať. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť, zaujímavý svet, skvelo podaný hlavný hrdina, všetko ohľadom samotného nulového teorému a hlavne tá perfektná atmosféra, v ktorej sa miešajú pocity miernej klaustrofóbie, depresie a nepríjemného nulového významu jednotlivca v rámci systému s očakávanou hravosťou s množstvom zaujímavých detailov, ktorá mi vždy tak dobre sedí. Síde dej sa väčšinu času odohráva v jednom interiéri, ale filmu to vôbec neškodí a aby to neupadlo do stereotypu, tak v druhej polovici sa podstatne zväčší význam aj ďalších vedľajších postáv, pričom to fungovanie hlavného hrdinu s mladíkom, ale aj novou priateľkou sa mi skutočne páčilo a stále občas príde nejaká maličkosť, ktorá to celé osvieži, ako objednávanie pizze alebo erotický internetový program. Jedine ma mrzí, že práve ten nulový teorém má na moje prekvapenie pre film len zanedbateľný význam, preto aj záver je v úplne inom štýle, ako som čakal, ale nad to sa dokážem povzniesť, mňa to jednoducho bavilo od prvej do poslednej minúty. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, Christoph Waltz to zahral až prekvapivo dobre, v tejto úlohe som si ho nevedel až tak prekvapiť, ale ani trochu nesklamal, k tomu príjemná Mélanie Thierry a plno zaujímavých vedľajších postáv ako David Thewlis, Matt Damon, Tilda Swinton a samozrejme postava mladíka. Réžia a technická stránka sú výborné, Terry Gilliam je výrazný a veľmi zaujímavý režisér so svojim osobitým štýlom za čo má môj dlhodobý rešpekt, ale nikdy mi ešte nesadol tak, ako teraz a tak tu nemám čo vytknúť. Takže potenciál bol stále ešte o trochu väčší, hlavne som dúfal, že ten nulový teorém sa využije podstatne viac, ale aj tak sa mi to páčilo a rád si to ešte pozriem. 78% (27.07.2014)